PZ/VIDLÁK
Ústavní soud rozhodl, politici neustoupili. Do Ankary zamířily dvě české delegace. Zatímco premiér Andrej Babiš vedl oficiální jednání za Českou republiku, prezident Petr Pavel pokračoval ve vlastním programu. Domácí mocenský spor se tak přenesl přímo mezi spojence.
Kdo podle vás na summitu NATO skutečně reprezentoval Českou republiku – premiér, nebo prezident?
Já jsem si nějak ani nevšiml, že by tam hradní vtěrka byla. Nějak mi unikly jeho slavné proslovy, kterými úplně zastínil Andreje Babiše a ovládl summit pro sebe. Nevšiml jsem si, že by z jeho úst zazněla jakákoliv myšlenka. Prostě se tam jen vetřel a oxidoval tam.
Už se mi to stalo asi potřetí. Vždycky toho protokoláře přecením. Vždycky od něj čekám něco geniálně zlého. Čekám od něj nějakou chytrou levárnu, nějaký krok, o který je napřed. A ono ne. On není žádný geniální diplomat. On je prostě jen další libtard, který by pro trochu moci a vlivu prodal i vlastní babičku.
Důvěra v prezidenta Petra Pavla se poprvé překlápí do záporných čísel. Nový průzkum agentury SANEP ukazuje, že mu důvěřuje už méně než polovina Čechů a v případné přímé volbě by získal podporu necelých 43 procent voličů. Z průzkumu také vyplynulo, že podle 59,3 procenta respondentů prezident českou společnost spíše rozděluje, než spojuje. Není pro prezidenta největším varováním okamžik, kdy začne ztrácet to jediné, z čeho jeho úřad skutečně čerpá, tedy důvěru veřejnosti?
Národ od prezidenta očekává hentoho tatíčka Masaryka. Tedy nadstranického prezidenta, který bude moderovat politickou diskusi a který bude národ spojovat. Petr Pavel to před volbami splňoval. Nemluvil. Ale jak se dostal do funkce, postupně se začala objevovat jeho pravá tvář a skutečné motivace. Už víme, za koho kope, kdo si ho vodí… už víme, na čí straně stojí. A voliči, kterým se to líbí, těch zase tolik není. V roce 2023 volili Petra Pavla i voliči Babiše. Soudruh PePa teď dělá všechno pro to, aby tuto chybu už znovu neudělali.
Chat Control budí nové obavy. Ekonom Lukáš Kovanda varuje, že z chytrého telefonu každého Evropana se může stát tichý dozorce. Vedle zásahu do soukromí podle něj hrozí české ekonomice škody až 50 miliard korun ročně. Máme ještě právo na soukromí, nebo se z každého občana stává podezřelý?
Dneska je strašně oblíbené říkat, že všechno zlo přišlo z východu, ale ve skutečnosti všechny tyhle horory chodí z Německa. V Němcích je zakořeněná touha po dokonalé byrokracii a dokonalém ovládání mas. Samozřejmě, ve jménu dobra! A když Němci něco dělají, dělají to pořádně. I chyby dělají pořádně.
Největší chyba posledních třiceti let byla dopustit německé sjednocení. Dokud bylo Německo rozdrobené na stovky státečků, byli v pohodě. Jak se spojili do státu s velkým S, od té doby nás zásobují jedou pitomostí za druhou.
Poslanci schválili nový stavební zákon, který má napravit kolaps stavebního řízení po nepovedené digitalizaci z minulého volebního období a urychlit povolování staveb. Vládní zmocněnec Filip Turek zároveň varoval před rostoucí bruselskou byrokracií a přiznal, že byl pod tlakem Evropské komise nucen ustoupit od části svého návrhu týkajícího se výstavby větrných elektráren v blízkosti obytných oblastí, aby Česko nepřišlo o miliardy z evropských fondů. Nakolik je podle vás český Parlament skutečně svobodný při přijímání zákonů, pokud nad ním visí hrozba ztráty evropských miliard?
Na to nám Filip Turek už odpověděl, ne? Máme přesně tolik svobody, nakolik nepotřebujeme evropské miliardy. Kdybychom je nepotřebovali vůbec, byli bychom svobodní. Ale protože ty peníze potřebujeme, musíme se hrbit. „Diogene, kdyby ses poklonil Kleistovi, pozval by tě na večeři a nemusel bys jíst tuhle řepu.“ A ty, kdyby ses spokojil s řepou, nemusel by ses klanět Kleistovi!“ Spokojíme se se řepou k večeři? Ne? Tak to holt nebudeme svobodní…
Přesun zhruba 140 milionů korun do programu PURL na financování zbraní pro Ukrajinu vyvolal uvnitř vládní koalice ostrou debatu. Ministr zahraničí Petr Macinka vysvětlil, že šlo o prostředky vyčleněné ještě za vlády Petra Fialy, které už nebylo možné zrušit, ale pouze přesměrovat. Podle něj tak nešlo o změnu postoje současné vlády, nýbrž o způsob, jak naložit se závazkem převzatým po předchozím kabinetu. Přesvědčilo vás vysvětlení ministra zahraničí Petra Macinky, nebo podle vás vláda svým voličům stále dluží odpověď?
Ať mi nikdo neříká, že se předchozí rozhodnutí nedá jiným rozhodnutím zrušit. Ale dobře, chápu. Bylo zapotřebí něco předhodit Trumpovi, aby nenadával a jeho tvář nám byla příznivě nakloněna. Ale vláda u toho nemusela dělat Zagorku, mohli nám to říct. Nejsme žádné slečinky, něco sneseme. Mně prostě vadí, že z nás dělají blbečky. Já chápu, že politika je složitá, je o kompromisech a sto padesát milionů je celkem levné výpalné, když si představím, že Američanům dáme ještě dvě stě miliard za stíhačky. Ale kurňa, buďte chlapi a řekněte nám to na rovinu.
Investigativní publicista vystupující pod jménem Thomas Paukner zveřejňuje dokumenty o stamilionových veřejných zakázkách a vazbách na politickou moc. Advokát a poslanec Jindřich Rajchl se ho zastal s tím, že místo ověřování zveřejněných dokumentů se část veřejné debaty soustředí především na pátrání po autorovi. Podle něj by společnost měla nejprve řešit pravdivost předložených faktů, nikoliv identitu jejich zveřejnitele. Pokud někdo zveřejní ověřitelné dokumenty o možném zneužívání veřejných peněz, co by podle vás mělo přijít dřív, pátrání po autorovi, nebo důkladné prověření zveřejněných informací médii i orgány činnými v trestním řízení?
Už jsem o tom mluvil několikrát. Paukner teď zjišťuje, jak to u nás chodí. Jak ruka ruku myje, jak se ani státní zástupce ani policie nepřetrhnou, když nejde o tu správnou kauzu. Jsem zvědav, za jakou dobu Thomas Paukner dospěje k závěru, který jsme udělali my všichni. Že to není ani tak trestněprávní či morální problém, ale prostě mocenský. Že je nejprve zapotřebí převzít moc, aby bylo možné tyhle kauzy vyšetřit a potrestat. Já už vlastně jen čekám, kdy přijde nějaký Cemper nebo Máca, který odhalí Pauknerovu identitu a pak udělají kauzu i z toho, že před dvaceti lety tahal spolužačky za copánky. Julian Assange by mohl vyprávět. Udělal totiž stejnou věc, jak Paukner.
SPD navrhuje zrušit deváté třídy základních škol. Podle Tomia Okamury by děti nastupovaly dříve do zaměstnání, stát by ušetřil desítky miliard korun a ekonomika získala více pracovních sil. Kritici naopak varují před komplikacemi při přijímání na střední školy i dopady na kvalitu vzdělávání. Je podle vás devátá třída skutečně přínosem pro děti, nebo se z ní stal jen drahý rok čekání na střední školu?
Já jsem byl poslední ročník, který šel na střední školu ještě z osmičky. A nemám pocit, že by dneska děti odcházely na střední školy s větší průpravou, než jsem měl já. Nemám pocit, že by přečetly více knih, znaly víc fyzikálních vzorečků a uměly lépe počítat. Takže, za mě, proč ne.. osm tříd základky stačí.
Příměří nevydrželo dlouho a konflikt mezi USA a Íránem znovu eskaluje. Po nových amerických úderech Írán oznámil uzavření Hormuzského průlivu, pohrozil další odvetou a podnikl nové raketové a dronové útoky na americké cíle i spojence v regionu. Napětí tak dál roste a znovu zvyšuje obavy z dopadů na světovou ekonomiku i bezpečnostní situaci. Vidíte ještě reálnou cestu k uklidnění situace, nebo jsme svědky konfliktu, který bude dál nevyhnutelně eskalovat?
Počkejte, až se ceny ropy přiblíží zase ke sto dolarům za barel a uvidíte, jak se najednou budou zase všichni „škemrat o dohodu.“ Především Trump. Írán prostě zjistil, že Hormuz je lepší zbraň než atomovka a tak ji využívá. A Trump zjistil, že levné papundeklové drony vítězí nad drahými americkými stíhačkami. A doplňovací volby do kongresu se blíží.. Putin děkuje, že má díky vysokým cenám ropy dost prostředků na válku a Číňan se zdá být také spokojený, že drahá ropa škodí víc Japonsku a Koreji, než Pekingu. Žijeme prostě v době, kdy válku vyhrává ten, kdo déle vydrží a v tomto ohledu sázím na Írán, který má ve výdrži padesátiletou průpravu.
Jasně, ta šance se neustále blíží. Jednoho dne už propaganda nezvládne zakrývat skutečný stav věcí. A pak to najednou půjde rychle. Ale ještě to nenastalo. Ještě realita vojenských hřbitovů na Ukrajině nepřekonala kult Zelenského a jejich mediální mašinérie. Ale první náznaky už tu jsou. Už i ve Lvově, v baště ukrajinského nacionalismu, narůstá nespokojenost s odváděním mužů v jatečném věku na frontu.
Německý Spolkový sněm odmítl rezoluci požadující další výrazné posílení vojenské podpory Ukrajině. Návrh počítal s dodávkami střel Taurus, systémů protivzdušné obrany i financováním výroby ukrajinských dronů. Výsledek hlasování ukázal, že ani v jednom z největších evropských podporovatelů Kyjeva už nepanuje shoda na dalším rozšiřování vojenské pomoci. Je podle vás toto hlasování signálem, že se začíná měnit evropský pohled na další vojenskou podporu Ukrajiny?
Ti chytřejší v Německu si zřejmě začali uvědomovat, že taháme za kratší konec provazu. Že tato válka není o drahých zbraních od Rheinmetalu, ale o garážové výrobě dronů. A tak nemá cenu na Ukrajinu posílat zbraně, když to znamená jen spláchnout do kanálu fůru peněz a nic nevyřešit.
Ostatně, summit v Ankaře to ukázal jasně. Delegace velké, kecy velké, výprava i produkce bombastická, ale člověk se nemohl ubránit dojmu, že se jim do té jejich obrovské stavby kolektivní obrany poněkud zatéká a oni, místo aby to řešili, tváří se, že to neexistuje.
Prvni zpravy
