Kosa teď skoro tři týdny nefungovala. K mým velkým a fatálním obtížím se přidaly sice nefatální leč bolestivé komplikace, řekněme – banálního ražení. Když píši bolestivé, pak velmi. Tak, že mne nepustili k počítači déle než na nějakých 5 minut denně a to ještě kdo ví jestli.
Prostě ohledně Kosy jsem nebyl schopen ničeho a nejen ohledně Kosy. Všechno, co souviselo s nutností použít počítač.
Ty skoro 3 týdny jsem strávil v pelechu a v době , kdy bolesti trochu ustoupily, přemýšlel co a jak. Co musím za každou cenu určitě vyřídit než….. A tak podobně.
A že toho není vůbec málo. Ale tím vás, své čtenáře nebudu vůbec zatěžovat. Dokonce jsem se nebyl ani podívat kolik z vás dochází na Kosu, jestli vůbec někdo. Nechtěl jsem to prostě vidět, jak se mi tenhle projekt, který žije skoro už 15 let, hroutí pod rukama.
Prvně jsem se mrknul až ve čtvrtek a nevěřil vlastním očím – skoro to vypadalo, že Kosa minimálně dva týdny nestála, nýbrž psala nadmíru výživné kousky… Tahle vaše přízeň mne opravdu dojala!
A já se rozhodl napsat tento sloupek. Uplynulé dny mi totiž připomněli hořkou pravdu, že to, co jsem prožíval jako „vedlejší produkt“ může být za krátký čas neodvratnou realitou a já nebudu vědět jak dál a co udělat s Kosou.
To nechci připustit. Rád bych jí zajistil její další život. Prostě život po životě. Jenže komu ji dát. Je pro mne bez debat, že kdyby zdejší doyen – ctihodný a vážený mistr Leo K. byl o nějakých 20 let mladší, napsal bych jednoduchý a krátký mailík – mistře, chcete Kosu. Jestli ano, tady je, tady jsou od ní klíče a já bych věděl, že je ve skvělých rukách. Jenže mistru Leovi je tolik, kolik je… Takže tudy cesta nevede.
Přiznávám, že jsem projížděl všechna možná jména a hledal někoho, kdo by byl dostatečně autorsky plodný a zajímavý, měl obrovský přesah vědomostí, dostatek volného času, schopnost komunikovat s jinými s mnoho dalšího. Z uvedeného mi vypadli v podstatě všechny mladší ročníky, protože Kosa , když se má dělat odpovědně – neplést se slovem dobře, to není totéž, je obrovským žroutem času…. Takže jsem vhodný tip nenašel.
Až potom jsem si na kohosi vzpomněl. Lépe řečeno na jeho a ji, o nichž si myslím, že by to zvládli. První zkušební balonek směrem k nim byl vypuštěn.
Nicméně – informoval jsem je, že hodlám napsat tento článek a oslovit svoje publikum. S dotazem
co dál s Kosou?
Předem říkám, že jsem otevřený jakýmkoli návrhům, byť seberoztodivnějším. Každý promyslím, každý mi projde hlavou a to i v případě, že odpovím NE! Nikdo neví všechno.
Velmi proto prosím, aby jste se i VY – čtenáři Kosy zamysleli, co a jak dál.
Diskusi otevírat nebudu. Není důvod. Případný nápad bude jen mezi jeho autorem a mnou. Nikoho dalšího se v prvním kole netýká.
Nápady, návrhy, blázniviny a cokoliv dalšího prosím zašlete na mail
vlkp@post.cz
Už se těším, co se objeví, co vás napadne!
Váš vlk
