Oborem, který z nějakého důvodu regulován není, je oblast detekce a kontroly dezinformací.
Stát po svých kontrolorech dezinformací nechce žádný certifikát, který by prokazoval, že pro svoji činnost mají potřebnou kvalifikaci nebo že alespoň dodržují nějaká základní pravidla. Například:
- Že jsou schopni správně interpretovat psaný text.
- Že umí dobře nějaký cizí jazyk, zejména ten, z něhož pocházejí dezinformace, které kontrolují.
- Že jsou schopni z delšího textu udělat krátké shrnutí, aniž by podstatně zkreslili význam.
- Že znají všechny metody mediální manipulace včetně těch nejrafinovanějších, mezi které patří chybějící kontext, což je takové náhodné vynechání toho, co by mohlo být důležité.
- Že si umí najít zdrojový dokument, ze kterého citují zahraniční média, a jsou schopni ověřit, že to citují správně, místo toho, aby pouze opisovali to, co píší zahraniční kontroloři.
- Že umí ze dvou protichůdných názorů vybrat ten věrohodnější.
- Že v případě, kdy není jasné, který názor je věrohodnější, jim etický kodex velí na to nějakým způsobem upozornit.
- Že se při své práci v žádném případě nenechají ovlivnit svými soukromými politickými postoji.
- Že chápou, že když nějaká organizace, například Hamás, vydává neustále lživá prohlášení, že média nemají povinnost je neustále otiskovat a vyhnout se odpovědnosti tím, že napíší, že to organizace tak řekla.
Stát nepožaduje nic. Ani test, ani zkoušky, ani školení, ani nejelementárnější etický kodex. Jedno velké nic.
Jak to tedy kontrolují?
Proto pravděpodobně ruské dezinformace kontrolují lidé, kteří neumí ani slovo rusky, a ukrajinské informace lidé, kteří pro změnu neumí ani slovo ukrajinsky, natož rusky. Přesto to na žádném vládním úřadě nebo kdekoli jinde nevzbudí žádné pozdvižení.
Může to být proto, že platí zásada, že co řekne Rusko, je dezinformace, a co řekne Ukrajina, je krystalická pravda, kterou není nutné ověřovat? Pak by to samozřejmě dávalo smysl, protože tím se celá věc zjednodušuje. Ale tak to být přeci nemůže, to by popíralo podstatu demokratické společnosti, kterou brání široká fronta jejích ochránců.
Prohlídka bytu versus svoboda slova
Je to zvláštní, protože moudrý stát jinak vyžaduje nějakou certifikaci i pro realitní makléře, jejichž činnost mírně zjednodušeno zahrnuje vyzvednutí klienta před domem, prohlídku bytu, během které mu ukáží, kde je kuchyně a kde obývák, a následně předložení standardní kupní smlouvy. Přesto to nemůže dělat jen tak někdo.
Jak je možné, že na rozpoznání kuchyně od obýváku musí být nějaký certifikát, ale kontrolu dezinformací o nepřeberně široké škále témat může dělat každý?
Je to proto, že svoboda slova je méně důležitá než správně provedená prohlídka bytu? To také příliš nesedí. Všechna díla z doby osvícenství hovoří o svobodě slova jako o jednom z nejdůležitějších práv spolu s právem na život a právem na soukromý majetek. Na těchto třech základních právech vybudovaly generace minulé západní civilizaci. Není náhoda, že první dodatek americké Ústavy je o svobodě slova.
Všechny důležité lidské činnosti jsou státem masivně regulovány. Elektrické rozvody v domě nemůže navrhnout člověk, který o sobě prohlásí, že tomu rozumí. Žádná nemocnice nezaměstná člověka z ulice jen proto, že o sobě prohlašuje, že je opravdu zanícený lékař. Přesto stát nejenže dopustí, ale i podporuje, aby se jedním z nejdůležitějších aspektů svobodné společnosti zabýval kdokoli.
Occamova břitva
Odpověď může dát princip Occamovy břitvy. Je to logický princip, který je pojmenovaný podle anglického františkána Williama z Ockhamu, který žil ve 14. století. Nejjednodušší interpretace zní takto: Pokud pro nějaký jev existuje vícero vysvětlení, je lépe upřednostňovat to nejméně komplikované.
Nejjednodušší vysvětlení pro absenci jakékoli regulace kontrolorů dezinformací je hypotéza, která vychází z historické praxe politických pracovníků v bývalém Československu, kteří fungovali v každé větší fabrice. Jejich úkolem bylo kontrolovat, zda všichni lidé ve fabrice dostatečně bděle a zapáleně plní závěry posledního sjezdu strany. Jedinou kvalifikací pro post politického pracovníka byla kompletní zanícenost.
Svit v oku
Podobnost politických pracovníků s kontrolory dezinformací je příliš nápadná, než aby mohla být při zkoumání teorie, proč kontroloři dezinformací nemusí umět absolutně nic, opomenuta.
Hypotéza, že kontrolor dezinformací je moderním politickým pracovníkem, je podle zásad Occamovy břitvy nejjednodušším vysvětlením, proč musí mít elektrikář nějaký papír a kontrolorovi dezinformací stačí jen a pouze jasný svit v oku.
