Švýcarsko. Pro naše politiky už třicet let posvátný grál. Každé volby posloucháme ty samé kecy o přímé demokracii, referendech o každém psím exkrementu a sliby, že když budeme hodní, budeme se mít jednou jako ve Švýcarsku.
No, řeknu vám to na rovinu: nasrat na to!
Pokud má totiž vrchol západní civilizace vypadat tak, jak se ti tupí švýcarští kokoti předvedli nedávno, raději zůstanu na divokém Východě. Světem totiž proběhla zpráva o sedmdesátileté babičce, kterou si po nákupu v jednom švýcarském supermarketu (s příznačným názvem Migroš) po čtyřech měsících předvolali tamní fízlové. Její zločin? U samoobslužné pokladny zapomněla naskenovat plastový sáček v hodnotě zhruba 1,30 Kč. Systém vyhodnotil odchylku, řetězec nelenil a rozjela se státní mašinérie. Z roztržitosti u kasy udělali zkurvení fízlové kriminální čin par excellence, bábě vzali otisky prstů a zanesli do databáze zločinců hned vedle sadistických vrahů. Bába musela zaplatit Hytlermarketu výpalné 300 švýcarských franků a ještě se prý těšila, jak to bude mít za sebou.
Kdyby ti švýcarští kokoti opravdu tak ctili zákon a pořádek, jak s oblibou vykládají u toho jejich smradlavého sýrového fondue, museli by vědět, že fízlové i prokuratura v tomto případě hrubě selhali. Základem trestního práva v civilizovaném světě je totiž prokázání úmyslu a zavinění. Nedbalostní zapomenutí sáčku prostě nemůže být krádeží i kdyby tato byla definována bez ohledu na výši škody. Místo toho tamní fízlové, placení z daní téže šikanované dámy, fungují jako soukromá vymahačská agentura buzen v černém pyžamu pro nenažrané zmrdy v hytlermarketech. Ty totiž pod pohrůžkou trestního stíhání nutí lidi na místě podepisovat absurdní smluvní pokuty. Tomu se v kriminální hantýrce neříká spravedlnost, ale prachobyčejné predátorské výpalné. Jaká že je to trestní kvalifikace? Podvod a vydírání. Ale toho se v praxi mohou dopustit jen dezoláti, jako vy, já nebo ona babička. Fízlácká chamraď nikdy.
Nicméně je to klasifikace daleko přiléhavější než „krádež igelitky“. Bohužel, stejným způsobem jako fízlíci švýcarští se často emancipují i fizlíci čeští a také fizlíci městapáčtí. A bohužel máme buřtožrouty, kterým je to buď jedno a začnou kvičet až když kladivo fízlí „spravedlnosti“ padne na ně nebo se jim to dokonce líbí. Naši fízlové, pravda, tu svoji emancipaci tak trochu upravili po česku. Tak například by byli schopni vyšetřovat nejrůznější absurdní trestní oznámení, ale když například pan Thomas Paukner nahlásí porušování práv k ochranné známce, neudělají nic. OK, vyšetřuje ta verbež führera Bábu za zneužití dotací z Brusele ve výši 50 milionů, ale pak se hodnověrně dozvědí a dostanou oznámení, že pirátská chamraď v Praze zpronevěřila stovky milionů při manipulaci s veřejnými zakázkami na datová centra a je ticho po pěšině. Dozimetr se už taky nevyšetřuje od té doby, co si smradlavý zloděj Vykulenec vyměnil policejního prezidenta.
A já se tážu: proč jim ten Metnar prostě neudělá pořádnej Ragnarök? Pořádně všechny ty kurvy vyházet pro porušování úkolu úřední osoby – minimálně z nedbalosti. A dát si tam svoje lidi, jako to udělal zlodějskej smraďoch Vykulenec. Ono se zdá, že Bába vůbec není pánem situace. No zatím se zdá, že naši fízlové se kromě švýcarského modelu inspirují i tím ruským. Za chvilku už mezi českou a švýcarskou buzerací nebude rozdíl.
Celé mi to až neuvěřitelným způsobem připomnělo jednu polozapomenutou knihu z roku 1926. Vladimír Škutina tehdy pod pseudonymem Svatopluk Čech ml. vydal satiru Výlet pana Broučka do XXI. století. Zestárlý, maloměšťácký a spořivý pan Brouček se v ní ocitne v budoucnosti a zaplete se do absurdního vyšetřování zločinu, kde hlavní roli hraje byrokratická škoda v hodnotě přesně 8 korun. Škutina byl vizionář. Jeho prediktivní model funguje stoprocentně. Jsem si naprosto jistý, že když tenkrát o té osmikorunové buzeraci psal, nemyslel pouze Prahu. Měl na mysli hlavně Švýcarsko a myslel to smrtelně vážně.
Největší prdel je, že Švýcaři se u toho všeho tváří jako morální majáky lidstva. Přitom oficiální statistiky finančních institutů (jako Moneyland.ch) ukazují, že sami přitom kradou jako modré straky. Celá polovina dospělých Švýcarů přiznává, že v supermarketu nebo v práci vědomě něco šlohli. V tom se od české reality vlastně vůbec neliší. Liší se jen v tom, že zavedli systém „pokutiček se slevou“ – amorální byznys, kterým si korporace hojí ztráty na slušných lidech, co nemají dost odvahy, aby těm parazitům v oblecích ukázali, zač je toho loket.
Ta jejich potřeba vyvyšovat se nad zbytkem Evropy je mi upřímně k smíchu. Připomíná mi to pradávnou historku, když jsme kdysi jeli autobusem na lyže do Rakouska. Byla pozdní noc, prázdné parkoviště u motorestu Old Timer někde na dálnici A2 v Dolních Rakousích, nikde ani noha. Náš řidič to s naší starou Karosou logicky píchl co nejblíž ke vchodu přes několik parkovacích míst, abychom venku nezmrzli. Vedle stál osamocený Mercedes, ze kterého vylezl postarší švýcarský pár. Jakmile ta bába uviděla náš český autobus, nahodila tak kyselý ksicht, že by se vedle ní srazilo i alpské mléko, a s pohrdáním zasyčela: „Na ja, Tschechischen!“ Jako bychom byli horda kriminálníků, co barbarsky nerespektuje posvátné bílé čáry na asfaltu. Samozřejmě jsme se jim s chutí vysmáli do očí. Škoda, že jsme jim tenkrát ten jejich Mercedes nepochcali a korunou (tedy pardon eurovou mincí) jim na zadní kapotu nevyryli: „Na ja, die Schweizer!“
Tihle švýcarští nadutí kokoti mají totiž strašně krátkou paměť. Zapomínají, že se vyvyšují jen proto, že jejich slavný státní blahobyt nestojí na jejich genialitě, ale na tom, že za druhé světové války dokázali tak úspěšně a bezpáteřně okrást židy o jejich zlato a majetky ukryté ve švýcarských bankách. To se to pak buduje morální nadřazenost, když sedíte na hromadě cizího bohatství a hlídáte si pravítkem parkovací čáry.
Závěr je jasný. Švýcarsko má sice dechberoucí přírodní scenérie a ty Alpy nepochybně stojí za vidění. Ale do téhle zasrané země plné upjatých, pokryteckých zmrdů a předražených služeb bych v životě dobrovolně nejel. A vzhledem k tomu, jak se ti nadutí kokoti tvářili na naši Karosu, oni by mě tam asi taky nechtěli. Takže je to vlastně ideální win-win situace.
14. 9. 2026 Challenger
21 známkování, průměr1,48
541x přečteno
