Buď dokážeme jít dovnitř, do jinu, nebo zhebneme. To všechno přinese kolaps pole.
Dan Winter tvrdí, že gravitace není pouze „prohnutí prostoru“, ale projev toho, že se energie a elektrický náboj dokážou správným způsobem stahovat dovnitř.
Podle něj existují dva základní děje:
- energie se chaoticky rozptýlí ven → vzniká teplo, šum a rozpad,
- energie se uspořádaně stáhne dovnitř → vzniká soustředění, stabilita a organizovaná struktura.
Tomuto uspořádanému stažení říká imploze. Má probíhat ve fraktální geometrii založené na zlatém řezu. Winter z toho odvozuje prakticky všechno: gravitaci, vznik hmoty, klíčení semen, život, vědomí i schopnost plazmatu vytvořit organizovaný celek.
Větu „živý náboj se naučil padat dovnitř“ lze přeložit takto:
Život podle Wintera vzniká tehdy, když se elektrická energie nerozptýlí, ale dokáže se sama soustředit, uspořádat a dlouhodobě udržovat.
Stejným pohledem vykládá i starověké stavby. Göbekli Tepe podle něj nebylo jen chrámem, ale jakýmsi kamenným kalendářem či modelem, který měl ukazovat cykly proměn zemského pole. Dvanáctičetná geometrie, dvanáctistěn a dvacetistěn měly popisovat okamžik, kdy se geometrie pole pod tlakem „překlopí“. Podobnou úlohu přisuzuje Stonehenge.
Změny Země proto nechápe jen jako pohyb tektonických desek, ale také jako „počasí elektrického náboje“ – změny elektrických a magnetických poměrů planety.
Jeho slogan „Get centripetal or get dead“ tedy znamená přibližně:
Buď se dokážeš vnitřně sjednotit a soustředit, nebo tě rostoucí tlak roztrhá.
Labyrinty, magnetické sestavy, práce s krajinou, deštěm a psychickým stavem mají podle něj člověku a prostředí pomoci vytvořit tuto soudržnost. Nechápe je jako pouhé obřady, ale jako technologii zacházení s polem.
Úplně nejkratší verze:
Když se energie rozbíhá chaoticky ven, systém se rozpadá. Když se dokáže harmonicky stáčet dovnitř, může vytvořit hmotu, život a vědomí.
