Tenhle týden se mi stala velmi nepříjemná věc – popletl jsem datum nástupu do nemocnice na další dávku jedů. Zkrátka v hlavě jsem nosil, že začínám až ve středu, kdy se pravidelně mění turnusy nás jedových feťáků a ono ne – nástup byl už v úterý.
Proč o té osobní trapnosti a nedostatečnosti píši? Protože začínám narážet na svoje limity. A to například i na Kose. Od té doby, co se s tím prevítem přetahuji jsem víc e méně, pokud Kosa vycházela dokázal držet předstihovou zásobu hotových článků dokonce až i na 10 dnů. Standard pak představovala zásoba pětidenní. Ale v poslední době mne zmáhalo držet alespoˇm forotu třídenní. Prostě mi to nešlo a psal jsem na krev. Ale přesto jsem pevně doufal že dám, než ve středu ráno zapluji do chýše jedové alespoň těch obyčejných pět dnů předem.
Abych se mohl v klidu vrátit, všechno projít, srovnat si to v hlavě a vy abyste, pokud možno, nic nepoznali.
Tohle padlo, moje tenoučká zásoba skončila včera a dnes to vypadalo, že kromě upoutávky na Hodinu vlka nevyjde nic. Samozřejmě ještě večer tradiční report o svícení proti Fialově tmě a válce.
Nicméně napadlo mne napsat tenhle sloupek Ve vlastní věci. Udělat klasicky z nouze ctnost. Ostatně když mohou tohle provozovat politikářští nabobové a papaláši a to dnes a denně, proč ne i já?
Zejména v situaci, kdy začínají prázdniny a já jedu na krev? Jako v poslední době?
Je jasné, že příští týden bude, spolu s tím vánočním, vůbec čtenářsky nejslabším. A já si budu lízat rány z poslední nemocniční seance. Ty se mnou evidentně zametají čím dál více?
Takže moje úvaha se brala jedním směrem – nestíháš? Nezvládáš? Nedáváš? Nemáš na to to na sílu zmoci? Hrozí, že tě to zavaluje?
Pak nezbývá než se tomu stavu nějak přizpůsobit.
V jednoduché češtině to znamená přejít také na prázdninový modus. Konkrétně
- nemohu zaručit, že budete číst každý den dva články
- respektive – spíše to vypadá, že i jeden denně bud e víc e než dost
- a někdy se nemusí objevit žádný
- nic nehodlám lámat přes koleno
- nehodlám bušit do tří nebo čtyř do rána ani u těch NEJ událostí, které se určitě stanou, jen proto, abych byl pokud možno první venku se svým názorem nebo analýzou. Což je záležitost už příští neděle, respektive noci z neděl e na pondělí, kdy se dopočítají hlasy z prvního kola francouzských voleb, na nějž evidentně čeká tentokrát nejen Francie, ale celý svět. Zejména ten náš kolektivně západní a speciálně ten liPRDský -liberálně progresivisticko demokratůrský
- a když na to nebudu mít, tak prostě nevydám vůbec nic.
Takhle mi to vyšlo. Na další etapu Tour de Jed bych měl nastoupit 11.7. Pokusím se vytvořit zase skromnou zásobu, aby i tehdy Kosa sekala. Otázka je, jestli se mi to podaří.
Nikdy jsem nic podobného nechtěl zažít, natož zveřejnit. Protože to vypadá jako kapitulace. což v žádném případě není. Jen poznaná a respektovaná nutnost. Leč stalo.
Kosa je prostě instituce. I když malá. A teď jí sám, pod tlakem svých problémů likviduji. Vím to. Arabové mají jedno pěkné přísloví – že láska je jako měsíc. Buď přibývá nebo ubývá. Nic mezi tím. Dávno vím, že to takhle funguje naprosto ve všem, ať děláte co děláte. V byznysu na každý pád, týká se to vašeho zdraví, fungování rodiny a samozřejmě i koníčků – například vydávání Kosy. I ta je jak měsíc! Pokud neroste, ubývá. A to, co jste právě četli je přiznáním tohoto stavu. Momentálně nemá potenciál růst. Dokonce se ani udržovat. Ale udělám všechno, co půjde, aby na obloze alternativního informování její srpeček svítil co nejvíce a co nejdéle. A když to nedokáži?
Svět se nezboří. Dělala co mohla. A vlk také.
Tolik ve vlastní věci. Chci abyste věděli co a jak než se rozprchnete do všech světových stran. A za hranice všedních dnů.
Přeji vám a vašim rodinám hezké prázdniny a dovolenou.
vlk
