Obrovská díra ve federálním rozpočtu je něco, co nemohou zamést pod koberec žádným obviněním.
„V dobách nejistoty se ten, kdo váhá, zachrání tím, že rozhodnutí odloží na jindy.“
– Paul Davidson
Prezident Trump dostal přesně to, o co žádal. Chtěl změnu režimu a v den voleb mu byla tato změna doručena až ke dveřím.
Levice se nyní raduje, zjevně si nevzpomíná, co se stalo po jejich drtivém vítězství v roce 2008. O dva roky později se jejich vítězný pochod zastavil a republikáni si s plnou silou vzali zpět Sněmovnu reprezentantů. Můžete také obrátit list a podívat se na rozhodující vlnu republikánských vítězství v letech 2010 a 2012 – a přestože si zajistili většinu v obou komorách Kongresu, prohráli prezidentské volby v roce 2012. Pro ty hlupáky z levice bylo úterní vítězství výsledkem jejich úsilí. Bylo to něco, co vybudovali od základů. Jak si my na pravici bolestně uvědomujeme, nešlo o vítězství levice. Byla to Trumpova porážka – ne porážka republikánů. Byla to výhradně porážka prezidenta.
Tandem Rubio–DeSantis pro rok 2028
Právě z tohoto důvodu je arogantní jásání levice počátkem jejich porážky v roce 2028. Amerika se najednou nestala tolerantnější vůči socialismu; stalo se pouze to, že miliony voličů hnutí „America First“ daly Trumpovi jasně najevo, co si myslí o jeho dobrodružství s „věčnou válkou“ v Íránu.Levice bude nyní tak přehnaně sebevědomá, že v roce 2028 postaví do prezidentských voleb radikálního socialistu. Tento kandidát utrpí drtivou porážku, zatímco tandem Rubio–DeSantis vpluje přímo do Bílého domu. Republikánský volební stroj pro rok 2028 už se rozjíždí, přičemž DeSantis jasně formuloval to, co si v den voleb myslelo mnoho nespokojených republikánů: lidé potrestali Trumpa za to, že zahájil další „věčnou válku“.
Přidejte k tomu nedávný brilantní projev Marca Rubia v Aténách s názvem „Inflection Point“, připočtěte jeho nezaměnitelný státnický talent, a Republikánská strana je ve skvělé pozici k tomu, aby drtivě porazila jakéhokoli radikálního hlupáka vychovaného v DSA, kterého se demokraté rozhodnou postavit. Zkrátka a dobře: ať se demokraté v příštích dvou letech pořádně ztrapní. Díky tomu je bude za dva roky snazší porazit a mezitím stejně v Senátu nic podstatného neprosadí, a to díky prahu 60 hlasů pro zablokování návrhu – a díky vetu prezidenta Trumpa.
Dluh jako časovaná bomba
Legislativní nečinnost vynucená oběma komorami je ve většině případů pro Ameriku vlastně prospěšná. Naučili jsme se žít s nečinností Kongresu a většinou to funguje docela dobře. Pokud však jde o nebezpečnou blízkost Ameriky k fiskální krizi, nečinnost je tou nejhorší možností. V současné době jsou trhy stabilní, ale k zmírnění rizika fiskální krize se nezměnilo absolutně nic. Naopak, vzhledem k tomu, že nová většina v Kongresu je poháněna pomstou vůči Trumpovi za to, že odhalil korupci v jejich imigrační politice (mimo jiné), mizivá pozornost, kterou republikáni v Kongresu věnovali hromadě vládního dluhu, brzy zcela vyprchá.
Nikoho nebude zajímat, že dluh nadále roste ročním tempem přibližně 6,5 procenta; náš současný dluh ve výši 40,5 bilionu dolarů je o 2,5 bilionu dolarů vyšší než v tomto období roku 2025. Řízení tohoto dluhu, tj. refinancování starých dluhů, udržování rovnováhy mezi krátkodobými a dlouhodobými dluhy a průběžné navyšování dluhu, vyžaduje obrovské úsilí. V průměru musí ministerstvo financí každý měsíc prodat nové dluhopisy v hodnotě něco přes 205 miliard dolarů, ale tato částka se může měsíc od měsíce výrazně lišit v závislosti na tom, jak rychle dluh právě roste:
- V srpnu dluh vzrostl o 332,5 miliardy dolarů;
- V září se zvýšil pouze o 67,7 miliardy dolarů;
- V říjnu se růst vrátil k vysokým číslům, a to 375,7 miliardy dolarů.
Porovnejme tento poslední údaj s celkovou částkou dluhu prodaného ministerstvem financí v říjnu: 6 141,7 miliardy dolarů. To znamená, že něco málo přes šest procent prodaného dluhu tvořil nový dluh; zbytek představovalo refinancování stávajícího dluhu.
Toto refinancování je však spojeno s náklady, které ministerstvo financí nemá žádnou reálnou možnost ovlivnit. Výnosy na aukcích i na sekundárním trhu s americkým dluhem jsou určovány tržními podmínkami, v podstatě tím, jak důvěryhodným dlužníkem investoři naši vládu považují.
Evropská nákaza
K tomu přidejme nestabilitu v Evropě, která se zhoršuje. V Belgii se nyní rozvíjí parlamentní krize v důsledku neschopnosti schválit rozpočet v souladu s fiskálními pravidly EU. Ačkoli je Belgie ve srovnání s Francií malá, skutečnost, že její velký jižní soused nevyřešil ani své fiskální problémy, ani problémy se sociální stabilitou, znamená pouze to, že belgická krize ještě více zhoršuje situaci eura.
K tomu všemu navíc pokračuje polská ústavní krize. Premiér Tusk se snaží odvést pozornost od svého bezostyšného a protiústavního pokusu odebrat prezidentovi kontrolu nad polským nejvyšším soudem. Nejnovějším trikem premiéra je tvrzení, že pohraniční stráž na polské hranici s Kaliningradem – ruským územím – byla svědkem jakéhosi ruského vpádu. Proto vyzval k plné mobilizaci všech ozbrojených sil.
Jakákoli představa, že by Rusko chtělo začít válku s NATO, je více než směšná. Pokud vůbec něco, chtějí ukončit svou válku na Ukrajině a vrátit se k normálu. Tusk je naopak tak zoufalý, že by možná sáhl k triku pod falešnou vlajkou, aby to vypadalo, že Rusko útočí.
Evropský chaos kupuje Washingtonu čas
Jedná se o mimořádně nebezpečnou situaci, pravděpodobně nejnebezpečnější, jakou jsem v Evropě zažil od pádu Berlínské zdi. Kromě dopadů na národní i globální bezpečnost bude mít tato situace důsledky i pro trhy se státními dluhopisy: očekávejte únik do dolaru a amerických státních dluhopisů.
Abych zopakoval myšlenku z minulého týdne: je cynickou ironií, že rostoucí nestabilita v Evropě přispívá ke stabilizaci nákladů na státní dluh více než samotná naše vláda. Vzhledem k výsledkům voleb do Kongresu Evropané nevědomky získávají demokratům čas na hašteření s Trumpem, místo aby řešili náš dluhový problém.
Sven R. Larson, Ph.D., politický ekonom s doktorátem a 25 lety zkušeností z akademické sféry i světa politiky a tvorby politik, autor akademických článků a několika knih. Švéd narozením, Američanem volbou, mrzoutem od přírody. Provozuje vlastní blog Larson’s Political Economy
Konzervativní noviny nabízejí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Konzervativní noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010. Děkujeme!
