Někdy je potřeba upustit trochu páry, tedy šťávy… a pak zase zašpuntovat! Vypouštění tekutiny z abscesu, podle lékařské knihy “Exercitationes Practicae circa Medendi Methodum” od Frederika Dekkerse, z roku 1694.
Ilustrace znázorňuje vypouštění (drenáž) tekutiny z obrovského otoku, který historické prameny popisují jako velký absces, tumor nebo hydrokélu (vodní kýlu). Nahromaděná tekutina (C) odtéká provedenou punkcí (D) přímo do sběrné nádoby pod židlí. Předměty na zemi (G, H, I, L) znázorňují tehdejší chirurgické nástroje, pravděpodobně trokary a kanyly používané k vypouštění tekutiny.
Frederik Dekkers (1644-1720) byl profesor medicíny na Leidenské univerzitě a průkopník názorné lékařské výuky. Jeho publikace patřily k prvním, které propojovaly teorii s detailními ilustracemi konkrétních případů z chirurgické praxe 17. století. Byl jedním z prvních, kdo popsal přítomnost bílkoviny v moči (proteinurii) pomocí testu s kyselinou octovou, což byl zásadní krok k diagnostice onemocnění ledvin, která s těmito stavy často souvisela. Zjistil, že pokud se moč nemocného pacienta zahřeje k varu a přidá se do ní kapka kyseliny octové, vysráží se v ní bílý sediment (bílkovina). Tento postup se stal základním diagnostickým testem na celá staletí. Svým objevem nevědomky položil základy pro pozdější výzkum slavného lékaře Richarda Brighta (1789-1858), který o 150 let později propojil přítomnost bílkoviny v moči s konkrétním onemocněním ledvin.
Zdroj obrázku Wikimedia Commons
