Výbušné kulečníkové koule záchranou slonů.
Kulečník byl na konci 19. století nesmírně populární zábavou, ale problém byl v tom, že hrací koule se vyráběly ze slonoviny. No a z jednoho sloního klu bylo možno vyrobit pouze tři koule – tedy jedna sada představovala životy tří slonů. Nepřekvapí tedy, že tlustokožců rychle ubývalo. V roce 1863 vypsala americká společnost Phelan & Collender odměnu ve výši 10 000 dolarů (dnes zhruba 4 mil Kč) za vynález hmoty, která slonovinu nahradí. Šestadvacetiletý americký tiskař John Wesley Hyatt (1837-1920) se ujal nelehkého úkolu a experimentoval s nitrocelulózou. Patentoval si kouli s jádrem z dřevěných vláken pokrytých směsí šelaku a slonovinového prachu. Tyto koule se ale neujaly. V roce 1868 použil jako materiál plátno, slonovinový prach, šelak a především kolódium. Mělo to ale drobný háček. Ukázalo se totiž, že vysoce nitrovaná celulóza je vysoce hořlavá, a dokonce i výbušná. Kulečníkové koule vyrobené z účastí tohoto materiálu občas explodovaly, což se pochopitelně hráčům příliš nelíbilo. Zvláště ve chvílích, kdy se jim dařilo. Majitel kulečníkového salónu v Coloradu napsal Hyattovi o výbušných tendencích s tím, že mu osobně moc nevadilo, až na to, že každý muž v jeho salónu při třesku okamžitě vytáhl pistoli.
Hyatt, který neměl žádné formální vzdělání v chemii, tedy strávil v kůlně za svým domem další rok nekonečným experimentováním. Nakonec zjistil, že smíchá-li nitrocelulózu s kafrovým olejem, vyrobí silný a lehký materiál, který lze tvarovat a barvit. Roku 1870 John a jeho bratr Isaiah patentovali proces výroby materiálu podobajícího se slonovině s přídavkem nitrocelulózy a kafru. Materiál nazvali “celuloid” a založili společnost Albany Billiard Ball Company. A tak se začala psát historie moderních plastů.
Bohužel není známo, zda Hyatt obdržel za svůj vynález oněch 10 000 dolarů. Zajímavostí je, že celuloidové kulečníkové koule moc dlouho nevydržely, jelikož byly příliš křehké, tak jej později nahradily jiné syntetické materiály, například bakelit. John Wesley Hyatt podal okolo 250 patentů, převážně souvisejících s využitím celuloidu. Od roku 1914 byl držitelem Perkinovy medaile Americké chemické společnosti. Zemřel v New Jersey 10. května 1920, bylo mu 82 let.
Zdroj obrázku Flickr
