LIBOR ČÍHAL
Pro evropskonijní politickou scénu se obtížně hledá adekvátní termín, někteří v tom vidí fašismus nebo začínající fašismus, jiní fašizoidní postdemokracii, liberální euthanasii všeho atd., bez dlouhého zkoumání podstaty se to jeví jako vomitokracie, když už nechceme sáhnout k dobrému českému uchopení věci “je z toho na b…” Od Černochové přes Brusel a můžeme skončit ve Španělsku, kde se socan Sánchez snaží udržet u moci i za cenu destrukce právního státu. Jak jinak nazvat francouzský volební systém, kde ke zvolení jedno poslance RN Marine le Penové je potřeba sto tisíc hlasů a ke zvolení jednoho macronisty nebo antisemity z levičácké Nové lidové fronty (NFP) 35 tisíc. Numericky něco podobného může v Británii způsobit malá převaha ve většině volebních obvodů, pak je to objektivní, kdo má v obvodě nejvíc, bere vše. Tento princip všichni akceptují. Podle tohoto systému by ve Francii s převahou zvítězila RN, ovšem v deformovaném dvoukolovém volebním systému ve Francii malou převahu v druhém kole způsobila intrika mainstreamu, daleko nejsilnější politická síla dostala podstatně méně poslanců než odpovídá její numerické váze. Režim organizoval v druhém kole koalici všech proti straně relativní většiny.
V Británii pořád platí jistá politická noblesnost, opoziční strana vede výbory a má zástupce ve vedení sněmovny, ve Francii macronisté a levičáci nejenže se dopustili podvodu proti podstatě demokratických voleb, ale proti tradici úplně vyloučili opoziční RN z grémií sněmovny, např. tradičně vedla opozice finanční výbor sněmovny, macronisté, kteří se považují za liberály, podpořili poslance nejradikálnější složky NFN. Strana s 11 miliony voliči není ani minimálně reprezentována v legislativních orgánech. Aby se politicky RN zablokovala, hlasují společně macronisté a levičáci všech odrůd sdružení v NFP s částí republikánů proti RN.
V dotazování Figara se řada specialistů ústavního práva kloní k náhledu, že ostrakizování RN ve sněmovně protiřečí ústavním principům, sanitární kordon ve sněmovně proti největší politické straně je výsměchem reprezentativní demokracii. K čemu je vůbec parlament, když nereprezentuje názorové odlišnosti a není strukturován podle početní váhy každé parlamentní skupiny. Když levičáci a macronisté brání RN, aby prakticky uplatňovala svůj mandát, proč stranu přímo nezakážou? Pak by byla jejich negace demokratických principů evidentní.
Dlouhodobý volební vzestup RN má objektivní důvody, Francie prochází hlubokou společenskou krizí – nezvladatelné ekonomické problémy, problém násilí ve společnosti, na předměstích zuří každodenní válka, obrovská imigrace a nezačlenění imigrantů do společnosti – v této situaci nemá společnost jiný nástroj než demokratický princip, který otevře jiné, často nečekané možnosti řešení, demokratická alternativa odkryje nové cesty a přizve k vládnutí nové typy lidí.
Evropskounijní mainstream se snaží vzbudit dojem, že právě naopak demokratický princip znamená uchování starých neschopných struktur, starých řešení a stejných lidí. V EU by přestala platit demokracie, pokud by Leyenová nebyla zvolena. Ve Francii situace pomalu degraduje řadu desetiletí, protože vládnoucí režim alternativu potlačil. Ovšem podobné pozorujeme i v Česku, voliči se vnutí koalice stran protichůdných programů a cílů, kterým jde o usurpování moci a nakonec se to zjednoduší do osobní koalice lidí, kteří chtějí moc a požitky. Piráti a ODS v Česku perfektně kohabitují, ve Francii liberál Macron s antisemity a trockisty z NFP.
Alain de Benoist je zakladatelem filozofické školy a jedním z nejlepších politických analytiků, v revue Élements píše o povolební situaci ve Francii. Jak na věci pohlížet? Na jedné straně je spousta lidí z mainstreamových politických intrik zcela zoufalá, ulehčení na druhé straně “opět jsme vyhráli”. Žádný z těchto postojů neosvětlí, co se přihodilo. Čísla mluví jasně, v 2017 měla strana RN pouze 5 poslanců, nyní 143, víc než 10 milion hlasů oproti 7,4 milionu pro levici a 6,5 pro macronisty. Přívrženci RN nemusí pociťovat zoufalství. Hluboce antidemokratický volební systém zabránil volebnímu vítězství RN. Filozof říká, že pociťuje uspokojení, že RN nemá v parlamentu absolutní většinu, kohabitaci s Macronem by nemohl Jordan Bardella vyhrát, Bardella by měl proti sobě i ústavní soud, který by blokoval jeho vládnutí a to by mainstreamová média vysvětlovala jako neschopnost. Je velmi reálné že RN porazí unifikovaný mainstream v prezidentských volbách 2027, Le Penová nebo Bardella budou mít velkou šanci. Francouzi už prohlédli mainstreamovou hru a pokud se RN nedopustí nějaké fatální chyby, její vzestup nelze zastavit. Podle filozofa by RN měla argumentačně a programově zacílit na svého úhlavního nepřítele, kterým je buržoazní blok, jeho zrada pracujících a středních vrstev nebude nikdy odpuštěna, dnes tyto vrstvy vkládají naději do RN.
