Ústavní právo⁉️Sudetoněmecký landsmanšaft⁉️JUDr. PhDr. Jaroslav Kuba: Rád bych začal právě z aspektu klíčového práva, kterým je právo ústavní, a speciálně odkazem na Listinu základních práv a svobod. Připomínám, že podle hlavy druhé, oddílu druhého Listiny se politickými právy rozumí například svoboda projevu zakotvená v čl. 17 nebo právo pokojně se shromažďovat podle čl. 19.
Z ustanovení čl. 20 odst. 2 Listiny lze dovodit, že výkon politických práv na území České republiky přísluší jejím občanům. Není to nic rasistického, jak by to mohl někdo extrémně hodnotit, ale je to logické. Jednak z formálního hlediska s ohledem na čl. 42 odst. 1 Listiny: „Pokud Listina používá pojmu občan, rozumí se tím státní občan České republiky.“ A dále s ohledem na čl. 21 odst. 1 a 2 Listiny: „Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí.“ Čili pokud se jedná o soukromoprávní subjekt vyvíjející aktivity výhradně nepolitického charakteru a registrovaný příslušným soudem, je obvyklé, aby své členské, organizační a programové akce vykonával v obvodu svého sídla, potažmo na území státu, jehož státními občany jsou jeho členové.
Podle § 2 odst. 3 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, může být členem politické strany či hnutí také státní občan jiného členského státu Evropské unie přihlášený k pobytu na území České republiky. Podle § 1 odst. 3 písm. a) téhož zákona se však tento zákon nevztahuje na sdružování občanů ve spolcích.
Sudetoněmecký landsmanšaft je podle německého práva spolkem, avšak v historii jeho stanov, programových prohlášení či požadavků existuje nespočet důkazů o tom, že se týkají státoprávní, tedy politické problematiky, a to ve vztahu k Československu, potažmo k České republice. Vztahují se vesměs k problematice takzvaných Benešových dekretů, tedy k právním instrumentům, jejichž nouzové použití bylo způsobeno následky německé agrese a okupace. Správně se označují jako dekrety prezidenta republiky a byly vydávány od 21. července 1940 do 27. října 1945. A co je nejdůležitější, Ústavní soud České republiky je ve svém nálezu Pl. ÚS 14/94, vyhlášeném pod č. 55/1995 Sb., označil za součást českého právního řádu, která není v rozporu s ústavním pořádkem.
Abych se ještě vrátil k Sudetoněmeckému landsmanšaftu: není obvyklé, aby spolek, jehož právní subjektivita je omezena rámcem teritoriální působnosti německého práva, vyvíjel své členské, organizační a programové aktivity, nota bene ve formátu jakéhosi sjezdu, na území sousedního státu. Pokud přesto k akci za takových okolností dojde a bude-li dotována finančním příspěvkem z prostředků státního útvaru cizího státu a budou-li jejími účastníky ústavní činitelé tohoto státu, pak je tím již překročeno pozvání od nějaké občanské iniciativy či svolení orgánů krajského města.
Pokud předem nelze vyloučit projevy politického charakteru, které ve svých důsledcích zpochybňují rozhodnutí Ústavního soudu obsažené v nálezu č. 55/1995 Sb., je na místě jejich posouzení ve smyslu čl. 17 odst. 4 Listiny, podle něhož lze svobodu projevu omezit zákonem, jde-li o opatření nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých. Obdobně lze podle čl. 19 odst. 2 Listiny omezit konání veřejného shromáždění, je-li to nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých. V obou případech lze předpokládat projevy politické aktivity příslušníků cizího státu na území České republiky, které mohou ve svých důsledcích ohrožovat – a cituji z Listiny – bezpečnost státu. Pokud tedy někdo namítá, proč chcete bránit někomu v užívání univerzálně pojatého práva na shromažďování či práva na svobodu projevu, je třeba připomenout, že i tato práva mají své ústavní limity.
Nelze také přehlédnout, že oficiální Berlín nekomentuje anoncovaný záměr německého landsmanšaftu ani vyjádření šéfa bavorské zemské vlády či spolkového ministra vnitra. S ohledem na ustanovení čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky lze tvrdit, že tato akce může být vnímána jako zásah do svrchovanosti republiky. A právě při zohlednění těchto okolností by se měla hlava státu s ohledem na ústavní slib věrnosti České republice obrátit formou protestní nóty na svého německého protějšku a žádat nápravu.
Nápravou by bylo, aby Spolková republika Německo svým občanům určitým způsobem nepřipustila realizaci inkriminované akce. Důrazně dodávám, že z hlediska mezinárodního práva důvody pro nótu, kterou naznačuji, existují. Pokud k tomu nedojde, může to mít podle mezinárodního práva určité konsekvence. Takový postup bývá označován jako takzvaný tichý souhlas neboli tacit consent, jak jej označují odborníci na mezinárodní právo. Tichý souhlas, opakuji, s jednáním, které může být časem uznáno jako právně relevantní a závazné, a následně státu, který se cítí být poškozen, ztěžovat možnost se proti němu dále právně vymezovat. Pokud se nemýlím, bavorský premiér pan Söder již anoncoval, že byl panem prezidentem Pavlem v této souvislosti pozván.“
Natočeno 14.5.2026 Praha
* * *
Více www.inovacerepubliky.cz.
…
https://www.youtube.com/watch?v=UYynFrqRdRA
