V lednu 1850 úřady zakázaly Havlíčkovy Národní noviny. Aby umlčely jeden hlas, musely zavřít celý list. Havlíčka nakonec odvezli až do Brixenu. Dnes to jde jemněji a přesněji. Nikoho není třeba vyhnat ze země. Evropská pravidla podle Vlastimila Veselého dávají sítím „široký prostor k tomu, aby mazaly a blokovaly obsah“. Nemíří na titul, ale na názor. Smazat lze článek redakce stejně jako příspěvek důchodce z okresního města. A nikdo nemusí nic zakazovat. Stačí, že příspěvek nikdo neuvidí. Autor ani nemusí poznat, že ho někdo umlčel. Havlíček platil za slovo vyslovené veřejně. Dnešní kontrola už hlídá totéž – co kdo z nás zveřejní. Co si člověk řekne mezi svými, zůstává jen jeho. Jak dlouho ještě? Nechystá se Evropa překročit i tuhle poslední hranici?
Martina: Já jsem našim posluchačům slíbila, že zatímco v předchozích případech jsme používali oficiální zkratky, a ne vždy je jasné, jakým způsobem tyto paragrafy, programy a nástroje dopadnou na každého jednotlivce, tak pokud se podíváme na unijní nařízení Chat Control, můžeme posluchačům poskytnout naprosto jasnou informaci: je to nařízení, které má plošně skenovat naši soukromou digitální korespondenci. Oficiálním zdůvodněním je boj proti sexuálnímu zneužívání dětí – a proti tomu samozřejmě nikdo normální nebude nic namítat – ale toto nařízení, jelikož je plošné, v sobě skrývá celou řadu nebezpečí. Na jaká bys upozornil ty, Vlastimile?
Vlastimil Veselý: Já si ještě předtím dovolím říct, že když jsme tuto vládu před chviličkou chválili – já jsem ji v některých bodech chválil –, tak Chat Control je právě příkladem něčeho, co jsme jako novou věc objevili až nedávno, a k čemu se naše nová vláda přihlásila. I když to měla ve svých předvolebních slibech v takové podobě, že Chat Control nepodpoří. Pak ale najednou vyšlo najevo, že tím mysleli až verzi 2.0, která by mohla zahrnovat i šifrovanou komunikaci.
Takže třeba u posluchačů, kteří používají WhatsApp nebo Signal – kde je komunikace šifrována –, to nyní pod Chat Control nespadá, a platformy to skenují dobrovolně. „Dobrovolně“ je krásné slovíčko, se kterým se tam často mává, že to je dobrovolná kontrola mailů, a mnoho lidí si myslí, že slovo „dobrovolně“ znamená, že se já, jakožto uživatel, rozhodnu, jestli to tak chci, nebo nechci. Ale není to tak. Naopak, samotné platformy se rozhodnou, jestli to chtějí skenovat, nebo nechtějí. A ony chtějí.
Martina: A promiň, že ti do toho vstoupím, ale jestli jsem to správně pochopila, tak vzhledem k tomu – jak jsi teď zmínil – se tato verze, která nás všechny zasáhne, nevztahuje na zaheslované platformy. Což znamená, že pokud nám někdo říká, že je to nástroj v boji proti sexuálnímu zneužívání dětí, tak bych ráda upozornila, že je to nástroj na špehování běžných občanů a těch úplně nejneschopnějších pedofilů, kteří si neumí zaheslovat svou komunikaci.
Vlastimil Veselý: Zašifrovat.
Martina: Zašifrovat, ano, zašifrovat. Pardon.
Vlastimil Veselý: Přesně tak. Kdybychom žili v době před desítkami let, kdy ještě digitální komunikace nefungovala, a některá vláda, ať už evropská, nebo národní, by nám chtěla rozlepovat obálky a číst naše dopisy, tak se proti tomu zvedne obrovská nevole, a nedokážu si představit, že by se našli politici, ministři, kteří by proti tomu nebrojili. A teď, v době elektronické komunikace, kdy se jedná o totéž, jenom jde o maily, o konverzace na messengerech a podobných aplikacích, tak najednou pod záminkou toho, že se tím odhalí nějací sexuální predátoři – a tak se musíme ptát: Už byli někteří odhaleni? Známe nějaká čísla, kolik jich policie díky této výjimce objevila?
Protože Chat Control v první verzi jenom prodlužuje výjimku, která tady byla už několik let. To zase možná mnozí ani nevědí, že tato kontrola probíhá už dávno, a teď měla skončit, a bohužel neskončila, a Evropský parlament tuto výjimku prodloužil, myslím, že do roku 2028. Takže zatím nemáme žádné přesvědčivé informace, že by se policie díky tomu dostala k tomu, že by rozkryla třeba sítě desítek, stovek pedofilů. Není tomu tak. Kdyby tomu tak bylo, možná by k tomu byla větší ochota. Takže já si myslím, že to není moc smysluplné a že rizika převyšují benefity.
Martina: Já se obávám, že je to smysluplné, protože v tu chvíli ztrácíš veškeré soukromí.
Vlastimil Veselý: Soukromí, jasně. Krásně o tom mluví pan ústavní právník Kudrna. Nedávno měl rozhovor v Echu, a kvůli tomu jej hodláme navrhnout mezi finalisty do cen za svobodu projevu. Takže tam jsou věci, které podle něj jdou opravdu proti ústavnímu pořádku. A myslím, že v tomto naše vláda udělala chybu, že se schválením prodloužení výjimky souhlasila. Ale zase je třeba dodat, aby to bylo fér, že se proti tomu nepostavila žádná vláda z 27 členských států EU. Všechny vlády z EU to odsouhlasily.
A pokud tedy mluvíme o druhé verzi, tedy 2.0, která by měla prolomit šifrování, prolomit soukromí i u šifrovaných komunikací, a mělo by být zavedeno nejenom dobrovolné skenování, kdy se platformy samotné rozhodnou, jestli chtějí, nebo nechtějí skenovat, ale měly by to nařízeno, tak je asi dobrou zprávou, že naše vláda jasně říká, že to nechce, že to nebude podporovat. A takových vlád asi bude víc.
Martina: Tak uvidíme. Doufejme, že jim to vydrží a že to nedopadne jako s deklarovanou snahou současné vládní koalice o zrušení přílepku u zákona Lex Ukrajina, tedy o neoprávněné činnosti pro cizí moc. Nebo že ho alespoň zásadním způsobem upraví, aby se tento velmi nejasně definovaný paragraf nedal zneužít proti komukoliv, koho potřebujeme nějakým způsobem kriminalizovat.
Vlastimil Veselý: Podle našich informací to ještě není shozeno ze stolu. Možná hledají nějakou vhodnou chvíli, až nebude nějaké mimořádné jednání Sněmovny o odvolání vlády, až se schválí zrušení poplatků za Českou televizi. Ale každopádně toto byl slib, a pamatuji si, že to bylo řečeno několika ústy vládních zákonodárců, že to po sestavení vlády udělají jako jednu z prvních věcí. Ale nestalo se. Takže to netrpělivě sledujeme a doufáme, že se tak stane aspoň v příštím roce. Ale jestli ještě můžu přidat jednu věc: Nevím, jestli máš už ukončenou část ke Štítu demokracie.
Evropský štít demokracie má bránit cizímu vlivu na volby, ve skutečnosti je bude ovlivňovat sám Brusel
Martina: Ne. K tomu se teprve chci dostat a chystám se na to, takže se ke Štítu můžeme vydat rovnou. Protože teď jsme pracovali s jakýmisi hrozbami, které tady už byly z minulosti, a k některým se vláda postavila srdnatěji, ale před některými poklekla. Můžeme to shrnout do jakéhosi nadějeplného vyznění, že s některými se ještě stále vypořádává, nebo alespoň kličkuje. Nebo to nechává při starém. Ale my tady máme i nová želízka v ohni, která mohou svobodu projevu slušně sežehnout, a to je to, k čemu mě navádíš, abych už otevřela. Mám na mysli novou unijní strategii Evropský štít demokracie. Opět to zní velmi hrdě, jak by to zhudebnil Antonín Dvořák: „Skrýše má a pavéza má ty jsi.“ Takže Evropský štít demokracie. Co bys řekl k tomuto programu? V čem je podle tebe jeho výhoda, případně záludnost?
Vlastimil Veselý: Tak výhod mnoho nevidím. A záludnost jsi zmínila. Pro veřejnost lze tyto strašně eurospeakově široké definice lapidárně přeložit tak, že jde o to: „Aby se zamezilo cizímu zasahování do voleb, tak si je budeme ovlivňovat sami. A to ovlivňováním voleb v členských zemích ze strany Bruselu. A k tomu použijeme rozdělování médií na hodná a špatná, ke kterým bude rozdílný přístup.“
Martina: To je ta AgoraEU.
Vlastimil Veselý: „A budeme je financovat z AgoraEU v rozsahu tří miliard eur, čímž totálně rozvrátíme mediální trh tak, že z části trhu uděláme subjekty závislé na penězích z Komise.“ A já mám opravdu velikou obavu, když si k tomu, co jsme viděli v Rumunsku, přidáš tlaky v Německu na zákaz AfD – což je dneska strana, která je de facto mainstreamová, která dosahuje tak obrovských čísel, že to je opravdu hlavní strana a pravděpodobný vítěz příštích voleb –, kdy stále koketují s tím, že ji zakážou.
Málem jsme tady viděli vyřazení hlavní prezidentské kandidátky ve Francii Marine Le Penové kvůli jednomu formálnímu prohřešku s financováním v Evropském parlamentu, což byl prohřešek, který udělalo už několik předchozích politiků, a takovýto dopad to nemělo. Takže vidíme tyto snahy neustále ovlivňovat volby, strašit lidi tím, že nám sem zasahují nějaké subjekty z Číny, Ruska, ale nevím o tom, že by někdo doložil něco konkrétního, jak by se tak mělo dít.
Takže v tom vidíme, i s našimi zahraničními partnery, velký problém. A teď se rozbíhá hlavní kampaň odporu, protože DSA a EMFA už jsou přijaty, tam se toho už moc nedokáže, ale tady tomu se ještě stále dá zabránit, takže proto se na všech frontách zdvihá odpor, i ve Spojených státech. Já se domnívám, že to je největší hrozba pro svobodu projevu českých občanů, českých uživatelů, a moc se bojím zasahování do příštích parlamentních voleb.
A byli jsme opravdu zděšeni tím, že poté, kdy jsme v červnu psali hodnocení vlády a říkali jsme si, že musíme apelovat na naši vládu, aby se už teď snažila v Evropské unii vytvořit nějakou blokační menšinu, která zabrání schválení tohoto v Radě EU a v Evropském parlamentu, jsme zjistili, že v lednu k tomu vláda zaujala kladnou, podpůrnou rámcovou pozici.
Jestli si pamatuješ loni na náš Konzervativní kemp – to nebyl tvůj panel, byl to panel Daniely Kovářové –, kde Dan Kaiser s panem Pleslem a s dalšími debatovali o tom, jak se co nejdřív musí narýsovat čáry, za kterými už nebude česká vláda akceptovat unijní tlaky, a že budeme říkat: „Ne!“, a naučíme se to. A že rámcové pozice je potřeba přehodnotit a včas je nachystat. A teď jsme zjistili, že v lednu tohoto roku byla ke Štítu demokracie zaujata kladná pozice. Což ještě nic neznamená – je to pořád předběžný postoj vlády.
Martina: Ale je to důležitá indicie.
Vlastimil Veselý: Je to indicie. Navíc myslím, že to v březnu pan ministr Havlíček obhajoval v Senátu a v dubnu tu kladnou pozici ještě schválil výbor pro zahraniční záležitosti. Je to čerstvá věc, zatím jsme to ještě hluboce nezkoumali, ale domnívám se, že pan ministr Havlíček – a možná další – nedohlédli rozsah a dopad toho, o co jde, protože v zápisu ze Senátu se objevují formulace, že o nic nejde, že se jedná jen o nějakou deklaraci, že se budeme bránit nějakým cizím vlivům, že vlastně to k ničemu nikoho nezavazuje a že na to nevyčleníme žádné finance. To je pravda, ale pamatuji si, že s Green Dealem to bylo stejné, když tenkrát také ještě o nic nešlo.
Martina: Promiň, že tě přerušuju, Vlastimile, ale pokud pro běžného občana platí, že neznalost zákona neomlouvá, tak nemělo by to snad platit i pro naše vládní představitele? A nechce se mi věřit tomu, že by předběžně souhlasil s něčím, o čem přesně neví, co to je.
Vlastimil Veselý: Já z něho tímto nechci snímat odpovědnost.
Martina: A já ji na něj nechci házet, jen o tom diskutujeme.
Vlastimil Veselý: Ale on je politik, a myslím – spekuluji, když člověk vidí, jak to tam funguje –, že tuto pozici rozhodl, nebo navrhl nějaký úředník, který v tom vidí dobrou věc, hezky to zdůvodnil, hezky to okomentoval. A pokud to politici fakt berou tak, že to přejímají od úředníků bez nějaké kontroly, bez toho, aby se důkladně podívali na všechno, co může omezovat svobodu projevu, tak tady máme krásný, exemplární příklad něčeho, co zase prošlo.
Bavíme se o tom rok, dva, tři, že je potřeba hlídat si tyto evropské věci, aby se nám sem potajmu nedostala nějaká takováto past na nás. A je to tady. Naštěstí je, myslím, ještě pořád čas, ale je třeba to zviditelňovat, je třeba se o tom bavit. A doufám, že se to dostane k ministrům. A mě by zajímalo, co to bylo za odbor, nebo za úředníka, který jim doporučil toto schválit, nebo k tomu zaujmout tuto pozici. To by bylo zajímavé.
Omezování svobody projevu se stalo nástrojem politického boje – a biti jsou z 95 procent konzervativci
Martina: Budeme se ptát, pořád je tady ještě zákon 106, který nám snad umožní, abychom dostali odpovědi na otázky, co se děje na jednotlivých ministerstvech, která jsou placena z našich daní. Já jen pevně věřím, když se tady bavíme o Evropském štítu demokracie, že se při jeho schválení nedozvíme totéž co u Chat Control, tedy že když vláda říkala, že se vůči tomu vymezí, tak tím myslela až Evropský štít demokracie 2.0. Možná že teď zním trochu jízlivě, ale věřím, že si posluchači uvědomí, s čím vším se potýkáme v podstatě dnes a denně a jak hluboké jsou ještě příkopy, do kterých můžeme spadnout.
Ale pojďme se teď podívat na to, jak účinně bránit svobodu projevu, abychom nepodlehli jednak patosu, a také abychom se neustále nedostávali do rolí obětí – to je velké nebezpečí –, ale také aniž by ze samotné obrany vznikl politický program. Jak to vnímáš ty jako zakládající člen organizace, která má tento úkol už ve svém názvu, přičemž jste se nevyhnuli nařčení z lobbingu, a tak dále, jak už tady zaznělo. Jak se účinně bránit?
Vlastimil Veselý: My si zakládáme na tom, že jsme nestraničtí. To znamená, že se snažíme nenahrávat žádné straně a také o to, abychom neplnili jejich politiku. Na druhé straně v diskusích s našimi oponenty často narážíme na to, že nejsme neutrální, že k některým politikům a stranám máme blíž. Tomu se podle mého názoru nejde úplně vyhnout, protože pokud chceš být obráncem svobody projevu, tak se musíš dívat, kdo ji ctí, kdo ji respektuje a tyto hodnoty nějak prosazuje, a kdo jde druhým směrem.
Já jsem asi před rokem, dvěma začal na našich konferencích – možná si vzpomeneš – opakovat větu: „Omezování svobody projevu se stalo nástrojem politického boje.“ Je to tak už od doby brexitu, od doby prvního zvolení Trumpa, kdy byl jeden tábor najednou šokován volbou občanů, a jejich závěr byl takový, že jsou pomýlení, že je zmátly dezinformace, a proto volili špatně. A v panice začali vytvářet různé fact-checkingové sítě a cenzurní programy, a vznikalo DSA, a tak dále. Takže my jsme přijali, že omezování svobody projevu je nástrojem politického boje a že některé strany zneužívají, nebo využívají cenzuru jako nástroj k umlčení druhé strany.
Martina: A je to tak, že jedna strana víc než druhá?
Vlastimil Veselý: Rozhodně. Když se zaprvé podíváš na to, ve kterých tématech umlčovací snahy probíhají nejvíc – o tom jsem tady už asi mluvil dříve –, tak jsou to témata jako covid, Ukrajina, gender, klima, migrace, islám.
A ve všech těchto tématech, když se podíváš, to máš nějak rozděleno, a většinou, a to v drtivé většině. Myslím, že se dá říct, že z 95 procent jsou biti a umlčováni právě euroskeptici, konzervativci nebo vlastenci, v porovnání s druhou stranou globalistických sil, s woke liberály, s progresivisty, a tak dále. Takže my opravdu nemůžeme být uprostřed a musíme být na straně těch, jejichž hlas není tolik slyšet a jejichž témata se v mainstreamových médiích dostatečně neobjevují. Takže proto třeba děláme Konzervativní fóra, abychom tam taková témata vnesli a abychom konzervativcům – tedy straně, která je opravdu potlačována – dali více hlasu.
Politici si svou pozici vybrali sami – a až konzervativci získají moc, lze třeba bránit liberály
Martina: Jen bych se v tomto případě obávala – a proto to chci ještě dovysvětlit – jakési trestuhodné zkratky. Rozumím ti, o čem mluvíš, a posluchači asi také, ale někteří kritici vám vyčítají, že se opravdu přikláníte ke konzervatismu, a že tedy – jak jsi to i před chvílí říkal – nemůžete být jako SOSP neutrální. A trestuhodnou zkratkou by byla představa – která by mohla vést k banalizaci –, že když někdo zastává woke liberalismus, tak nemůže dostatečně hájit svobodu projevu. A je důležité říct, že tyto zkratky jsou vždycky nebezpečné.
Vlastimil Veselý: Takhle ne. Dodám k tomu ještě jednu věc. My jsme nechali politiky vybrat. A záměrně říkám politiky, protože někdy to nejde paušalizovat na celou stranu. Můžeme uvést příklady, třeba typicky ODS, ale i Piráti, kde jsou členové, nebo i poslanci, kteří mají ke svobodě slova blízko. Vím, že třeba i u Pirátů je řada z nich našimi podporovateli, a dokonce nám poslali nějaké drobné finanční příspěvky, a jen vedení se dneska přiklání spíš k procenzurní, progresivistické straně. A podobně to je i u ODS.
Ale každopádně my jsme nechali individuální politiky i strany vybrat si svou pozici. A s těmi, kteří si dobrovolně zvolili, že budou spíš hrát politickou hru – okolo boje s dezinformacemi, boje s nenávistí, a budou využívat tyto narativy k nějakému umlčování –, jsme v antagonističtějším vztahu než s ostatními, kteří akcentují téma svobody projevu a spíš se snaží opravdu o obranu této základní hodnoty.
Já jsem v těchto debatách někdy říkal: „Nevylučujme, že se to někdy obrátí. Třeba se stane, že časem budou perzekvovanější liberálové. Tedy že až konzervativci získají moc, tak ji možná začnou zneužívat podobně jako liberálové v minulých desítkách let.“ A pak by naší rolí mělo být spíš bránit liberály, jejichž hlas nebude v debatách tolik slyšet. Ale každopádně oni si volí svou pozici sami, a my jsme otevření ke spolupráci naprosto se všemi, kteří svobodu projevu budou hájit a nebudou schovávat cenzurní snahy pod boj s údajnými dezinformacemi a s nenávistí.
Na Konzervativní fórum jezdí i liberálové a socialisté, woke progresivisté jsou vítáni, ale nikdo je nečeká
Martina: Už jsme tady několikrát zmínili, že vaše společnost pořádá už několikáté Konzervativní fórum, což je setkání, diskusní fórum, kterého se účastní lidé samozřejmě především z konzervativního spektra. Ale chci se zeptat, jestli přece jenom máte v úmyslu za každou cenu rozvíjet dialog i se stoupenci třeba nového významu slova „liberál“, což je liberalismus, který je právě hodně vystaven na woke liberalismu. Bude třeba letos na tomto Konzervativním fóru zastoupena strana, která s vámi obvykle nesouhlasí a která by mnohdy – ne všichni – přece jen určitou cenzuru považovala za velmi zdravou?
Vlastimil Veselý: Tak my máme naše akce rozděleny. Mnozí vědí, že už jsme dělali tři ročníky konferencí zaměřených na svobodu projevu, a tam se vždycky snažíme o pestrost. Dokonce tam máme politický panel – ty ho také dobře znáš –, kde se vždy snažíme zvát i druhou stranu, i politiky a strany, které jsou spíše pro restriktivnější přístup ke svobodě projevu, a i v dalších diskusních panelech se snažíme mít zastoupen i tento směr.
Konzervativní fórum je trochu jiný typ akce. Už jak název říká, je to diskusní platforma, která by měla spojit dohromady národní konzervativce, lidi vlastenecké orientace, kteří nemají příliš jiných možností, kde se potkávat, ať už v médiích, či na takovýchto živých akcích odborného, konferenčního charakteru.
Takže jsme rádi, že tam nejezdí jenom konzervativci, ale i klasičtí liberálové, jezdí tam libertariáni, chceme-li to takhle definovat, jezdí tam i socialisté, levicově zaměření konzervativci. Úplně tam asi moc nečekáme woke progresivisty, protože by se tam pro ně asi těžko našel prostor k prosazování jejich částí programů. Tam už by souhlas, myslím, nebyl velký. Ale moje reakce na to je taková, že kdyby byl zájem s námi diskutovat na téma svobody projevu, tak budou na této konferenci – která bude zase příští rok, myslím, že v květnu – určitě vítáni, a můžeme se tam potkat.
Veřejné apely na ministry nejsou lobbing, přesto SOSP hrozí až milionová pokuta za činnost, kterou řádně ohlásila
Martina: Vlastimile, když se teď bavíme o aktuálních věcech, které připravujete – teď jsme se bavili o Konzervativním fóru –, tak na mě vyskočila informace, že Ministerstvo spravedlnosti nedávno spustilo přestupkové řízení se SOSP. A jelikož posluchači možná nevědí, jaká je podstata problému, tak tě poprosím, abys nás do něj uvedl, protože v případě uznání viny vám hrozí až milionová pokuta – a to není málo.
Vlastimil Veselý: Je to celkem čerstvá věc, takže jsme to nedávno předali právníkům. Oni nám tam vytýkají dvě věci. A není to vlastně s těmito výtkami nic nového, protože to už přinesl Respekt a Seznam Zprávy. Někdy na jaře vyšly první články o tom, že nejsme registrovaní lobbisté a že tady lobbujeme, oslovujeme politiky a navrhujeme vládě nějaká doporučení, a tak podobně. My už jsme na to tehdy odpovídali, že to je nesmysl, protože my všechno komunikujeme veřejně na konferencích, v médiích, formou článků, petic a podobně. To je vlastně podstata naší činnosti, že všechno děláme veřejně.
Když se posluchači důkladně prohrabou našimi kanály na sociálních sítích, tak si všimnou, že i tam oslovujeme konkrétní ministry, poslance, kteří jsou třeba relevantní k tomuto tématu, ke svobodě projevu, ale všichni to vidí. Všichni vidí: „Aha, dnes tady SOSP apeluje na ministra toho a toho, že si má všímat této nové legislativy, tohoto nového rizika.“ To není lobbismus. Lobbismus je skryté prosazování nějakých konkrétních legislativních změn, nějakých paragrafů. Tedy skrytě, za zavřenými dveřmi.
A proto nový zákon, který platí od července minulého roku, nutí lobbisty, aby se zapsali do registru a tam pak jednou za půl roku doplnili evidenci o tom, že s někým něco probírali. A my jsme tenkrát v únoru, v březnu, když tyto články vyšly, jasně řekli: „My opravdu hodláme lobbovat. Až bude na stole DSA a bude se chystat národní adaptace, tak my se do toho opravdu pustíme.“
My jsme tehdy ještě nevěděli, jestli to vláda náhodou neshodí, jestli návrh, který vzešel ještě od Fialovy vlády, nezamítne. Ale oni ho posunuli do druhého čtení, takže bylo jasné, že to nechtějí úplně odmítnout, ale že to budou chtít nějak modifikovat. A toho jsme se fakt chtěli zúčastnit. Takže jsme se asi v půlce března zapsali do registru lobbistů a opravdu jsme poslancům během května a června dávali přímo konkrétní připomínky k legislativě. Tuto činnost jsme trochu prováděli, ale bylo to řádně oznámeno podle zákona.
Takže uvedené přestupkové řízení je podle nás absurdní v tom, že nám vytýká aktivity, které byly předtím, čili někdy úvodem roku, nebo loňský rok – kdy tento zákon platil od července –, ale nebyla to žádná lobbistická činnost, ta neprobíhala, protože všechny naše návrhy a doporučení šly veřejnou cestou. A na to je v tomto zákoně jasný paragraf a jasná výjimka, že lobbistickou činností není, když s poslanci jednáš na konferencích, píšeš články, děláš petice a nějak veřejně apeluješ. To bys byla lobbistkou i ty, a skoro každý z nás, kdo se někdy obrací k vládě a třeba říká, nebo píše: „Měli byste tohle. A měli byste tamto.“ Tak to je celé.
Svoboda projevu se dostala do volebních programů i na ČT, vládní zmocněnec pro dezinformace byl odejit
Martina: Uvidíme, jak to dopadne. Vlastimile, jak jsi zmínil, SOSP už působí v České republice šestý rok. Řekni mi, co vnímáš jako to, co se vám opravdu povedlo? Co je něčím takovým, že si řekneš: „Tak to opravdu stálo za to, abychom vyvíjeli takové úsilí.“? A co naopak už trošičku považuješ za Mission Impossible?
Vlastimil Veselý: To je těžká otázka. Já myslím, že tím prvním, co se dá považovat za úspěch, je, že jsme toto téma vnesli do společenské a politické debaty, takže dneska je svoboda projevu – a ne dneska, ale už nějakou dobu, rok, dva zpátky – velice výrazným tématem, kterému se věnují politici a které si píší do svých volebních programů. A je to tématem i veřejných debat, které se objevuje dokonce i na ČT a ČRo, kde to ještě nedávno bylo ignorováno. K tomu samozřejmě můžeme přidat nějaké dílčí věci. Vzpomínáš si na pana Michala Klímu, který kdysi chtěl prosadit zákon proti dezinformacím a už chtěl financovat hodná a správná média?
Martina: To bylo v době, kdy tehdejší premiér Fiala tvrdil, že občan má právo na korigované informace.
Vlastimil Veselý: On byl zmocněncem pana premiéra pro tuto oblast, a vedli jsme s ním veřejné polemiky, které byly někdy docela vášnivé. A troufám si říct, že jsme výrazně přispěli k tomu, že byl pan zmocněnec odejit. Myslím, že podobná aktivita pak probíhala s panem plukovníkem Foltýnem, na kterého jsme trochu vrhli veřejné světlo, a už tam probíhaly nějaké debaty – v debatě s ním byl kolega Vávra –, a myslím, že je i trochu naší zásluhou, že už tam není.
Co se týká DSA, tak to je velmi nezáživné téma, které se tak složitě vysvětluje, takže dostat ho do veřejného povědomí, do médií, by se asi jen tak nepodařilo, kdybychom se tomu nevěnovali tak intenzivně, tak systematicky, a neměli k tomu naše zahraniční partnery, kteří dělají to samé ve svých zemích. Tak tohle jsou asi věci, které bych vypíchl, o kterých si myslím, že se dají považovat za nějaký pokrok směrem k lepší situaci, kterou teď určitě máme.
Pokud DSA, EMFA a Štít demokracie projdou, může být za pár let hůř než za covidu
Martina: A je něco, nad čím tak trochu lámeš hůl, protože si říkáš, že jsme přišli o určitý druh svobody, a ani jsme si toho nevšimli?
Vlastimil Veselý: DSA je vneseno do debaty, už hodně lidí, hodně odborníků ví, co to obnáší, jaké z toho plynou hrozby, a možná i proto mě mrzí, že jsme stále daleko od toho, aby se to neschválilo, aby se to revokovalo, aby se to zrušilo. Možná k tomu teď může přispět tlak americké vlády.
Pokud ale tomu necháme volný průchod, jestli společně nezabráníme, aby DSA s EMFA a Štít demokracie fungovaly – což jsou tři věci, které jsou mimo snadný dosah české vlády, a chtělo by to úsilí několika zemí, aby se to na evropské úrovni změnilo, nebo zastavilo –, tak mám velké obavy o dobu za dva, tři, čtyři roky, protože to pak může být ještě horší, než to bylo třeba za covidu, nebo v době, kdy americká strana tady financovala různé neziskovky, které tlačily na mazání a blokaci.
Martina: Vlastimile Veselý, já ti děkuji nejenom za rozhovor, ale také za to, že neúnavně nasvětlujete místa, kde dochází k omezování svobody slova, svobody projevu, a díky tomuto nasvětlování si jich alespoň trochu více všímáme. Díky za to.
Celý rozhovor s ředitelem Společnosti pro obranu svobody projevu Vlastimilem Veselým o nařízení Chat Control, Evropském štítu demokracie a účinné obraně svobody projevu si můžete poslechnout v pořadu Kupředu do minulosti na platformě Herohero.
Najdete ho také na našem webu RadioUniversum.cz, na Facebooku a YouTube.
Všem vám, kteří nás podporujete na účtu 1010349016/2700, upřímně děkujeme.
Těšíme se na vás u dalšího vysílání a nezapomeňte: Mějte se hezky a něco pro to dělejte. Nikdo jiný to za nás neudělá.
