Kdykoliv se podívám na nabídku kandidátů, mám pocit, že musím volit to nejmenší zlo. Nikdo z nich neříká to, co by mě přesvědčilo, že hájí zájmy lidí, jako jsem já.
Tak jsme to doklepali do roku 2025.
Každý v nějaké kondici – někdo lepší, někdo horší. Polovina z nás sleduje politiku, protože letos jde o hodně. Druhá polovina? Ta nesleduje nic, ale pak řve, co je to za bordel a koho jsme to, probůh, zvolili. Ano, blíží se volby. A my zase stojíme před otázkou: Co dál?
Voliči SPOLU a ANO jsou už teď rozhodnutí. Jenže nikdo netuší, jaké bude konečné skóre. Kdo letos potáhne za kratší konec? Jasně, průzkumy naznačují možné výsledky, ale mně jsou ukradené. Vždyť opravdová změna přijde jen tehdy, když zvednou zadky ti věční nevoliči. Ale upřímně? Myslím, že se nezvednou. Budou dál žužlat baštu, popíjet pivčo a na volby kašlat.
A co já?
Já jsem volič, ale tentokrát jsem fakt na vážkách. Koho volit? SPOLU? Nepřichází v úvahu! Ani kdyby ODS vyhrála jackpot a zázračně se vrátila k tomu, čím byla kdysi – za Klause, než se to začalo celé hroutit. TOP 09? KDU-ČSL? To bych musela mít minimálně otřes mozku. Tyhle strany by se musely kompletně přerodit, včetně výměny předsedů, kteří jsou mi vyloženě odporní.
ANO?
No, co s nimi. Jasně, za Babiše bylo líp. Jako jediný se staral o důchodce, i když to dělal jen proto, že jsou velkou voličskou základnou. Ale pořád nemůžu zapomenout na dobu jeho vlády za covidu. Problém nebyl ani tak v tom, že dělal stejné chyby jako ostatní státy – problém byl, že vůbec nepřemýšlel vlastní hlavou. A co když přijde další pandemie? Vážně věřím, že by neudělal stejné chyby? Zavírání, lockdowny, povinné očkování. Připadá mi jako typ, co si nenechá do ničeho mluvit, ale jen když jde o jeho byznys.
Starostové?
Nikdy! Když věší pytle s mrtvolami na ministerstvo, jsou pro mě za hranou. Hovada. A je mi jedno, koho ty pytle symbolizují.
Piráti?
„Mrtvej pirát – dobrej pirát.“ To mluví za všechno. Nepotřebuju vládu lidí, co mávají vlajkou s lebkou a hnátama. Oni si snad pořád myslí, že politiku dělají z nějakého podpalubí.
SPD?
Jejich program mi dává smysl. Jen mi vadí, že ti, kterým bych věřila nejvíc – jako Ivan David nebo ekonom Hrnčíř – nemají větší prostor. Proč? Místo toho slyšíme pořád dokola ty samé řečníky, co už nikoho neosloví. Spojenectví s Trikolórou a PRO je ale zajímavé. Rajchl? Toho nedávají v televizi, a to je možná dobré znamení – možná fakt vadí těm nahoře.
Motoristé?
Ne! Když poslouchám Macinku, říkám si: Tohle má být alternativa? Ztratil to u mě, když hnusně vyjel na Lipavského a Bobošíkovou. Jestli je to jejich strategie – zaútočit a znemožnit oponenta – tak mě to jen utvrdilo, že se jich bojí. A co Turek? EU nemůže vystát, ale sedí tam jak přilepený. Tohle je alternativa?
STAČILO a KSČM?
Komunisté samostatně? Bez šance. Ale s Kateřinou Konečnou a STAČILO by šance byla. Je slyšet, je vidět, a buší tam, kde bych bušila taky. Jenže… Aspenský smrádek. A jsme zase na začátku.
Proč je to tak těžké?
Kdykoliv se podívám na nabídku kandidátů, mám pocit, že musím volit to nejmenší zlo. Nikdo z nich neříká to, co by mě přesvědčilo, že hájí zájmy lidí, jako jsem já. A přitom právě naše generace, naše problémy, naše strachy a naše budoucnost by měly být v centru všeho.
Volby v roce 2025 nejsou jen o volbě strany. Jsou o nás – jestli jsme schopní vzít osud do vlastních rukou, nebo zase přenecháme rozhodování těm, co k volbám chodí, protože „musejí“. Ale co si budeme povídat – bordel byl, je a bude. A tak pořád dokola.
