Okolo života za mřížemi kolují různé pověry, které se ale od reality více či méně liší. Není tak divu, že někdo nabyde dojmu, že by mu za stěnami věznice bylo lépe než na svobodě. A někdy to tak opravdu je, nezřídka kdy k tomuto kroku totiž sahají lidé bez domova, kteří doufají že drobnou krádeží nebo výtržnictvím si alespoň na zimu zajistí střechu nad hlavou a teplé jídlo. Takových případů je mnoho, zajímavý je například ten z roku 2020, kdy byl v Dobřanech na plzeňsku v místní prodejně přistižen bezdomovec, jak se pokouší odejít z obchodu bez zaplacení. Pod svým kabátem měl při tom ukryto 21 čokolád v ceně asi 1000 korun. Za normální situace by za takovouto krádež nejspíš do vězení nešel, ale protože kvůli pandemii platil nouzový stav, soud mu za to napařil celých 26 měsíců. Pán tak měl na více než dva roky o ubytování postaráno.
Ještě bizarnější případ řešila v roce 2016 policie v americkém Kansasu, kde muži zákona zatkli sedmdesátiletého muže, který vykradl banku. Tento lupič přišel k bankovní přepážce a jejímu pracovníkovi podal lístek se vzkazem: „Mám zbraň, dejte mi peníze.“ Vyděšený pokladní mu vydal v přepočtu více jak sedmdesát tisíc korun. Pachatel se pak ale místo útěku pohodlně usadil v hale a v klidu počkal na strážníky. Těm se později svěřil, že se pohádal s manželkou a raději bude za mřížemi než s ní doma. Aby měl jistotu, že se opravdu domů nevrátí, tak si ani nenechal přivolat právníka.
Takovéto případy jsou možná spíše úsměvné, co je ale šokující je v úvodu zmiňovaná situace důchodců za mřížemi. V některých zemích to je skutečně už velký problém, například v Japonsku, kde se některá vězení doslova mění na pečovatelské ústavy. Začalo to zhruba před dvaceti lety a od té doby se počet lidí nad 65 let v káznicích zvyšuje. Teď jich je až pětina ze všech vězňů a až 70 procent z nich se prý do 5 let po propuštění zase vrátí za mříže. Proč? Hlavním důvodem jsou jistoty, kterým se jim na svobodě nedostává, mnoho japonských dědečků a babiček zkrátka nemá dost financí ani na základní potřeby, na bydlení, na stravu, na léky a zdravotnické potřeby, kterých pochopitelně člověk k stáru potřebuje čím dál více. To je způsobeno hlavně tím, že Japonsko má celosvětově nejstarší populaci. Jak jsme informovali v nedávném videu, Japonci se ze všech národů dožívají nejvyššího věku, lidí starších 65 let je tu zhruba 30 procent. Stinnou stránkou této dlouhověkosti je však to, že čím dál méně lidí v produktivním věku musí vydělávat na čím dál více příjemců starobního důchodu. Jeho výše tak zákonitě musí klesat a staří lidé se tak dostávají do čím dál větších problémů. A problémy to samozřejmě přináší i dozorcům, kteří se tak stávají spíše ošetřovateli. Vězni v důchodovém věku se totiž pochopitelně nebouří, nepokoušejí se o útěk, nevyvolávají rvačky ani nezapalují matrace, ale spíše potřebují pomoci s oblékáním, úklidem cel a také se neobejdou bez asistence ve sprchách. Podobná situace je třeba i v Jižní Koreji, a odborníci varují, že v horizontu 10 let by něco podobného mohlo potkat i Evropu.
Čím to je, že vláda má dost peněz na to, aby živila zločince ale pro důchodce už nezbývá? Ponořme se teď na chvíli do světa čísel. Japonské údaje tedy nemáme ale v české republice jeden trestanec vyjde státní pokladnu zhruba na 1000 korun denně, tedy asi 30 tisíc měsíčně, oproti tomu průměrný důchod je cirka 15-16 tisíc, tedy polovina. Takhle to skutečně zní, že kriminálníci si žijí v blahobytu a důchodce nechává stát umírat hlady. Ale je tu jedno velké ale. Nebo spíš dvě.
Náklady na jednoho vězně totiž v sobě nezahrnují jen potřeby pro věžně jako stravování, ubytování, teplo a světlo, ale zejména platy dozorců a dalších pracovníků, jejich výstroj a výzbroj, eskortování trestanců k soudu a tak dále.
Dalším důvodem, proč se staří lidé hrnou do vězení je samota. Jejich děti je mnohdy navštěvují jen párkrát za rok, jejich kamarádi jsou třeba už dávno mrtví, a tak trpí pocitem že už jsou k ničemu. Kdežto za mřížemi dostanou jednoduchou práci, která jim dává pocit užitečnosti a prospěšnosti, a po práci si mohou popovídat se spoluvězni. Právě vězeňské práce se týká jeden častý mýtus. Někteří lidé s oblibou říkají “jó, muklové, ty se mají, makat nemusí a jenom se válí v cele”. A určitě se už nejeden zloduch těšil, že za vězeňskými vraty ho čeká ubytování se stravou aniž by musel hnout prstem. Tak to ale není, minimálně v česku zákon vězňům pracovní povinost vysloveně ukládá. Dají se sice najít možností jak se tomu vyhnout, například záměrně práci odbývat a neplnit normy, spousta věznů se však práci nevyhýbá a to z několika důvodů. Jednak jim čas za katrem rychleji ubíhá a hlavně si vydělají peníze, které jsou i za mřížemi potřeba. To, že basa je nejlevnější hotel tak trochu pravda je, úplně zadarmo to ale taky není. Měsíčně čeští muklové ze svého výdělku sice odvádějí pouze 1500 korun jako platbu za výkon trestu.
#Protiproudu #Důchodci #Vězení
