Akce, o které raději mainstream mlčel, se konala o víkendu v Německu, kde se vzpomínalo na všechny dosavadní oběti vítací politiky Merkelové a jejích nástupců.
Pokud by se Německo neotevřelo masám jedinců ze zcela nekompatibilních kultur, tito lidé by mohli i nadále žít.
V sobotu se na Römerbergu ve Frankfurtu konala další „německá smuteční pietní akce“ na památku obětí násilí páchaného migranty od roku 2015.
Přestože bylo náměstí plné lidí, veřejnoprávní vysílací společnosti se rozhodly o ní neinformovat.
Podle vlastního popisu slouží Německá truchlící vigilie kolektivní vzpomínce na lidi, kteří od roku 2015 přišli o život v důsledku násilných činů, zejména pak v důsledku terorismu, útoků nebo závažných násilných činů v souvislosti s žadateli o azyl.
V sobotu se za tímto účelem shromáždili lidé na frankfurtském náměstí Römerberg. Záběry z plného náměstí ilustrují, kolik lidí je nyní tato smutná událost schopna zmobilizovat:
Na místě byly spatřeny kamery ARD, ale veřejnoprávní vysílací společnost o incidentu neinformovala. Významnější byly zprávy o losovi na železničních kolejích v Polsku, švábech na toaletě v indické škole a rvačce o zdechlinu kozy v Kyrgyzstánu, jak informoval„Blog ÖRR“ na X.
Joana Cotarová upozornila na Hessenschau, regionální zpravodajský pořad, který označil malou demonstraci asi 300 učitelů-praktikantů v Marburgu za zpravodajsky zajímavou, ale ignoroval pietní akci ve Frankfurtu, kde se shromáždilo odhadem 2 000 lidí.
Podle pořadu závisí rozhodnutí informovat o události mimo jiné na jejím významu pro Hesensko. Pořad dále uvedl: „Informaci o tom, že demonstrace ve Frankfurtu byla větší, než se původně myslelo, jsme obdrželi až velmi pozdě večer.“
Na akci pronesli projevy Manuel Ostermann, federální předseda Německého policejního svazu, a novinářka Julia Ruhsová.
Ruhsová píše sloupek pro bulvární deník „Bild“ – alespoň její noviny o akci také informovaly.
Ve svém projevu Ostermann prohlásil: „Zřídka kdy jsem se o Spolkovou republiku Německo tak obával.“ Popsal „kolektivní ztrátu svobody“ ve světle ubývajícího pocitu bezpečí v zemi.
Po shromáždění se konal vzpomínkový pochod. Fotografie obětí byl na plakátech a tričkách účastníků. Michael Kyrath, který při útoku Palestince bez státní příslušnosti ztratil svou sedmnáctiletou dceru Ann-Marie a je součástí vzpomínkového týmu, řekl listu Bild:
„Jsme tu proto, abychom vyprávěli příběhy těch, kteří je už sami vyprávět nemohou, a abychom dali hlas pozůstalým, které nikdo jiný nechce poslouchat.“
Skutečnost, že veřejně financované vysílací společnosti o těchto hlasech raději neinformovaly (zejména před nedělními volbami), je až příliš výmluvná.
