Příměří bylo podepsané už v pět ráno, ale platit mělo až v jedenáct. Do té doby se na frontě dál střílelo – a umíralo. Jedním z posledních byl americký vojín Henry Gunther. Nepadl náhodou. Rozběhl se proti kulometu, který ho nechtěl zabít.
Foto: Bojiště první světové války (ilustrační foto) | Adobe Stock
Příměří, které začalo o šest hodin později
Dohoda o příměří mezi Německem a Dohodou byla podepsána v železničním voze v Compiègneském lese v pět hodin ráno 11. listopadu 1918. V platnost ale vstoupit měla až v jedenáct dopoledne – v „jedenáctou hodinu jedenáctého dne jedenáctého měsíce“. Těch šest hodin mezi podpisem a účinností se stalo jednou z nejtemnějších kapitol celé války. Na řadě úseků fronty velitelé nařizovali další útoky, aby získali lepší pozice nebo dobyli ještě jedno město. Podle historika Josepha Persica padlo v tomhle období zhruba 2 738 vojáků a celkové ztráty všech stran, tedy mrtví i ranění, se odhadují na přibližně 11 000 mužů.
Voják, který byl o krok podezřelý
Henry Nicholas John Gunther se narodil v roce 1895 v Baltimoru do německo-americké rodiny. Před válkou pracoval jako bankovní úředník a po vstupu USA do války narukoval k 79. pěší divizi. Jeho německý původ mu v armádě nepřidával – Američané německého původu byli v té době pod stálým podezřením z nelojality. Gunther si ale nejspíš způsobil největší potíže sám: v dopise příteli z výcvikového tábora popsal, jak hrozný je život ve vojenské službě, a doporučil mu, aby se vyhnul odvodu. Dopis zachytili vojenští cenzoři. Gunther, který do té doby zastával pozici zásobovacího seržanta, byl degradován na řadového vojína a poslán na frontu jako pěšák. Podle některých pramenů ho navíc opustila snoubenka.
Poslední ráno
Jedenáctého listopadu 1918 ráno stála Guntherova rota u francouzské vesnice Chaumont-devant-Damvillers v rámci poslední velké ofenzívy Meuse-Argonne. Americké jednotky tam narazily na německé zátarasy hlídané dvěma kulomety a první pokusy o postup stály životy několika Guntherových kamarádů. Čas se blížil k jedenácté. Podle válečného deníku jednotky přišel poslíček s rozkazem držet pozice, ale Gunther se zvedl. Jeho nový velitel, seržant Ernest Powell, mu přikázal zůstat v krytu. Gunther rozkaz neuposlechl, nasadil bajonet a rozběhl se přímo proti německému zátarasu.
Němci, kteří ho nechtěli zastřelit
Tohle je nejpodivnější a zároveň nejtragičtější část celého příběhu. Němečtí vojáci u kulometu věděli, že příměří je za pár minut, a nechtěli střílet. Podle dochovaných svědectví na rozbíhajícího se Američana mávali a volali na něj, aby se otočil, protože válka končí. Gunther je ignoroval a vystřelil z pušky jednu nebo dvě rány. Němci, možná v obavě z útoku nebo z nějakého přepadu, nakonec po několika marných pokusech kulomet zapnuli. Henry Gunther padl mrtev a oficiální záznamy uvádějí čas 10:59 – tedy jedinou minutu před koncem války. Podle válečného deníku jeho jednotky šlo o 10:58. Pár minut po jedenácté hodině vyšli němečtí vojáci ze zátarasu s nosítky a Guntherovo tělo odnesli.
Proč to udělal?
Přesnou odpověď nikdo nezná. Historici nejčastěji spekulují o dvou věcech: Gunther byl degradovaný, mohl se chtít před koncem války ještě „vykoupit“ a dokázat svou lásku k Americe; a mohl být přesvědčený, že musí něco prokázat jako Američan německého původu. Nezanechal po sobě žádný dopis ani vysvětlení. Jeho smrt zůstává dodnes jedním z nejhořčích symbolů nesmyslnosti válečných ztrát.
Poslední z mnoha
Gunther nebyl jediný, kdo padl v posledních hodinách. Francouzský voják Augustin Trébuchon prý podle tradovaných svědectví zahynul v 10:45, když běžel oznámit kamarádům, že po skončení bojů bude teplá polévka. Belgický desátník Marcel Terfve zemřel ve stejnou dobu u kanálu poblíž Kluizenu. Kanadský vojín George Lawrence Price padl v 10:58 v belgické vesnici Ville-sur-Haine. Britský vojín George Edwin Ellison se do historie zapsal už v 9:30. Ale právě Gunther je podle oficiálních záznamů považován za posledního vojáka z jakékoli strany, který v první světové válce přišel o život.
Následující den vydal americký generál John Pershing zvláštní rozkaz, ve kterém Guntherovo jméno uvedl jako jméno posledního padlého Američana. Armáda ho posmrtně povýšila zpátky na seržanta a udělila mu Kříž za vynikající službu. V roce 2008 byl v místě jeho smrti postaven pomník. O dva roky později odhalili pamětní desku na jeho hrobě v Baltimoru – přesně v 10:59.
Zdroj: War History Online
