Velmi zásadní změny k ničemu dobrému

Velmi zásadní změny k ničemu dobrému

proxyLeave a comment

JINDŘICH KULHAVÝ

Množství informací na nás dopadajících se zvětšilo. Ke klasickému mainstreamu přibylo mnoho internetových záležitostí a píše už skoro každý, kdo má počítač. Jestliže jsme před 15 lety publikovali v relativně úzkém kruhu autorů a čtenost byla vysoká, dnes se zájem čtenářů roztáhnul do mnohem širšího spektra a výběr je o dost větší. Nikoliv kvalitativní, ale spíše pokud jde o počet titulů.

Ptáte li se na důvod, tedy je to proto, že liberálům došel dosah sociálních sítí a začali se prosazovat i tam. Profesionálně vedené internetové časopisy s širší redakcí a pravděpodobně i financované jiným způsobem, než tomu je u blogerů, kteří si vše platí sami, jsou obsahově shodné s tím, čím nás krmí stálice mediálního nebe typu ČT, Prima a Nova. Jejich názvy jako Armádní zpravodaj, Deník N, Forum24 jsou relativně nové a budí dojem odbornosti, ale nemají daleko názorově k Seznamu. Jen množstevně přebíjejí původní autory, které si musíte hledat. Tyl (za covidu ztratil na atraktivitě, ale vrací se), Větvička, Vidlák a pár dalších to mají mnohem těžší.

Kdysi jsem psal o jiných věcech. Začínal jsem úvahami o vztazích, sportu, později přinášel aktuality, rozebíral aktuální události. Čtenářská obec se postupně mění a lidé přichází i odchází. Stejně tak je to s čteností. Bývaly to i desetitisíce denně, ale s množstvím nových titulů to pokleslo. Na druhou stranu mne sdílí více serverů a články čtou lidé i v USA a Západní Evropě. Nestěžují si, protože mne to neživí. A přiznávám, že už mne to tolik nebaví, protože v éteru je tolik informací, často navíc zkreslených, že si lidé musí sami vybírat, čemu chtějí věřit a čemu nikoliv. Bohužel je jejich mysl často zneužívána k roztříštění soudržnosti společnosti, což vede k současnému stavu. Evropská komise převzala moc, Evropský parlament jí slouží a jednotlivé státy se vzdaly vzdoru, práva VETA a nechaly se zotročit. Zákon padajícího lejna pak způsobuje to, v čem žijeme a co se mění.

Psaní článků má pro mne jediný důvod. Je jím snaha působit na lidi a vysvětlovat jim, že cesta, po které jdeme, není dobrá. Důvodů k tomu je hodně. Mohlo by mi to být vlastně jedno, ale mám děti, takže není. Těch rozdílů mezi mým dětstvím a mládím a jejich nynějším je propastný. Jistě, něco je vývoj, ale když vidím, k čemu to vede, nezávidím jim. Navíc jim život ničí i část mé generace držící moc. Bohužel, jestliže dříve vynikali chytří lidé, vážili si odborníků a géniů, dnes jsou ve vedeních především sráči. Platí to u politiků, v podnikání a na úřadech. Také silové články společnosti ovládají sluhové globalismu bez vlastního názoru.

My jsme jako děti a mládež vyrostli na klepadlech, v neustálém pohybu a úprku, naše činnost byla často rodičům díky nedostupnosti do provalení se skryta a dokázali jsme si řešit problémy sami. Obdivovali jsme auta, motorky, zpěváky a skupiny, zároveň jsme byli díky způsobu života manuálně zručnější, psychicky i fyzicky odolnější. A i přes dlouhodobou propagandu se nás na Václavák v roce 1989 dostavil milion. Chybou bylo, že jsme skočili na špek v podobě přednastartovaného Václava Havla. Nynější generace objímá stromy, nezná své pohlaví, cítí se být koněm či psem, nechce děti a krátká sukně v závodním depu je odměněna pokutou. Je potlačována přirozenost, holky a kluci se seznamují přes za nás neexistující internet a na schůzce se diví, že ten filtr na ksicht v restauraci nefunguje. Nakupovat se chodí na počítač a oči k mobilům jsou přilepené. Silná auta jsou nepřítelem a pojízdné vysavače středem zájmu motoristických odborníků. Jako by bývalí pijáci whisky přešli na latté a ještě na to byli pyšní.

Máme před sebou složité období. Je uměle vytvořený nedostatek ropy, zlato mění hodnotu v průběhu hodin, zdravotnictví jde do háje (moje včerejší zkušenost mne přesvědčila o tom, že stáří bude dřina, protože nikoho nebudete zajímat). A co je nejhorší? Všichni ti úlisní politici přetahující se o vaše hlasy jsou ve skutečnosti mnohem drsnější, než byli komunisté. Takové svině, jako tu máme nyní, neměli za socialismu ani oni. Navíc fungují jako bumerang. Přestože už v minulosti posra.i vše, co mohli, jsou zase zpět a jedou dále. Kradou, podvádí, spolupodílí se na zakázkách, lžou a kandidují. A vždy se k nim přidá další ještě větší pitomec, který jim vleze do řiti. Peckovou nevyjímaje. O dění v Bruselu a Štrasburku ani nemluvě, protože tam už nás obyčejné lidi nemají za nic jiného než za dojnou krávu a poslušné otroky. Bohužel, lidé jim dávají za pravdu.

Nebrečím. Divím se. Necháme se vmanipulovat do války, do chudoby, do nebezpečí na ulicích, do chození pěšky. A ještě se najde banda idiotů progresivců, kteří tomu budou tleskat. Přemýšlím, kde vznikla chyba. Byl jí rok 1989? Nemyslím. Začala se rodit dříve, a ne u nás. K nám už byla hezky zabalená dodána, líbivě předložena a dochucena. Ale ještě se s tím dalo něco dělat. Takže průšvih nastal vstupem do EU. Od té doby jedeme z kopce. A upřímně? Tu hubu si nameleme ještě pěkně. Ale jestli se aspoň někdo odvážný to změnit probudí, to nevím. Bojím se, že i kdyby ano, globální elity mu vysvětlí, ať jde zase spát. Když pokryly Epsteina a dění kolem něj, zabily ho rychlostí blesku, zlikvidovaly Kaddáfího a další vládce jdoucí proti systému, nečekejme úspěch od Franty Vomáčky. Žádný jedinec nedokáže přinést změnu. To musí být lavina vzešlá z množství nespokojených. Ta neexistuje, protože spokojených je vlastně většina. Jen díky tomu, že jejich inteligence nestačí na rozeznání marastu, který je obklopuje. Omlouvám se za nedostatek optimismu.

 

Jindřich Kulhavý

RedakceRedakce


509 přečtení

(7 votes, average: 5,00 out of 5)