Ve vlastní věci jsem psával vždycky ne zrovna rád. Jen když nebylo zbytí. Dnes píši tuhle rubriku vysloveně s odporem. Jenže není vyhnutí.
Mám za sebou určitě tři nejhorší dny svého života. A když čtete nejhorší, tak vězte, že to slovo nezneužívám.
Někteří z vás vědí oč běží. Že mi začalo další kolo chemoterapie. Už první dávka jedů s e mnou řádně zacloumala a z té další ,v pondělí před týdnem jsem měl velké obavy. To jsme netušil, jaká bude realita! Ještě v úterý dopoledne, kdy jsme s Borískem odvysílali mimořádnou Hodinu vlka to jakž tak šlo.Ale pak následoval pád do „propasti“ .Středa, čtvrtek, pátek – děs a hrůza a jakž tak náznaky zlepšení v neděli odpoledne.
Kdy mne zajímalo vůbec nic, jen ty úplně nejzákladnější věci člověka. V pondělí, kdy tohle klepu, konečně po týdnu určitá úleva. Jsem schopen se napít a trochu najíst a udýchat pár kroků….
Objektivní stav. Nepíši to proto, abych se chlubil, není čím, abych vyvolával soucit. Ne – nic takového. Jen sděluji, jak to se mnou a tudíž i s tímhle blogem jest. A asi bude.Nejspíš nic slavného. Líp už bylo.
Naštěstí nebylo třeba Kosu bezprostředně řešit, protože jsem s něčím takovým počítal, že se to stát může nebo, že to přijde. Škoda, že zásoba kryla jen 5 a nikoli třeba 12 dnů, moc by se to hodilo, protože už jen naťukání těhle pár písmeno mne stojí daleko víc než bych kdy tušil.
Co z toho vyplývá pro Kosu? To, že prostě vůbec nezaručím, že bude vycházet. Když ano, tak , že pravidelně a když ano, tak ve stejném rozsahu jako dříve.
Netuším ani jestli budu chtít vysílat na Slobodnom vysielači Trikoloru a Hodinu vlka. Protože neodhadnu, jak dlouho udržet elementární koncentraci. To je jeden limit. Tím druhým je to, že mi celý minulý týden bylo zcela lhostejné, co se děje v nějaké politice, egál zda domácí nebo zahraniční, ukradena mi mohla být burza, a nezajímal mne ani fotbal. Naštěstí Viktorka nehrála a sesyp jakéhosi Španěla mne nebere ani trochu. Prostě krátce, nezajímalo mne nic. Kromě jedné věci, jak daleko mám od postele smeták. Ano obyčejný smeták. Proč? Protože ten se stal nejdůležitějším instrumentem mé existence. Bez něj bych, díky bolesti v zádech nevstal z postele. Ale koště funguje skvěle. Vřele doporučuji stejně postiženým!
Ale zpět k psaní a vysílání – vedle toho, že na to člověk doopravdy musí mít, je tu ještě jedna podstatná záležitost – totiž nutnost dát do pořádku svoje věci!!!! To nesnese odkladu a dokud s tím nebudu hotov, tak Kosa i Vysielač se stanou jen vedlejšími produkty. Mluvím o tom rok, ale tím to dosud končilo. Takže změna priorit!
A ještě něco, lidem od fotbalu a z Ostravy zejména určitě hodně říká jméno Luďěk Mikloško. Zejména teď. Kdy odešel chytat nejvyšší ligu tam nahoru.
Nerozuměl jsem jeho konání, když jsem se dočetl, že odmítl léčbu chemoterapií, že chtěl žít, dokud to šlo. Nechápal jsem – sportovec, soutěživý typ a bojovník s vůlí a on to takhle vzdal na samém začátku? Blázen! Po minulém týdnu se mi začíná rozsvěcet! Ne rozhodnutí nepadlo. Ale je nad čím rozjímat.
Tolik v mé věci…. Promiňte, že obtěžuji.Ale tu informaci , minimálně někteří z vás, museli dostat. Už proto, že neodpovídám už týden na maily. A nejspíš to ještě nějaký ten den tak vydrží. Takže takhle se to dozví všichni, co jim jsem dlužen nějakou informaci nebo odpověď – pěkně najednou.
557 slov…..kdysi 1/4 krátkého textu. Dnes nadlidský výkon.
Jo maily jsem schopen sem tam číst. Vypořádám se i se zaslanými články, pokud nebudou příliš dlouhé, těžké a složité.
Na viděnou v lepších časech! Snad.
