Úvahy
doktor, motivace, virologie
Všimli jste si, že když novinář, politik, nebo „vědec“, neumí rozumně odpovědět na zjevný rozpor mezi pozorovatelnou realitou a mainstreamovou fikcí, použije formulky „jde o vědecký konsensus“?
Tím vás taktně vyzývá, abyste se v tom dále nerýpali, protože mu dochází dech. Chcete zjistit, jak funguje rockefellerovská a rothschildovská „věda“?
Pojďme se podívat na definici termínu vědecký konsenzus na Wikipedii.
Vědecký konsenzus je rozsáhlá shoda mezi odborníky o tom, co je ve vědě nejmodernější: promyšlená odpověď na otázku, která je diskutována na pevném základě vysoce kvalitních důkazů, přijatá platnost hypotézy nebo teorie. Konsenzus nelze zaměňovat s dogmatem, protože konsenzus se může změnit nebo může být zrušen, pokud se objeví nové, důležité poznatky. Skutečnost, že existuje vědecká shoda, však není zárukou pravdivosti současného stavu vědy. (…) Existují však také případy doloženého konsenzu. To je například důležité pro politická nebo právní rozhodnutí i pro veřejnost a pro odborníky, kteří uvádí výsledky vědy do praxe nebo je musí aplikovat, například v medicíně.
Aby bylo možné hovořit o vědeckém konsensu, není zpravidla nutné, aby všichni vědci v oboru souhlasili nebo alespoň neprotiřečili. V závislosti na oblasti a účelu, pro který je shoda stanovena, může stačit většinový názor (…) Konsensus se dosahuje prostřednictvím komunikace na konferencích, procesem publikací a tzv. peer review procesem (replikace, reprodukovatelnost výsledků jinými, a vzájemného hodnocení) (…) Na publikace a ocenění, které neprošly tímto procesem, se ve vědeckých a univerzitních kruzích dívá s nedůvěrou.
Tak dobře. Takže rozsáhlá shoda pro kterou „není zpravidla nutné, aby všichni vědci v oboru souhlasili“, protože „může stačit většinový názor“, kterého se dosahuje prostřednictvím komunikace na konferencích a formou „já na bráchu, brácha na mne“ (čemuž se vznešeně říká peer-review proces – autor má rozsáhlé zkušenosti s tím, jak v tomto duchu fungují akademické kruhy). A o tom je celá virologie a vůbec – celá mainstreamová „věda“. „Vědecká“ činnost vždy musí sloužit cílům správců systému. Pokud jim neslouží, nikdy nedostane financování a – v horším případě – bude daný vědec prohlášen za podvodníka.
Když se reportér zeptal laureáta Nobelovy ceny z roku 1975 a virologa, Dr. Baltimora, na otázku „co to je izolování a purifikace virové částice“, nebyl schopen odpovědět, silně znejistěl, urazil se a arogantně ho odkázal na učebnici. Jakoby nějaká učebnice virologie existovala.
O vědě totiž virologie není. Je čistě o „vědeckém konsenzu“. Ten probíhá tak, že banda systémové granty sosajících nabubřelých nevzdělaných dědků a ambiciózních mladých materialistů požírá chlebíčky a chlastá šampaňské, přičemž si připraví powerpointovou prezentaci, ve které každý z nich „analyzuje“ předem daný nesmyslný postulát – v tomto případě existenci viru jako patogenu – z jiného úhlu, aby se na konci všichni vzájemně poplácali po zádech a řekli si, jací jsou pašáci, rozdělili se o ceny a vrátili se škodit pravdě na své pracoviště.
Kdyby postulát o existenci patogenních virů některý z dědků napadl, vážně by tím ohrozil nejen příští akci požírání chlebíčků a chlastání šampaňského, ale zejména další toky rockefellerovských grantů a tudíž i trvalý stabilní příjem parazitů společnosti.
A jak se tak v poslední době pomalu probouzíme, tak zjišťujeme, že výše zmíněné zdaleka neplatí pouze o virolozích.
Systém, založený na lžích, logicky ani náhodou nechce, abyste vše podrobili testu svého vlastního kritického úsudku.
Naopak, potřebuje masu trvale spících hluboce zhypnotizovaných ovcí. A k tomu rozdává certifikáty na pravdu těm, kteří pak poslušně a nekriticky papouškují jeho účelové dezinformace a lži.
Pravda znamená konec tohoto systému. [zdroj]
Hippokratické pokrytectví. Přeměna zdraví a medicíny na prodej nemocí a jedů za účelem zisku.
Jak funguje masová psychóza a manipulace. Slepé a tupé poslouchání tzv. „autorit“.
