Před pár dny tomu bylo 81 let, co v německém zajetí zemřel Jakov Džugašvili, nejstarší syn Josifa Vissarionoviče Stalina. Jeho život byl plný bolesti a trápení. Byl synem Stalinovy první manželky Jekatěriny Svanidze, která zemřela ve věku 22 let na tuberkulózu. I když Stalin svojí „Kato“ miloval, syna se stranil a Jakov byl po smrti matky vychován svou tetou, kterou později nechal Stalin se zbytkem rodiny postřílet.
Otec a syn se znovu setkali až téměř čtyři roky po říjnové revoluci v roce 1917, kdy byl Stalin vycházející hvězdou bolševického režimu. Když 14letý Jakov dorazil za otcem do Moskvy, uměl sotva slovo rusky a ocitl se v chladném, skoro až v nepřátelském prostředí. Jakov byl stále více uzavřený do sebe a Stalin začal považovat svého syna za slabocha nehodného jeho náklonnosti nebo respektu. Když mu bylo řečeno, že se Jakov kvůli nešťastné lásce pokusil zabít pistolí, opovržlivě zvolal:,, On se ani neumí zabít! “ Jediným světlým bodem v Jakovově životě byla druhá Stalinova Naděžda Allilujevová, která měla laskavou a vlídnou povahu. Jakov považoval Naděždu, která byla jen o šest let starší než on, spíše za oddanou sestru než za nevlastní matku, která mu byla vždy oporou. V listopadu 1932 se Nadežda zabila a s Nadeždinou smrtí Jakov ztratil nejen důležitého spojence v nejužším kruhu svého otce, ale také drahého přítele. Úplně se Jakov a Stalin lidsky odcizili, když se Jakov oženil s Julií Metzlerovou, židovskou tanečnicí z Oděsy. Stalinovi vadilo, že Julie byla Židovka a se svatbou nesouhlasil. Manželé měli dvě děti a později, když Jakov skončil v německém zajetí, byla Julie jako manželka zajatce, to znamená zrádce národa, poslána do gulagu.
Foto: Před pár dny tomu bylo 81 let, co v německém zajetí zemřel Jakov Džugašvili (na snímku), nejstarší syn Josifa Vissarionoviče Stalina. | Wikimedia Commons / Public domain
O několik let později Jakov vstoupil do Rudé armády a tím mu podařilo uniknout otcově šikaně. Vstup do armády měl však osudové následky, protože krátce po začátku invaze nacistického Německa do Sovětského svazu 22. června 1941 byla jeho dělostřelecká jednotka zničena a on byl zajat. Když jeho Němci zjistili jeho identitu, radostně oznámili tuto zprávu světu a pokoušeli se cenného vězně využít. Chtěli, aby Jakov odsoudil stalinský režim, ale on se nenechal zlomit a veškerou spolupráci odmítal. Když Němci pochopili, že Jakova nezlomí, začátku roku 1943 Sovětům nabídli, že ho vymění za polního maršála Friedricha Pauluse, kterého Rudá armáda zajala u Stalingradu. Stalin prý nabídku odmítl se slovy: ‚, Nevyměním maršála za poručíka,“ a osud jeho syna tak byl zpečetěn.
Jakov byl držen v koncentračním táboře Sachsenhausen u Berlína a žil ve speciální budově pro prominentní osoby. Budovu sdílel s dalším sovětským důstojníkem Vasilijem Kokodinem, synovcem Stalinova ministra zahraničí Vjačeslavem Molotovem, a se čtyřmi britskými válečnými zajatci.
Foto: Jakov byl držen v koncentračním táboře Sachsenhausen u Berlína a žil ve speciální budově pro prominentní osoby. | Wikimedia Commons / Public domain
V porovnání s podmínkami, které snášel zbytek vězňů, byly jejich pokoje pohodlné a jídlo prominentní vězni dostávali z kuchyně SS. Zpráva SS o Jakovově smrti se však zmiňovala, že mezi dvěma sovětskými zajatci a jejich neochotnými britskými společníky byly časté spory, které Jakova uváděly do vážných depresí. Jakova také deptalo, že se ho zřekl otec a strach o svou rodinu. Zdálo se, že poslední kapkou bylo obvinění Britů, kteří Jakova a Kokodina obvinili, že úmyslně znečistili společnou latrínu. 14. dubna 1943, těsně před setměním, Jakov vyšel ze své budovy a s nepřítomným pohledem šel směrem elektrifikovanému plotu z ostnatého drátu. Podle zprávy SS mu hlídka nařídila zastavit, ale Jakov nevnímal, a tak strážný zahájil palbu a na místě ho zabil. Podle všeho byl ve službě nový a nevěděl, že že na tyto vězně neplatí standardní instrukce.
Šéf SS Heinrich Himmler, vědom si důležitosti smrti takto vysoce postaveného vězně ve vazbě, předal 22. dubna 1943 zprávu ministru zahraničí Joachimovi Ribbentropovi s tvrzením, že Jakov Džugašvili zemřel při pokusu o útěk. Ribbentrop se prozíravě rozhodl nepustit tuto informaci německého tisku a zpráva byla řádně uložena. Na konci války se zpráva o Jakovově smrti dostala do rukou Britů a byla odeslána do Londýna k řádnému prozkoumání. Zatímco úředníci ve Whitehallu čekali na úplný překlad zprávy, Britové a Američané řešili, kdy a jak Stalina o smrti jeho syna informovat. Konference mezi Stalinem, Winstonem Churchillem a Harrym Trumanem v Postupimi v červenci 1945 se zdála být pro tento účel ideální, ale jakmile byl celý dokument přeložen, Ministerstvo zahraničí rychle od plánu upustilo. Diplomaté jednoduše dospěli k závěru, že by důkazy o smrti jeho syna mohly Stalina rozrušit a diplomaté měli strach, že by to ještě víc vyhrotilo spojenecko-sovětské spory. Spis o Jakovovi Džugašvilim byl uzavřen a jeho obsah zůstal tři desetiletí utajen. Jestli někdy Stalin zjistil, jak jeho syn zemřel, se neví. Sověti tvrdí, že to věděl, ale důkazy nejsou. V lednu 1951 začali ruští agenti v Německu Jakovovo zmizení vyšetřovat a byla vypsána odměna milion rublů za definitivní vyřešení případu a nikdo neví, jak vyšetřování skončilo. Buď, jak buď, Stalin zemřel v březnu 1953 ve věku 75 let a zanechal po sobě jen málo důkazů, které by naznačovaly, že nad smrtí svého nejstaršího dítěte truchlil o něco víc, než truchlil nad těmi, kteří pod jeho vládou zahynuli.
Zdroj: Historie válek, warhistoryonline.com
