Válku prohráváme na celé čáře

Podíváme-li se nezaujatě na prozatímní výsledky války na Ukrajině, musíme konstatovat, že den za dnem prohráváme bitvu za bitvou. Světlo na konci tunelu žádné nesvítí, jen černá tma totální porážky. Posuďte sami výsledky jednotlivých bitev:

1. Udavačství z politických důvodů se stalo oficiálně propagovaným a rozšířeným druhem zábavy podobně jako za protektorátu, nástupu totality po roce 1948 či v období normalizace po roce 1968;
2. Cenzura byla zavedena.
3. Politický prostor opanovala celospolečenská politická hysterie.
4. Racionální obchodní spolupráce otevřeného trhu je nahrazena totalitní ideologií sankcí z geopolitických důvodů.
5. Umělci a sportovci jsou nuceni provádět politickou sebekritiku i když nic neprovedli. Povinné vyjadřování k politickým tématům nemá obdoby. Představme si, že by v v době „komunistické“ totality byli američtí sportovci nuceni odsuzovat svého prezidenta či svou zemi za válku ve Vietnamu. Jinak by nesměli nastoupit k utkáním v tenisu či hokeji. Absurdní. Dnešní cenzoři tak překonali ty „komunistické“ a „fašistické“. Ti se snažili alespoň budit zdání, že „politika do sportu nepatří“. Dnešní cenzoři se už ani nesnaží svou bídu maskovat.;
6. Nejistota dodávek ropy a plynu, nezbytných surovin pro současný život v Česku, je vysoká, ceny paliv míří vzhůru.
7. Inflace roztáčí spirálu a pohlcuje naše úspory
8. Adorace násilí připomíná příchod fašismu v Itálii a Německu ve 20. a 30. letech minulého století.
9. Zabavování majetku na základě k (ne)příslušnosti k národu je podobné jako někdejší arizace podle zvrhlých zákonů bezpráví. Jenom dnes jde vývoj ještě horším směrem, zákonů ani netřeba, to jen prstem někdo kýv.
10. Nerozhodují někdejší „komunistické trojky nebo pětky“ ale anonymní Velký Bratr. Opět o krok dále než nastupující fašismus a komunismus. Dnešní nastupující totalita spěchá rychleji.

Scénáře vývoje

a) Zvítězí Rusko a dosadí loutkovou neutrální vládu prosazující denacifikaci a demilitarizaci. Výsledkem budou naše vyšší náklady na zbrojení, odříznutí od ruských zdrojů ropy a plynu a tím mj. nižší konkurenceschopnost na světových trzích. Zhoršení životní úrovně je nevyhnutelné. Militarizace společnosti rovněž, urychlená příprava na tažení na Rusko a revanš za „Naši Ukrajinu“.
b) Zvítězí Ukrajina a Rusko se stáhne z Donbasu a Krymu. Výsledkem budou naše vyšší náklady na zbrojení, odříznutí od ruských zdrojů ropy a plynu a tím mj. nižší konkurenceschopnost na světových trzích. Zhoršení životní úrovně je nevyhnutelné. Militarizace společnosti rovněž, urychlená příprava na konečné řešení ruské otázky, tažení na Rusko je nevyhnutelné.
c) Skončí to nějakým patem – výsledkem budou naše vyšší náklady na zbrojení, odříznutí od ruských zdrojů ropy a plynu a tím mj. nižší konkurenceschopnost světových trzích. Zhoršení životní úrovně je nevyhnutelné. Militarizace společnosti rovněž, urychlená příprava na konečné řešení ruské otázky, tažení na Rusko je nevyhnutelné.

Závěr

Nečekejme nějaké svobodné volby. Ty už nebudou, hra na demokracii skončila. Game over. Maximálně budeme moci volit mezi čertem a ďáblem druhé kategorie schváleným Velkým Bratrem. Podobně nečekejme nějaké soudy ohledně cenzury. Ocitáme se v oblasti nástupu totalitní nadvlády, podobně jako tomu bylo ve 30. letech minulého století v Německu či po roce 1948 u nás. Tehdy také většina nedohlédla konců parademaršů, oslavných demonstrací a záchvatů všeobecného nadšení pro znovu nalezenou lidskost a humanitu. Národ se opájel sociálním cítěním, sounáležitostí a bratrstvím s „pokrokovými národy“. Vyvěšování vlaječek vždy a všude se stalo milou povinností. Na jedné straně Němci, Italové, Španělé a další národy vyhlížející nový světový řád osvobozený od hord z východu a na druhé straně židobolševici a jejich pomahači. Cílem bylo mj. nerostné bohatství Ruska. Toho se zachtělo jak rakouskému Adolfovi tak naší Madle. Kdo ovšem nepozbyl úplně rozumu, ví, že hydra fašismu, totality a války nemá nikdy dost. Celá Země jim nestačila, nestačí a stačit nikdy nebude.

Jak jsme se ocitli v pasti volby mezi špatnými řešeními? Sázkou na násilí. Kdo mečem zachází, mečem schází. Tak praví Zákon.

Východisko

Přestože se zdá, že nastalá situace nemá řešení, ve skutečnosti je řešení prosté, jednoduché a jasné. Český národ může zachránit nejen sebe, ale i svět. Podobně jako v předvečer 1. světové války stačilo nenastoupit do mašinérie války „za císaře pána a jeho rodinu“ tak i dnes by postačila jednotná vůle zavrhnutí zbrojení, rozpuštění armády, vystoupení z NATO a vyhlášení neutrality. Před sto lety stačilo, aby milion kusů české potravy pro děla nenastoupilo do tažení na východní, ruskou (a italskou) frontu a válka by se zhroutila v samém začátku. Pozdější hromadné dezerce sice válku zkrátily, ale život už desítkám tisíc Čechů a milionům z dalších národů navrácen být nemohl. O zbytečnosti tehdejší války nemá smysl psát. Tak jako vždy jeden vydělal a miliony mají pomník s metálem „in memoriam“. Podobně dnes má ještě český národ možnost volby, nechat Fialu s Černochovou a dalšími otroky zla nechat osamocené jako kůly v plotě, anebo mlčet a po zásluze zítra jako zvířata určená k ulovení a na porážku čekat na rychlý, (ne)milosrdný konec.

Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!