V roce 1976 se na silnicích Sovětského svazu objevil automobil, který jezdil k čerpací stanici, ale nejel ke stojanu s benzínem, ale k obyčejnému „sudu“ s vodou.

Byl to experimentální vůz na vodu. Prvním prototypem byl Moskvič – 412. Vůz si zároveň zachoval schopnost jezdit na běžný benzin.
Vůz byl vybaven minireaktorem, který byl naplněn různými katalyzátory. Podstata tohoto reaktoru spočívala v tom, že při průchodu jím se voda štěpila na vodík a kyslík, které se následně spalovaly ve válcích.
Ale protože věda podléhá politice a v té době již sovětská nomenklatura snila o tom, že se stane součástí „osvíceného západního světa“ a auta na vodu nebyla v zájmu ani západních, ani globálních elit, tak byly tyto projekty zamčeny kdesi v trezoru.