Tři kroky pro Rusko…
Sergej Pereslegin 13.06.2024
Je západ připraven k rozšíření konfliktu na svoje území, jestliže v USA situace zavání občanskou válkou a svoje velké problémy má i Evropa – viz volební ztráty vládnoucích stran?
Pojďme rozlišit tyto dva momenty.
Prvním je otázka připravenosti Západu ke konfliktu na svém území. Západ vytvořil jednu z největších civilizací za celou historii lidstva – možná i největší. Západ se takové války nelekl ani v 60. letech minulého století, kdy měla podobu války studené, ani ve 40. letech, kdy byla horká a Francie s Beneluxem i Norskem byly úplně rozdrceny, a nelekl se ani v roce 1914. Takže bych neriskoval říci, že k tomu nyní Západu chybí rozhodnost. Západ dnes přesně chápe, že buď zlikviduje hrozbu, ale Rusko pro něj není hlavní hrozbou – tou je Čína. Ovšem, pokud nezlikviduje hrozbu Ruska, pak při budoucím střetu s Čínou bude jeho operativní situace velmi těžká, což on velmi dobře ví. Vycházel bych tedy z toho, že je ochoten vše risknout a vstoupit do této války Proti Rusku. A názory voličů nikoho v dané situaci zajímat nebudou.
Pokud jde konkrétně o to, o čem hovoříte, tedy evropské parlamentní volby, tak se musíme podívat na situaci zblízka a pozorně. Konkrétně Scholz a Macron prohráli, prohra Macrona je navíc velmi tvrdá a on už vyhlásil rozpuštění parlamentu a parlamentní volby, které nejspíš prohraje rovněž. Scholz se zatím vší silou drží moci a nové volby vyhlásit ochoten není, nicméně o moc zřejmě stejně přijde. Z tohoto hlediska pro tyto dva lidi jde o politickou katastrofu.
Pokud se ale podíváme na eurovolby jako celek, tak vidíme, že k závažným změnám v sestavě vedení EU nedojde. Ursula v.d.L nadále zůstala hlavní figurou, její frakce vyhrála a ona už oznámila, že struktura EP bude nadále proukrajinská i protiruská. Všimněte si, že naprosto zřetelně sehrála hru „mně je úplně jedno, co říkají voliči“. Volně vyloženo: – Dokud stávající volební systém umožňuje vytvářet potřebné koalice, tak na to, že oni vyjádřili nesouhlas s mojí politikou, já kašlu. Ano, Scholz s Macronem prohráli – ale Ursula vyhrála! A nejspíš v takové situaci vyhraje i Biden. Proto odpovídám takto: – riziko je vysoké, volby do EP a dokonce i blížící se volby ve Francii, kde Macron nejspíš prohraje, tuto situaci příliš nezmění.
Chápejte: – pokud je to pro Západ „Velká východní válka“, tak drobné rozmíšky kolem voleb do EP mu nezabrání.
Ještě něco poznamenám: – ze všeho nejméně jsem ochoten tvrdit, že je Západ neporazitelný. Naopak. To, že jde nyní do tak vysokého rizika, znamená, že naprosto předvídá svoji možnou porážku. Západ nyní hraje správnou hru – jestliže vás totiž situace přivádí do těžké pozice, pak obětujte, kombinujte a riskujte. A on nám nyní předvádí, že je k risku rozhodnut.
Všechny své trumfy Západ v jednu chvíli vyložil na stůl… – otázkou je, co budeme dělat my a jaké trumfy jsme připraveni vyložit my? Podívejte se. Rusko vždycky mělo v rezervě jednoduché možnosti:
1. Provést, koneckonců to, co svého času nazval Cromwell „čistkou parlamentu“ – občanská válka, v parlamentě mnoho stoupenců krále, ale po vítězství na bojišti Cromwell, který v parlamentu většinu neměl, ale zato měl většinu v ozbrojencích, přišel a provedl čistku, po níž prokrálovské figury v anglickém establishmentu už nezůstaly. Taková možnost je tu vždycky, protože pokud je strategie Západu postavena na využití páté kolony v Rusku, tak její odstranění bude pro Západ velmi nepříjemnou ranou*).
2. Mobilizace: – (o tom už jsme tu hovořili dříve) – Postavit situaci na hranu ve smyslu: – „vy stojíte na hraně války a chcete, abychom tu hranici překročili my?“ – „My ji nepřekročíme, ale vytvoříme vám situaci stejně neúnosnou, jako vy vytváříte pro nás“! Pro nás je neúnosné obklíčení, ekonomická blokáda a stálé vyšší dodávky neúměrného množství zbraní Ukrajině. Pro vás budou neúnosné naše nejen strategické, ale i taktické jaderné zbraně přivedené do plné bojové pohotovosti, provedená mobilizace, a na vašich hranicích rozvinutá armáda tak, že na odpověď nebudete mít čas. Jistě, obě strany se ocitnou v neúnosné situaci – ale budou to obě strany.
3. Připustíme-li, že stále ještě máme dostatečné rezervy nezapojené do boje na Ukrajině, tak teď je ta správná doba pro jejich zapojení do operace. Za 10-20 dní na to už může být pozdě.
Jaké figury, po porážce Macrona a Scholze, mohou udržet ten rámec, o němž jste teď mluvil?
Tak jako ve Státech začíná hrát „Deep State“, tak i v Evropě začínají hrát „neveřejní politici“ – tedy ty figury, které se nevyznačují nominální mocí a jejímiž mluvčími jsou Macron i Scholz, a mimochodem i Schwab. Já se přikláním k názoru, že nyní to je stará aristokracie – a nejpravděpodobněji stará britská aristokracie. Protože stará francouzská neexistuje, a stará německá utrpěla v posledních letech vážnou porážku. Ona jistě existuje a tuto hru by hrát mohla, ale dnes je v pozici poražených a málo akceschopná. Anglická aristokracie (to není královská rodina) existuje, tuto hru hrát bude, vedena starou známou politikou „Anglie má své zájmy“. Myslím si, že přes anglickou aristokracii a samozřejmě přes „City“ bude organizováno řízení odpovídajících sil v Evropě. Scholz ani Macron tu důležitými figurami nejsou.
V souvislosti s jistou krizí vládnutí v Británii (zemřela královna, opakované problémy s premiéry, atd.) – mají oni čas na to, aby se zabývali Evropou jako celkem?
Podívejte se: – my přece také někdy musíme mít kliku. My jsme si už nějak zvykli, že štěstí se kloní na stranu Západu – takže už konečně bude přát nám. Máte jistě pravdu, a právě proto chci říci, že i když beru jejich ofenzívu vážně, současně ji považuji v jisté míře za akci sebevražednou. A to proto, že jde o operaci Západem nepřipravenou – ani ne tak technicky, jako zejména lidsky/personálně. Oni si fakticky vyjasnili, že část existující elity je neakceschopná, a to se týká Anglické, francouzské, německé a asi i holandské, norské atd.- stejné zákony, stejní lidé. Oni nemají čas připravit další, a tak jsou nuceni improvizovat v lidech a konkrétních kádrech. Oni jistě stále kalkulují s tím, že v podmínkách jejich ekonomického a technologického vůdcovství (dost pochybného, ale oni tomu stále ještě věří), si dokáží poradit dokonce i bez velkých figur důstojných toho, aby zorganizovali odpor, postavili se mu do čela a úspěšně vedli. Zatím na to spoléhají.
Existuje ale ještě jeden článek a tím je NATO. Můžeme jakkoli vykládat, že je to organizace zbyrokratizovaná, skoro nevojenská… – ale ona válečnou mašinerii má. A je to válečná mašinerie s tradicí. Nevěřím, že pokud jsme my analyzovali jejich loňský neúspěch, že tak neučinili také. A pokud to udělali, tak odpověď mohla být následující: – nebudeme se pokoušet hrát tempovou hru na bojišti, ale budeme se pokoušet udělat bojiště nemožné přes naši technologickou a ekonomickou převahu – takový závěr může udělat kterýkoli důstojník od plukovníka výše. A z tohoto hlediska tam není nutné hledat konkrétní jméno. A právě proto, že je NATO byrokratickou strukturou, to hraje v jeho prospěch: – ano, zanalyzovali jsme to, podívali se z několika stran a zjistili jsme, že tak pokračovat nelze, a proto na to půjdeme jinak …
*) Příznačná je tvrdá kritika, s níž se v ruské Státní dumě obořil ministr obrany Bělousov na zlodějské úředníky a politiky s tím, že po nich půjde. A rozhořčená podpisová akce některých z nich za omezení ministrových pravomocí. Bude to tam ještě zajímavé …
Preklad: St. Hroch, 15. 6. 2024
Krátka poznámka k účasti Slovenska v osobe ministra Juraja Blanára.u003cbru003eÚčasť Slovenska je dobré rozhodnutie. Slovenskú suverénnu zahraničnú politiku je potrebné systematicky artikulovať na podobných podujatiach. Zvlášť teraz, krátko po atentáte na premiéra, aby bolo zrejmé, že Ficov deklarovaný postoj nie je jeho osobný názor, ale postoj celej vlády, a nestojí ani nepadá na osobe premiéra. Príležitosť na to bude, sám som zvedavý, ako ju minister Blanár zužitkuje.
