Vánoční válka a kterak se populární jazzový kytarista stal marxistickým diktátorem a stihl zemřít dřív než se mohl víc znemožnit. Vánoční svátky považujeme za období klidu a míru. Nu, jinde to ale vidí poněkud odlišně a tak 25. prosinec 1985 propukla Vánoční válka mezi Mali a Burkinou Faso. Ozbrojený spor propukl o sporný region Agacher na severovýchodní společné hranici. Vzhledem k tomu, že oblast nemá žádnou strategickou hodnotu (tamní těžba manganu je nerentabilní), šlo o spor více než zbytečný.
Napětí na hranicích začalo stoupat 24. listopadu, když jeden burkinský státní příslušník zabil člověka poblíž hranic v provincii Soum. Malijská policie překročila hranici, aby vraha zatkla, a také zadržela několik členů místního výboru pro obranu revoluce, kteří připravovali soudní proces. O několik dní později zde Burkina Faso zahájila sčítání lidu, polovojenské jednotky tehdy překročily hranici a obsadily čtyři vesnice na maliské straně. Okopávání kotníků pokračovalo a obě strany si vyměňovaly nepřátelské zprávy. Za úsvitu 25. prosince 1985 překročilo hranici asi 150 tanků malijské armády a zaútočilo na několik míst. Malijští vojáci se také pokusili obklíčit město Bobo-Dioulasso. Armáda Burkiny Faso se snažila odrazit ofenzívu a byla zablokována na severní frontě. Malijské síly rychle zajistily města Dionouga, Selba, Kouna a Douna v Agacheru. Burkinská vláda v Ouagadougou obdržela zprávu o vypovědění války asi ve 13:00 a okamžitě vydala mobilizační příkazy. Po celé zemi byla také zavedena různá bezpečnostní opatření, včetně zatemnění. Burkinské síly se přeskupily v oblasti Dionouga k protiútoku. Pod vedením kapitána Compaorého (převzal velení této západní fronty) se vojáci rozdělili na malé skupiny a použili partyzánskou taktiku proti malijským tankům. Obě strany nasadily letectvo k bombardování území protivníka, ale rychle se projevila převaha maliské armády. Burkina Faso tehdy nasadila 4 600 vojáků (141 mrtvých), Mali 7 600 a utrpělo ztrátu 38 mužů. Ihned po propuknutí války se další afričtí vůdci pokusili sjednat příměří. Ráno 30. prosince se Burkina Faso a Mali dohodly na příměří. Tehdy již Mali držela většinu regionu Agacher. Burkinská města Ouahigouya, Djibo a Nassambou byly těžce poškozeny bojem. Válka oficiálně skončila 31. prosince a obě strany se rozhodly vyřešit spor u Mezinárodního soudního tribunálu v Haagu, který Agacher rozdělil na dvě stejné poloviny. Mali obdrželo hustěji osídlenou západní část a Burkina Faso východní část soustředěnou kolem řeky Béli. Obě země naznačily svou spokojenost s rozhodnutím tribunálu.
Teď si asi říkáte, proč k této zbytečné Vánoční válce vlastně došlo. Nu, hlavním hybatelem byl marxistický prezident Burkiny Faso Thomas Isidore Noël Sankara (1949-1987) o němž si povíme něco víc. Vychován byl jako katolík a v devatenácti letech se rozhodl pro vojenskou kariéru, načež byl vyslán na důstojnický výcvik na Madagaskar. Důvěrně se zde seznámil s myšlenkami Marxe a Lenina, které značně ovlivnily jeho polické názory. Roku 1974 se účastnil pohraničního konfliktu s Mali (rovněž o Agacher) a byl oceněn pro svůj hrdinský výkon. Byl však zklamán mírovou dohodou a vrátil se do hlavního města, kde se začal živit jako kytarista v poměrně populární skupině “Tout-à-Coup Jazz“. Roku 1976 začal organizovat tajnou marxistickou buňku v řadách armádních důstojníků. Napříč různým převratům stoupal na politickém žebříčku a roku 1982 se stal dokonce premiérem. Když se ale prezident Ouédraogo rozhodl Sankaru a jeho marxistické kolegy zavřít, propuklo lidové povstání. Výsledkem bylo, že se Thomas Sankara stal novým prezidentem. Bylo mu 33 let. Nastaly čtyři roky jeho vlády, které z něj udělaly legendu.
Sankarův režim byl směsí marxismu a panafrikanismu. On sám se otevřeně hlásil k inspiraci Che Guevarou a Fidelem Castrem. Razantně omezil platy úředníků a významně se zasadil o ženská práva (zakázal ženskou obřízku, polygamii, nucené manželství) a několik žen dokonce přizval do svého kabinetu. Odmítal mezinárodní finanční a humanitární pomoc, propagoval národní soběstačnost v potravinách (zdvojnásobil produkci obilí). V Sahelu nechal vysadit více než 10 milionů stromů. Prosazoval stavbu škol, rozvoj nemocnic a železnic. Nařídila prodej luxusních vozidel a nemovitostí vlastněných vládou. Také ale považoval klimatizace za přílišný luxus a nechal je zakázat. Aby to nebylo všechno, tak opět vyvolal zmíněnou válku o Agacher (ta umožnila prezidentu Mali Traorému odvést pozornost od vnitřních problémů země a provést další čistky v armádě), zestátnil a centralizoval průmyslovou výrobu, čímž si znepřátelil francouzské finanční kruhy a nechtíc způsobil dlouhodobou výrobní stagnaci. Nechal také zřídit Komisi na obranu revoluce, která prováděla čistky mezi obyvatelstvem. Netrvalo dlouho a o čtyři roky později jej 15. října 1987 zastřelil jeho vlastní spolupracovník Blaise Compaoré. Tak skončil marxistický diktátor Thomas Sankara, který někdy bývá nazýván africkým Che Guevarou. Bylo mu 37 let.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons a DeviantArt
