V průběhu druhé světové a korejské války došlo k rychlému nárůstu používání letadel co do počtu i variability typů. V důsledku toho se také díky zkušenostem výrazně zlepšila technologie letadel používaných ozbrojenými silami Spojených států. Pojďme si blíže představit nenápadný víceúčelový letoun Grumman A-6 Intruder zařazený do služby v roce 1963, který ve službě vydržel opravdu dlouho.
Během korejské války plnili američtí vojenští piloti mise převážně na palubách letounů Douglas A-1 Skyraider. Skyraider měl ovšem značná omezení. Nemohl být používán za špatného počasí a jeho zaměřovací systém velmi ztěžoval provádění nočních misí.
Foto: A-6E Intruder během cvičení Matador ve Španělsku | Wikimedia Commons / Public domain
Po korejské válce pak na základě rozhovorů s piloty americké námořnictvo požadovalo, aby budoucí letouny létaly bez výše uvedených omezení. V roce 1957 byla hlavním výrobcům letadel v zemi rozeslána žádost o návrh (RFP), v níž byl požadován „útočný bombardér pro blízkou leteckou podporu, který by byl schopen zasáhnout nepřítele kdykoli“. Návrhy předložily společnosti Bell, Lockheed, Boeing, North American, Douglas, Grumman, Martin a Vought.
Konstrukční tým společnosti Grumman tehdy vedli Robert Nafis a Lawrence Mead, Jr. Mead se mimochodem později proslavil prací na letounu F-14 Tomcat a lunárním modulu. Při konstrukci letounu A-6 byl kladen důraz spíše na funkčnost letounu než na estetiku. Díky své jednoduché konstrukci byl tak letoun některými označován jako „létající stehýnko“ (flying drumstick).
Design letounu A-6 byl považován za špičkový. Přestože se jednalo o letoun velikosti stíhačky, byl vybaven sofistikovanou avionikou, která využívala několik počítačů. Jeho křídla byla navržena tak, aby byla účinná i při pohybu nadzvukovou rychlostí, a umožňovala letounu snadné manévrování při přepravě velkého nákladu.
Letoun byl také navržen pro nesení jaderných zbraní. V případě potřeby mohly být tyto zbraně vypuštěny prostřednictvím poloautomatického odhozu pum, který by letounu A-6 umožnil zasáhnout cíl, aniž by nad ním přímo přelétl, čímž se by se vyhnul účinkům výbuchu pumy.
Letoun A-6 Intruder byl poprvé zařazen do služby v únoru 1963. Díky své schopnosti provádět operace za všech okolností a za jakýchkoli povětrnostních podmínek byl letoun hojně využíván námořnictvem a námořní pěchotou USA. Během války ve Vietnamu se účastnil řady misí proti nepřátelským cílům. A-6 byl obzvláště účinný hlavně díky svému dlouhému doletu a schopnosti nést velké užitečné zatížení. Při typické misi však letěl nízko, aby uvolnil svůj náklad, čímž byl zranitelný protiletadlovými zbraněmi. V průběhu války tak bylo 10 letounů sestřeleno raketami země-vzduch a dalších 56 bylo sestřeleno konvenční pozemní palbou a protiletadlovými zbraněmi.
Letoun A-6 Intruder byl později použit během mnohonárodní mírové mise v Libanonu na počátku 80. let. Po teroristickém útoku v Západním Berlíně v roce 1986 byly letouny A-6 použity ke svržení bomb nad Libyí jako odveta za tento útok.
Letouny byly hojně využívány během operace Pouštní bouře, kdy tehdy A-6 uskutečnily celkem 4 700 bojových vzletů, při nichž útočily na irácké námořní jednotky, zasahovaly strategické cíle a ničily nepřátelskou protivzdušnou obranu. Po skončení války v Perském zálivu byly letouny použity k prosazení bezletové zóny v Iráku, načež poskytovaly leteckou podporu během operace Obnovení naděje v Somálsku v roce 1993.
Poslední A-6 Intrudery byly oficiálně vyřazeny v únoru 1997, ačkoli námořní pěchota přestala A-6E používat již o čtyři roky dříve. Letouny byly nejprve nahrazeny stroji F-14D Tomcat, poté byly u námořnictva vyměněny za F/A-18E/F Super Hornet a u námořní pěchoty za F/A-18D Hornet.
Když bylo oznámeno vyřazení letounů A-6 z výzbroje, řada letounů v továrně Grumman zrovna čekala na výměnu křídel, které byly následně hozeny do moře u pobřeží Floridy a vytvořily tak tzv. „útesy Intruder“. Letouny, které byly renovovány, pak byly vystaveny v různých muzeích.
Zdroj: warhistoryonline
