Nové trestní oznámení samozřejmě velmi úzce souvisí s nedávno odtajněnými dokumenty německého RKI, které potvrdily, že celý Covidový podvod neřídili odborníci, ale politici.
Ti pouze prezentovali daná nařízení jako „doporučená odborníky,“ ve skutečnosti však šlo o jednotné instrukce, které získávali politici od svých loutkovodičů – a ne od odborníků.
Dosud bylo i v samotném Německu podáno více žalob, nicméně ty dosud neměly podobně silnou oporu jako ta nová. Tentokrát mají žalobci v rukou mnohem silnější argumenty a důkazy, nicméně stále je třeba brát do úvahy propojení politiky a justice, které je velmi silné nejen v Německu.
Unie pro řádné vládnutí podala u berlínského státního zastupitelství příslušné trestní oznámení na několik vysoce postavených politiků v bývalých a/nebo současných vládních funkcích.
Konkrétně je trestní oznámení namířeno proti: „bývalé spolkové kancléřce Angele Merkelové, spolkovému kancléři Olafu Scholzovi MdB, bývalému spolkovému ministru Jensi Spahnovi MdB, spolkovému ministru Prof. Dr. Karlu Lauterbachovi MdB, bývalé spolkové ministryni Annegret Kramp-Karrenbauerové, bývalé spolkové ministryni Christine Lamprechtové, spolkovému ministru Borisi Pistoriusovi, bývalému místostarostovi Michaelu Müllerovi MdB, bývalému senátorovi Dilku Kalaycimu a dalším.“
Obsahově se jedná o podezření ze spáchání trestných činů, jako je podvod (§ 263 trestního zákoníku), nátlak (§ 240 trestního zákoníku) a nebezpečná újma na zdraví (§ 224 trestního zákoníku).
Politické selhání samo o sobě samozřejmě není trestné. To by se však mohlo změnit, pokud by to souviselo s ukládáním donucovacích opatření, jejichž důkazy o jejich oprávnění nebyly nikdy k dispozici.
Bylo by jistě velmi těžké ospravedlnit opatření jako je zákaz vycházení, de facto zákaz výkonu povolání v případě lockdownů nebo uzavření škol. Nic z toho nebylo založeno na vědeckých důkazech.
Vysoce nevědecký – někteří by dokonce řekli zločinný – přístup tehdejší federální vlády lze ilustrovat na následujícím konkrétním příkladu, který ukazuje, jak byla „pandemie“ – a tedy základ pro všechna následná opatření – doslova „testovací“:
Dne 20. dubna 2020 RKI, která je údajně nezávislá, ale ve skutečnosti vázána pokyny, vyjádřila obrovské pochybnosti o strategii testování, která byla vypracována pod vedením tehdejšího ministra zdravotnictví Jense Spahna (CDU).
Ze schůze, která se konala téhož dne, lze v zápisu z RKI, který je nyní veřejně přístupný, nalézt následující poznámku: „V pátek byl dokončen dokument Jense Spahna s názvem ‚Test, test, test‘. To je pouze částečně koordinováno s pracovní skupinou pro diagnostiku. Kritické aspekty.“
Srozumitelně: Zde se Spolkové ministerstvo zdravotnictví zjevně vypořádalo samo podle hesla: hodně testování přináší hodně pozitivních výsledků testů – a „pandemie“ je připravena!
V této souvislosti je obzvláště výbušný dopis od Heiko Rottmann-Großnera, vedoucího oddělení 61 v domě tehdejšího ministra zdravotnictví Jense Spahna. V dopise ze dne 29. dubna 2020 zaslaném RKI o „úpravě testovacích kritérií pro objasnění podezření na onemocnění COVID-19“ se uvádí:
„S ohledem na aktuálně dostupné testovací kapacity ve Spolkové republice Německo a současnou situaci v souvislosti s pandemií COVID-19 žádám o rychlou úpravu testovacích kritérií pro objasnění podezření na COVID-19 na základě přiloženého dokumentu „Testovat, testovat, testovat – ale cíleně“ na strategii testování. […]
Žádám, aby byl tento dokument zohledněn v doporučeních a publikacích RKI a aby byly okamžitě zveřejněny příslušné úpravy. Byl bych velmi vděčný za realizaci nejpozději do soboty 2. května 2020.“
Zaměstnanci RKI, kteří jsou v závislém vztahu, samozřejmě nemohli odmítnout tuto „žádost“ formulovanou Ministerstvem zdravotnictví.
Stefan Homburg, kritik opatření od samého počátku, prostřednictvím X uvádí: „Rottmann-Großner instruuje RKI, aby zavedla PCR a rychlé testy podle specifikací bankéře Jense Spahna.
Takto se „pandemie“ rozjíždí. Skončí to o několik let později zastavením masového testování, ne modRNA.“
Kromě toho se podle stěžovatelů měl Jens Spahn prohlášením ze dne 17. února 2021 vystavit trestnímu stíhání.
Tehdejší ministr zdravotnictví označil přípravek společnosti AstraZeneca za „bezpečný a účinný“ a vyzval spolkové země, aby zvýšily dávky dodávané […], čímž se „obrátil zejména na lékaře a zdravotní sestry.“
Dne 13. července 2021 tehdejší kancléřka Angela Merkelová (CDU) pronesla tvrzení, které už tehdy znělo odvážně a od té doby bylo zcela vyvráceno:
„Všem, kteří si stále nejsou jisti, zda se chtějí nechat očkovat, říkám: Očkování chrání nejen vás, ale vždy také někoho, kdo je vám blízký, kdo je pro vás důležitý, koho máte rádi.“
S jejím nástupcem Olafem Scholzem (SPD) 2. prosince 2021 to neznělo o nic méně dramaticky, ale stejně špatně:
„Ti, kteří se nenechají očkovat, ohrožují sebe, ohrožují děti a všechny své bližní, kteří se kvůli již existujícím podmínkám nemohou nechat očkovat. […] Chci, abychom do Vánoc dostali až 30 milionů vakcín do horní části paže.“
Stěžovatelům je však zřejmé i obvinění z nátlaku, které nastiňují na příkladu Berlína. Bylo například přijato „velké množství právních nařízení,“ zejména „Nařízení o opatřeních k omezení šíření nového koronaviru SARS-CoV-2 v Berlíně“ a „Nařízení o nezbytných opatřeních k ochraně obyvatelstva před infekcí koronavirem SARS-CoV-2.“
GGG spatřuje v těchto předpisech základ pro „donucení fyzické osoby k provedení určitého úkonu, v tomto případě ‚dobrovolného‘ souhlasu s lékařským zákrokem.“
V dobách 3G, 2G, 2Gplus a 1G museli ti, kteří odmítli injekci, přijmout dalekosáhlé důsledky, včetně zničení jejich sociální a ekonomické existence:
„Vyloučení z účasti na společenském životě, jako jsou návštěvy restaurací a zařízení pro volný čas, na pracovišti nebo dokonce u příbuzných, ale někdy také úplná ztráta zaměstnání.“
Příklady, které jsou zde uvedeny, rozhodně nejsou vyčerpávajícím seznamem rozhodnutí a činů výkonné moci, které překračují míru pouhého politického selhání.
Poměrně dost politiků na všech úrovních upadlo do vzorců, které jsme do té doby znali jen z totalitních systémů, přičemž v některých případech svá rozhodnutí sami legitimizovali tím, že vymysleli zcela nové nástroje, které byly do té doby neznámé.
Nejpozději po odtajnění spisů RKI je jasné, že politici nejednali podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Je však otázka, zda se podle toho zachová i berlínské státní zastupitelství….
[Celkem: 0 Průměrně: 0]
