napsal Jiří Jírovec
napsal jsem dvě glosy, které okrajově reagují na události minulých dní. Ta první popisuje příhodu, která mě trvale zasáhla, jako by se stala včera a ne před sedmdesáti roky.
Už to slovo nikdy nevyslovte!
To přání vyslovila lékařka Vlasta Kálalová. Přišla k nám na návštěvu, protože s mým tatínkem, významným parazitologem, chtěli pamětní deskou uctít vědce Stanislava Provázka považovaného za otce české parazitologie a mikrobiologie.
Byla to její první návštěva u nás, takže moje maminka nevěděla jaká tragedie Vlastu Kálalovou postihla na konci války:
Stalo se to 8. května 1945, kdy rozběsnění němečtí vojáci stříleli po všech, kteří by jim mohli bránit k cestě do amerického zajetí. Vnikli do jejího domu v Bernarticích u Milevska, všechny vyhnali ven a na zahradě pak zastřelili jejího manžela, syna a kuchařku a pažbou pušky umlátili její dceru. Ona sama přišla později, byla postřelena, ale vrahouni přehlídli, že ještě žila.
Tatínek s Vlastou Kálalovou domlouval její další návštěvy a maminka tehdy vyslovila otázku:
„Paní doktorko, nechtěla byste naši Janu učit německy?“ Myslela to jako příležitost finančně jí pomoct. Byl jsem u toho a po skoro sedmdesáti letech mě mrazí, když si vzpomenu na okamžik, kdy Vlasta Kálalová ze sebe s obrovským přemáháním vypravila: „Paní Jírovcová už tu žádost přede mnou nikdy nevyslovte!“
A najednou to je zase čerstvé. Potomci nácků se prý chtějí smiřovat. Nechali se pozvat do Brna a naši slouhové jim příhráli záštitu. Neslyšíte od nich žádné slovo proti válce, aby se takové věci nemohly opakovat. Chtěli válku na Ukrajině a chtějí další Drang nach Osten a pak na Čínu.
Stanislaus von Prowazek, v českém prostředí uváděný též jako Stanislav Provázek z Lanova, byl český mikrobiolog, parazitolog a lékař, spoluobjevitel původce skvrnitého tyfu a trachomu. Když v roce 1915 vypukla v táboře poblíž Chotěbuzi tyfová epidemie mezi ruskými válečnými zajatci, přijel tam s Dr. da Rocha Limou. Okamžitě zavedli přísná protiepidemická opatření a zároveň studovali mechanismus přenosu nákazy. Během práce se Prowazek nakazil tyfem, kterému tam podlehl.
Tato pamětní deska byla péčí Vlasty Kálalové a mého otce umístěna na jeho rodném domě v Jindřichově Hradci.
******
Máme jen jeden svět. Místo toho, abychom se poučili z minulosti necháme šílence jej ničit a začínat nové války a nové násilí. Zase máme podlidi, které se hodí zabíjet. Proto Černochová ve své primitivnosti „potlačila soucit, když bomba určená filosofu Duginovi zabila jeho dceru.“ Byla to Ruska, tak jaké sraní se zmetkem. Jiné zrůdě, po níž je pojmenovaná jedna ulice v Praze, přišla předčasná smrt půl milionu iráckých dětí v důsledku ekonomických sankcí, jako přijatelná cena za odstranění Husseina (původně amerického zkurvysyna).
Záleží na úhlu pohledu a volbě slov
Náš pohled do minulosti je kalen tím, že to Hitler „přeťápl“ se židy, takže nelze plně veřejně docenit, že táhl na Rusa. Ferdinand Peroutka v Přítomnosti napsal: „Lze předpokládat, že roztok židovského elementu v německém životě byl tak silný, že na to německý organismus reagoval jako na otravu.“ Takový výrok se dá obměňovat podle druhu rozpuštěného elementu.
Podle AI:
Předválečný plán na přesun Židů do Palestiny byl jednou z prvních nacistických strategií řešení „židovské otázky“ předtím, než nacisté přešli k systematickému vyhlazování. Zabývali se myšlenkou poslat židy do Palestiny. Adolf Eichmann odcestoval v říjnu 1937 odcestoval se svým nadřízeným Herbertem Hagenem do britské mandátní Palestiny (tehdy pod správou Velké Británie), aby na místě vyhodnotil, zda by masová emigrace německých Židů do oblasti byla logisticky a politicky možná. To se nehodilo Britům, protože v té době měli Palestinu dobře zmáknutou a nepotřebovali přísun rušivého elementu.
Židy tehdy neměl nikdo rád a tak třeba USA odmítly povolit přistání lodí s židovskými uprchlíky. Pod trapnou záminku, že nemají „správná“ víza je vrátily do Holandska a tím nepřímo do plynových komor.
Britové ovládali říši nad kterou slunce nezapadalo. V jednom z Churchillových životopisů je zmínka, že se museli výměnou za americkou pomoc USA lecčehož vzdát. Stýská se jim po velikosti a tak alespoň rozeštvávají svět kde mohu. Proto bývalý premier Johnson „vyvinul tlak“ na Ukrajinu, aby v Istanbulu (necelé dva měsíce po začátku SVO) nejednala, ale bojovala.
To je pořád kolem dokola, že se historie často odehrává trochu a někdy úplně jinak. Churchill chtěl ještě v roce 1945 dorazit válkou zeslabený Sovětský svaz. I ten Heydrich přece chtěl jen převychovat převychovatelné, abych se o se stali součástí Říše a měli německé platy. Nepřevychovatelnou svoloč chtěl vystrnadit z německého prostoru, možná někam za Ural.
Něco podobného nedávno navrhl jistý Šimíček (ODS), když navrhoval očištění Evropy od ruských podlidí.
Tři z Heydrichových dětí ještě žijí a tak možná přijedou do Lidic a obejmou sirotky po těch, kteří tam byli za vraždu na jejich papá potreatáni ohněm a kulkou. To bude opravdový vrchol smíření. Tak nějak na věčné časy a nikdy jinak.
Západní břeh Jordánu byl kdysi přiklepnut Palestině. Když tam začaly pronikat skupiny Israelců, mluvilo se o „okupovaném území“ a „okupantech.“ To bylo ošklivé, protože Bůh Židům to území možná slíbil. Tak se objevil přijatelnější termín „sporné území“ a ošklivé slovo okupant bylo změněno na „osadník.“
Aby nedošlo k omylu: Ferdinand Peroutka vyslovil pochopení pro německý problém, ale nikoli s jeho řešením. Ve svém článku zmínil, že u nás takový problém nemáme, takže můžeme být na svoje židy hodnější.
