Vánoční poselství prezidenta Miloše Zemana se dotklo i globalizace a 4. průmyslové revoluce. Proč je v ČR více jak 200,000 lidí bez práce? To jsou všichni lemplové a flákači? Pravda je mnohem děsivější! Nedostatek pracovních sil v ČR v budoucnu prý vyřeší roboti, ale co se stane s lidmi bez práce, když práci nemají už dnes? Robot nestávkuje, nemusí se za něj odvádět zdravotní a sociální, nikdy nebude brát důchod!
Prezident České republiky Miloš Zeman dnes na zámku v Lánech odvysílal své již. 6. Vánoční poselství občanům České republiky. Záznam poselství máte nahoře ve videu a ke každému z témat, kterých se prezident Miloš Zeman dotkl, by bylo možné napsat článek a polemizovat s panem prezidentem o různých aspektech a pohledech na problematiku, ale to není cílem tohoto článku. Původně jsem chtěl pouze publikovat video s panem prezidentem a nepsat k tomu článek, nicméně jedna věc v poselství mne znepokojila natolik, že si myslím, že to stojí za extra článek. Prezident Miloš Zeman se totiž kromě mnoha jiných věcí dotkl i nezaměstnanosti v ČR a především akutního nedostatku zaměstnanců v konkrétních oborech. Prezident uvedl, že v ČR je více jak 200 tisíc lidí bez práce a podle jeho názoru, kdo je zdravý a nechce pracovat, měl by přijít o dávky v nezaměstnanosti.
S tím lze samozřejmě souhlasit, v tom není problém. S čím ovšem mám problém, to je to samotné tvrzení a vytváření obrazu, že v ČR je skoro čtvrt milionu lidí bez práce a nikomu z nich se nechce dělat. Protože se dlouhodobě pohybuji v oboru z pohledu přeshraničního zaměstnavatele a se situací s pracovním trhem v ČR jsem kvůli tomu dobře seznámen, tak musím vyjádřit hluboký nesouhlas s tím, aby tato armáda nezaměstnaných v ČR byla vykreslována jako horda lidí, kteří parazitují na systému. Pokud jde totiž o jistou skupinu osob určitého sociálně vyloučeného etnika, tak většina z nich vůbec v evidenci nezaměstnaných vedená není, což vám potvrdí kdokoliv, kdo pracuje na Úřadech Práce v konkrétních regionech. Většina těchto osob nečerpá podpory v nezaměstnanosti, protože to ani není možné, protože podmínkou pro výplatu podpory v nezaměstnanosti jsou odpracované měsíce pro předchozího zaměstnavatele. Obvykle je to 12 měsíců soustavné práce (anebo školy), na základě které vzniká nárok na podporu v nezaměstnanosti.
Armádu nezaměstnaných tvoří pohraničí a bývalé průmyslové regiony, nikoliv flákači nebo lemplové, zpráva MPSV to odhalila
Tato skupina osob čerpá peníze od státu jiným způsobem, které nejsou vázány na práci v minulosti, a to jsou přídavky na dítě, sociální příspěvky a také DSP (dávky sociální péče). Ty mohou být jak jednorázové, tak i opakované. Proto si dobře všimněte, pokud jste nezaměstnaní a chodíte na Úřad Práce, že okolo nástěnek postávají jenom žadatelé z řad českých občanů bez “multikulturního původu”. Pokud jde o Úřady Práce, ty už dlouhá léta mají nastavené přísné režimy, že kdo odmítne práci, je vyškrtnut z evidence nezaměstnaných. Pokud ovšem máte děti, a máte jich hodně, velmi záhy zjistíte, že vůbec v evidenci na ÚP ani být nemusíte, protože na výše zmíněných “nepracovních” dávkách pro děti a s nimi spojené sociální příspěvky můžete zajistit existenci své multikulturní rodině. Je proto nutné zdůraznit, proč o tom píšu. Protože zmíněná armáda skoro čtvrt milionu osob není tvořena Romy, cizinci, přistěhovalci apod. Tato armáda vznikla z českých občanů jako produkt strukturální nezaměstnanosti a ekonomické transformace po roce 1989.
Strukturální nezaměstnanost vznikla v ČR v 90. letech v důsledku likvidace průmyslu v regionech a zastavení výstavby státních a podnikových bytů, které zajišťovaly před rokem 1989 vysokou mobilitu obyvatelstva. Když se podíváme na statistická data [1], kde se bere tato armáda nezaměstnaných, zjistíme podivný efekt a souvislost, která vyrazí dech. Nezaměstnanost totiž lineárně stoupá s každým kilometrem vzdálenosti bydliště člověka od velkého spádového města. Avšak naproti tomu, přesně opačně, fungují sídla firem. Čím blíže velkému městu, tím více firem je registrováno a mají své provozovny v daném místě. Z toho potom vyplývá jedna šokující, ale nijak překvapivá věc: Ceny bytů ve velkých městech dosahují astronomických výšin, a tyto ceny se odráží i do cen nájemního bydlení.
Státní převrat v roce 1989 odsoudil venkov a československý průmysl k likvidaci
Dnešní strukturální nezaměstnanost v ČR je odvozena od rozbití československého hospodářství od roku 1989, které v rámci socialistického řízení se snažilo zajistit občanům Československa zaměstnání doma v místě bydliště anebo v těsné autobusové a vlakové dojezdové blízkosti, tedy nejen ve velkých městech, ale i na venkově. Všechna ta jednotná zemědělská družstva, kravíny, teletníky, prasečáky, drůbežárny, rostlinná výroba, zpracovatelské závody, pily, traktorové stanice, místní stavební podniky, nábytkářské podniky, místní závody služeb, opravny, pekárny, prodejny Jednoty a dalších spotřebních družstev, to všechno bylo po roce 1989 zlikvidováno a nahrazeno globalizací.
Dnes se maso doveze z ciziny, to samé chleba ve zmražené podobě a v Tescu se to jenom rozpeče v troubě. Jednotná zemědělská družstva zanikla, zmizely postupně místní malé podniky, prodejny, protože v tržním ekonomickém prostředí tyto subjekty podlehly globalizaci a dovozu produkce ze západních zemí. Lidé začali jezdit auty na nákupy desítky kilometrů daleko do supermarketů. Před rokem 1989 něco takového prakticky neexistovalo. Ekonomický ekosystém soběstačnosti státu a národa se zhroutil.
Jenže jedna věc zůstala, nemovitosti. Rodinné domy a baráky vybudované před rokem 1989 na venkově a v malých obcích v ČR dál zůstávají a žijí v nich rodiny. Není to už jako dříve, kdy v obci měli zaměstnání a pracovali pro družstvo, v místních podnicích a závodech, nebo v prodejnách atd. Došlo k brutálnímu rušení autobusové dopravy a dopravní obslužnosti. Většina lidí na venkově si tak musela pořídit osobní auto. Dojíždění do práce autem se však výrazně prodraží a je obvykle limitováno vzdáleností do 30 km, jak vyplývá ze statistik Úřadů Práce. Při překročení hranice 30 km padá ochota lidí vzít nabízenou práci, a to opravdu radikálním způsobem a pracovnice na ÚP obvykle ani nemohou takové chování kritizovat, protože znají velmi dobře místní dopravní obslužnost a vědí, že uchazeč o práci, pokud by dojížděl soukromým autem, by vlastně prodělal na tom, co by si vydělal.
Sociální inženýrství v ČR skončilo totálním krachem, pro lidi v regionech není v místě bydliště a v dosahu dojíždění prostě práce! A za prací do velkoměst se odstěhovat nemohou, nejsou byty!
Dochází tak k zajímavé situaci, kdy v jednotlivých regionech vzniká brutálně vysoká strukturální nezaměstnanost, např. v oboru zemědělské výroby. Farem je dnes málo, většina se zabývá pěstováním řepky a vysoký stupeň mechanizace dnes nevyžaduje tolik lidské síly jako před rokem 1989. To samé platí o hornících. Tato obrovská armáda lidí je dnes nezaměstnaná, a to málo, co z volných pracovních míst zůstalo, to obsazují Poláci skrze polské pracovní agentury, právě proto i na dole Stonava při nedávné tragédii zahynulo 12 Poláků a s nimi jenom jeden Čech. Je to veřejné tajemství, už velmi dlouho, že už se čeká jenom na to, kdy čeští horníci zemřou stářím a zavře se nad nimi hladina a vyřeší se tím i nezaměstnanost na Ostravsku. Nikdo totiž tu situaci nechce řešit, protože v rámci globalizace nemá řešení. Pamatujete si, jak se v 90. letech říkalo, že se horníci rekvalifikují? A víte jak to dopadlo? Sociální inženýři koncem 90. let zjistili, že tak obrovská rekvalifikovaná armáda lidí naruší jiná odvětví a způsobí pro změnu velkou strukturální nezaměstnanost v odvětvích, pro která budou horníci rekvalifikováni.
Takže tyto projekty byly potichu zastaveny a horníkům byly nabídnuty předčasné odchody do důchodu, ale později dokonce i bez důchodu, jenom různě vysoké odstupné atd. Pro tolik lidí se zkrátka práce nenajde v regionu. A tady se dostáváme k paradoxu, který vysvětluje celou podstatu problému. Velké firmy vznikají pouze ve velkých městech. Tam je dostatek volných pracovních míst. Jenže lidé nemohou každý den dojíždět z konce republiky na druhý konec, když nezaměstnaný v Beskydech zjistí, že v Plzni je pro něho místo, nebo někdo z vesnice u Znojma zjistí, že v Praze je pro něho flek. Spolu s tím, jak se ekonomická síla přesunula z venkova do měst (pamatujete si, jak se v JZD vydělávaly peníze větší než v Praze a lidé měli přidělované družstevní byty?), tak spolu s tím roste geometrickou řadou cena bytů.
Čína vyřešila mobilitu pracovní síly vybudováním super-rychlostních tratí, ale v ČR je vrcholem umění oprava povrchu dálnice D1 za bezkonkurenčně nejvyšší cenu na světě
Nemluvíme jen o nákupech bytů do soukromého vlastnictví, mluvíme o veškerých bytech, včetně těch nájemních. Takže zatímco v Praze mají firmy nedostatek lidí, na venkově a ve vybraných regionech jako je Ostravsko, Mostecko, Ústí apod. mezitím vyrůstá armáda nezaměstnaných. To samé platí o pohraničí, kolem dokola po hranicích české kotliny, bez výjimky. Nemůžete chtít po rodině, aby dojížděla denně 150 km do krajského města nebo do Prahy za prací, proboha. To by bylo možné třeba v Číně, tam ano, protože tamní vláda sype desítky miliard dolarů do budování “bullet train” systémů rychlovlaků, které se řítí rychlostí 350 km/h mezi dvěma městy, takže z Brna do Prahy vám to zabere ani ne půl hodiny. Jenže, reálie v Číně mají jiný charakter i v dalších oblastech.
Města jsou zasíťována podzemními systémy metra a mohutně organizované hromadné dopravy. Kdyby se lidé z vesnic sjeli do Brna, aby nasedli na vlak do Prahy, kde pracují, kam by odstavili svá auta? Kde by se našly desítky tisíc parkovacích míst? Takže by někdo nejprve musel zasíťovat vesnice v pohraničí a na vesnicích a co především? Někdo by to musel dotovat, protože v souhrnu cestování z Horní Dolní někde v pohraničí do Brna na rychlovlak, kde jízdenka by byla drahá jako cesta na Mars, by bylo pro zaměstnance nerentabilní. Co by vydělal v Praze, to by utratil za denní jízdenky.
Byt v Praze si člověk z venkova koupit nemůže, na to nemá peníze, a nájemní bydlení je tak drahé, že by musel v Praze mít opravdu výjimečně dobře placenou práci. Ve výsledku to potom znamená, že lidé z venkova a z pohraničí jsou nezaměstnaní a berou práci, která je mizerně placená, ale je v místě bydliště, zatímco v Praze a velkých městech je akutní nedostatek pracovních sil a ukrutně vysoké nájmy spojené s nedostatkem bytů, protože podnikové byty dnes už nikdo nenabízí a nájemní bydlení dosahuje astronomických výšin.
Nejsou byty! A ty, které jsou, nejsou dosažitelné pro dělníky, ale pouze pro spekulanty s nemovitostmi a vysokopříjmové rodiny z nedělnických profesí
A tím známe odpověď na otázku, kde se vzala po roce 1989 obrovská čtvrtmilionová armáda nezaměstnaných. Jsou to lidé, kteří nikdy nedosáhnou na volná místa v Praze a okolí, kde je největší koncentrace a poptávka po pracovnících, protože se tam nikdy nedostanou. Nemají jak dojíždět za prací tak daleko a nemají jak bydlet někde v blízkosti práce ve velkém městě. Strukturální rozvrat zaměstnanosti v 90. letech způsobil, že v pohraničí a v bývalých průmyslových regionech je armáda lidí, pro kterou jsou volná místa příliš daleko od jejich bydliště a odstěhovat se za těmito pracovními místy už není možné, na rozdíl od doby před rokem 1989, kdy podniky a závody nabízely pracovníkům z celého Československa možnost přestěhování do podnikových bytů. Taková je pravda a taková je realita, kde se vzalo více jak 200 tisíc lidí bez práce, pane prezidente.
Nejsou to lemplové a flákači, ale oběti ekonomické transformace 90. let minulého století, jejímž výsledkem je armáda lidí bez práce, protože v místě svých domovů, kde do roku 1989 budovali svoji ekonomickou soběstačnost, již nemají pracovní příležitosti kvůli rozvratu ekonomické spotřeby a výroby. Lidé musí mít práci, aby mohli bydlet. A platí to i obráceně, lidé musí mít byty, aby mohli pracovat. Pokud jim nedáte byty tam, kde cizí společnosti staví své podniky v ČR, to znamená někde u Prahy a v podobných místech, potom se nemůžete divit, že na jedné ruce máte firmy v Praze, které si stěžují na nedostatek lidí, a na druhé ruce máte v regionech a na venkově armádu nezaměstnaných. A tyto firmy potom jdou na vládu a chtějí, aby zvýšila kvóty pro pracovní migranty z východních zemí. Aby oni tu práci vytrhli a ta volná místa v ČR zalepili.
Roboti nahradí lidi, protože za roboty se nemusí platit odvody, nemusí se jim platit mzdy a roboti nemusí dojíždět za prací, ani nemusí bydlet!
Tím ale vzniká pouze další tlak na zvyšování cen bytů a nájemního bydlení v Praze, protože zaměstnavatel ubytuje Ukrajince a Bulhary na ubytovně, takže ceny nájemného vyletí nahoru dokonce už i na ubytovnách. Proč např. česká vláda nezavede stejný zákon, který platí v Číně? Tam platí tzv. “vázací dekret”, který povoluje výstavbu nového závodu jen v případě, že na deklarovaný počet zaměstnanců závodu je majitel firmy povinen v místě závodu, resp. v jeho dostupné blízkosti, zajistit regulované nájemné, česky bychom tomu říkali podnikové byty. Pokud investor toto nesplní, vláda neudělí povolení ke stavbě podniku.
Čínská vláda se tím snaží dostat i do malých provincií spolehlivé investory a podniky tak, aby byly blíže k nezaměstnaným Číňanům. Nechápu třeba, proč vláda ČR povolila panu Jeffu Bezosovi z Amazonu postavit velkosklad u Prahy, když daleko lepší místo by bylo na Ostravsku? Letiště tam mají, dráhu také, ideální místo a podpořilo by to zaměstnanost v regionu, kde nezaměstnanost atakuje celorepubliková maxima. Zajímavé přitom je, že Amazon zajišťuje svozy a odvozy pracovníků z Prahy, takže jak je vidět, firmy umí zaměstnance k sobě dopravit, když chtějí.
Velmi mě proto znepokojilo to, že pan prezident chce nedostatek pracovních sil v ČR výhledově vyřešit prvkem globalizačního nástroje řízení, kterým je 4. průmyslová revoluce a jmenovitě robotizace a digitální ekonomika. S těmi argumenty pana prezidenta sice souhlasím, že je to objektivní proces a nelze se robotizaci vyhnout, protože robotizace a autonomní systémy jsou produktem globalizace v rámci posthumanismu, který řádí už i v České republice jako černá ruka, ale nelze tento systém apriori upřednostňovat jako lék na nízkou efektivitu práce lidí a nedostatek pracovních sil.
Umři brzy, občane, a buď dobrý! Pomůžeš tím ekonomice a snížíš náklad státu na výplatu důchodů. Výhodou robotů jsou náklady. Není potřeba jim vyplácet mzdu, není potřeba za ně platit zdravotní a sociální pojištění a hlavně, roboti nebudou nikdy žádat a pobírat starobní důchody. Roboti tím pádem vyřeší neřešitelnou důchodovou otázku. Žádná reforma nebude třeba, protože v rámci posthumanismu se člověk nechá dožít na nějakých dávkách ve stáří a populace se sníží na nezbytnou velikost.
Člověk ztratí lidskou formu, nejprve v sociální rovině, poté v ekonomické, a nakonec i v biologické!
Zbývající část populace bude připravována na změny podnebí na planetě Zemi, na nedostatek pitné vody, na vzrůstající teploty podnebí, na migraci a mísení etnik. A od robotů je jenom malý krok k bionice, augmentacím člověka a nakonec k singularitě a splynutí člověka se strojem. Když člověk změní svoji biologickou tělesnou schránku za mechanické tělo (android) a později za datové simulované úložiště (simuloid), éra posthumanismu přejde v transhumanismus a člověk zmizí z povrchu planety, ale bude žít dál, ale v jiném nosiči, který už nebude z masa a kostí.
Když slyšíme od prezidenta globalistické vize o posthumanismu, kdy nedostatek pracovních sil vyřeší roboti, zatímco armádu lidí bez práce někdo označí za lidi, kterým se nechce pracovat, potom vidíme proces programovaného zániku lidského genomu, říkejme raději biogenomu. Už dnes lidé nemají peníze na koupi bytu, brzy nebudou mít ani na nájem. Budou se stěhovat z velkých měst do malých. V důsledku toho porostou ceny bytů a nájmů i v malých městech. Uzavřený kruh a nové dostupné a levné nájemní dělnické byty se nestaví.
Proces se bude šířit jako rakovina a pokud se nezastaví, dopadneme v ČR jako v Indii, kde miliarda lidí žije na smetištích, kasta tzv. nedotknutelných a připadá jim to jako život, který si zaslouží, protože nemají peníze na cestování do dalekých indických velkých měst za prací. Pozor tedy na tyto procesy koncentrování průmyslu do velkých měst, zatímco venkov a pohraničí se stávají lokalitami s vysokou nezaměstnaností, nulovou výrobou, minimálním zájmem investorů. Čína rozumí tomu, proč je nutné spolu s podniky stavět i byty, protože ekonomika státu stojí na rodině. A rodina, pane prezidente, musí mít v první řadě kde bydlet, a teprve poté může docházet/dojíždět do práce. Pokud ekonomická transformace po roce 1989 rozbila podnikovou a státní bytovou výstavbu, zaměstnanost v pohraničí, regionech a na venkově, potom bez přísné změny investičních pravidel a povinné výstavby podnikových bytů pro podporu stěhování zaměstnanců a rodin se žádné změny nedočkáme. Chápu ale, že roboti mají ještě jednu výhodu: nepotřebují nikde bydlet!
-VK-
Šéfredaktor AE News
