Za snad nejpodivnější armádní přilbou se musíme vypravit do Švýcarska, kde se ochranou hlavy zabýval umělecký sochař L’Eplattenier.
Foto: Za nejpodivnější armádní přilbou se musíme vypravit do Švýcarska | Wikimedia Commons / Public domain
Po vypuknutí první světové války byla ve Švýcarsku 3. srpna 1914 vyhlášena všeobecná mobilizace. Byly vyslány tři divize, aby posílily obranu hranic, aby se zabránilo možnému přelití bojů na švýcarské území. Když válka pokročila a armády uvízly v zákopech, byly nuceny zavádět ocelové přilby pro ochranu hlav vojáků. Švýcarské válečné ministerstvo se rozhodlo hledat vlastní obdobu, která by byla funkčně srovnatelná se zahraničními modely, přičemž se musela odlišovat i svým vzhledem. Samotná vláda vývoj této přilby nikdy oficiálně nezadala. Navíc v roce 1916 bylo švýcarské zapojení do války stále nepravděpodobnější, což snižovalo potřebu přilby. Přesto začaly vznikat nejrůznější návrhy. Vlastenecký sochař a architekt Charles L’Eplattenier (1874-1946) se rozhodl hledat inspiraci v romantických vyobrazení slavných švýcarských bitev. Výsledek byl poněkud podobný francouzsko-americkému typu „casque Dunand“ z roku 1916, avšak hlubší na bocích a delší na čele, přičemž také nesl charakteristický švýcarský kříž vyražený na čele. Vyjímatelná vložka, držená na ratanové podložce, sedí nad ní dvěma protínajícími se oblouky s malým polštářem, který nese hlavní váhu přilby. Nová přilba byla poprvé představena veřejnosti 15. září 1917, kdy s ní velitel Tretoyens de Loys pózoval fotografům a výsledek byl otištěn ve vydání Schweizer Illustrierte.
L’Eplattenierovo dílo bylo chváleno zejména francouzsky mluvící populací pro její krásu, originalitu a charakter. Byl označen jako model 1917 (M17). Druhá verze byla vyrobena ještě v roce 1918, ale rovněž byla zamítnuta pro svou komplikovanost a měla být nahrazen jednodušším modelem. Nová přilba byla bez hledí a reliéfního kříže, které byly považovány za nadbytečné, což ji umožnilo vyrobit z jednoho plechu niklové oceli.
Na nové přilbě se mezitím pracovalo i v jiných částech Švýcarska. Kvůli vnitřním bojům byla nakonec vybrána přilba podle německého vzoru. L’Eplattenier jej viděl jako chabou napodobeninu německého Stahlhelmu, takže poté, co byl odmítnut, podal v roce 1919 žalobu na švýcarskou vládu, která mu vyplatila odškodné ve výši 22 000 švýcarských franků. Jediné skutečné nasazení jeho přilby přišlo v den příměří, kdy vojáci sledovali postup generální stávky ve Švýcarsku. Společnost Bremer Torfwerken z Berlína také dostala kompenzaci vzhledem k tomu, že nová přilba byla podle nich pouze napodobeninou německého vzoru M1916 s odůvodněním, že jde o ochranu kulturních statků. Další kroky k soudu nebyly podniknuty, protože Němci měli v roce 1919 na práci poněkud důležitější věci.
Zdroj: britannica
