LIBOR ČÍHAL
Ve Francii pokračuje v plné síle řádění rakaj (póvlu nebo krys). Už před pár lety řekl jeden politik, pokud dřív protestovali zodpovědní dělníci vysoké úrovně, dnes je třeba mít strach z agitace přefutrované debilní mládeže. Bolševická revoluce byla neskonale noblesnější a vznešenější záležitostí než je barbarství mladých idiotů s mobilem v ruce ve francouzských městech. Ve Francii se spojila mainstreamová levicová aberace s černými a severoafrickými muslimy a o to je řádění krvelačnější. Ovšem nemylme se, české demokratické chvilky, až jim dá někdo pokyn, aby svrhly vládu, budou řádit stejně odporně a české televize jim budou dělat podpůrnou klaku. Kdo se za násilím v ulicích skrývá je okamžitě vidět na dokumentačních videích: ultralevičáci, část imigrace a mladí delikventi. Včera v debatě Cnews řekl žurnalista, že všechno v jeho lepší čtvrti je zničeno, sám má strach jít po pořadu domů. Všichni násilníky viděli a jsou schopni je identifikovat. Na nepokojích ve Francii je evidentní, že jsou potencované Mélenchonovým levičáckým hnutím, ovšem to není záležitost stará čtrnáct dní. Když vypukne podobná hrůza živená ultralevičáky, režimní partaje se vždy k Mélenchonovi tváří velmi odmítavě, ale v příštích volbách se s ním bezostyšně spojí, aby zablokovaly postup RN Marine Le Penové. Na nesčíslných videích je vidět černý a islámský rakaj s mladou levičáckou stafáží plenící francouzská města. Registruje se přes 1000 zraněných policistů, 200 řádících středoškoláků a 100 od pedagogického personálu.
Třicetitisícový dav mladých převážně z imigrace plenil o víkendu v Marseille. Rakaj používá proti policii, co má po ruce, v některých případech i střelné zbraně. Je taky vidět bezzubost policie, která nemá právo použít účinné prostředky, aby dav rozehnala. Mnoho zatčených, kterým v podstatě nic nehrozí, protože francouzské soudy s póvlem spíš sympatizují. Soudy jsou velkým problémem Francie, pod všemi možnými záminkami stíhají novináře a politiky, kteří pojmenují příčinu řádění. Momentálně mají na mušce Érica Zemmoura a fotbalisty Emmanuela Petit, kteří v televizi otevřeně řekli, co každý vidí: rakaj z předměstí, Mélenchonovy agitátory a levičáckou ideologií intoxikovanou mládež. Mladí Arabové jsou formálně Francouzi, ale Francii nenávidí, kulturně se jedná o ne-Francouze, řekl Zemmour. Prokurátor mu vzkázal – nemáte právo to říkat. Francie, pokud se má obrodit, musí odkopnout současný soudní systém a poslat imigranty zpět odkud přišli. Prvním obžalovaným z násilí byl 23letý muž, který v centru Paříže střílel proti policistům nebezpečnou pyrotechnikou, dostal podmínečný trest 6 měsíců, který se vůbec nezapíše do rejstříků trestů. V normálních právních systémech by dotyčný shnil ve vězení.
V Lyonu stovka mladých francouzských patriotů z národní pravice defilovala v centru města, zpívali Marseillaisu a skandovali hesla proti násilí v ulicích: „Jsme tu doma“, „Islám nepatří do Evropy“ apod. Zdálo by se, že autority a média uvítají, že existuje mládež ochotná postavit se proti barbarství. Okamžitě po akci lyonská polická kasta požadovala na policii, aby zahájila trestní stíhání vlastenecké mládeže pro rasismus. Macronův přímý zástupce v regionu prefekt Guyot přikázal prokurátorovi, aby zahájil šetření kvůli islámofobii a xenofobii. Proimigrační vládnoucí kasta okupující média, justici a režimní strany, která dovedla Francii do dnešní krize, místo řádících barbarů pronásleduje mladé patrioty. Když v roce 2024 Národní shromáždění jednalo o zákonu limitujícím imigraci, byl to Macron, kdo se obrátil na Ústavní soud, aby to zablokoval. Macron za deset let vládnutí každý rok povolil půlmilionový influx nových imigrantů.
Velmi zajímavým způsobem popisuje ve Figaru problém matematik a učitel filozofie Olivier Rey. Žádná antropologie nepotvrzuje, že adolescentní krize by měla mít tuto podobu, adolescent se vždy snažil být na úrovni světa dospělých. Modernita to negovala, udělala z odkazu minulosti mrtvolu. Ne bolševismus, ale liberální perverze. Filozof cituje Waltera Benjamina: „Jsme chudáci, kam jsme dospěli? Za setinu ceny jsme vyměnili velké hodnoty minulosti. Výměnou za halíř současnosti..“ Mladí požadují stejná politická práva jako dospělí, ale na druhé straně vyžadují stále větší pozornost a víc výhod, o nichž se domnívají, že na ně jako mladí mají nárok.
Dejte těm milionům mladých iPad nebo tablet a čekejte, co to přinese. Přidejte dávku blaženého rodičovského idealismu, vládní nečinnosti a požehnání ministerstva školství. Sledujte výsledek: zmrzačené generace. Arendtová psala, že vzdělávání ze své podstaty nemůže ignorovat přirozené autority a tradice, ale přesto se odehrává ve světě, který je strukturován bez autorit a s omezenou tradicí. Oblast vzdělávání se musí oddělit od ostatních oblastí, a obzvlášť od politiky a veřejného života. V oblasti vzdělávání se musí uplatnit pojem autority a minulé tradice, i když třeba nemají obecnou platnost.
Doporučení Arendtové nebyla respektována a v důsledku toho se vzdělávání rozložilo a AI tento proces ještě akceleruje. Barbarizace má různé podoby. Diplomy dnes nemají žádnou hodnotu. Vzdělávat sebe a jiné je problémem jako lidstvo samo. Každý člověk má v oblasti vzdělávání nějaké kompetence. Olivier Rey navrhuje osvobodit se od diplomového fetišismu a ze školního úspěchu udělat jen jeden z mnohých, který mladý může dosáhnout na své cestě zařazení se do společnosti. Škola nesmí být výhradní vzdělávací institucí, ale místo, kde se musí pouze učit. Společnost musí pochopit, že vzdělávat je záležitostí každého člověka. Co znamená vzdělávání? Rabaut Saint-Étienne (1792): „Bratrská soutěž pro všechny věkové kategorie a pohlaví.“
