…V červnu, po německém útoku na Sovětský svaz, se Švédové cítili nuceni ustoupit německým požadavkům a umožnili jim přepravovat vojáky a materiál přes Švédsko do Finska, které bylo spojencem Německa. V zimě 1942-1943 Spojenci porazili Německo v bitvách v severní Africe a u Stalingradu. To Švédsku poskytlo možnost změnit svou politiku ve prospěch Spojenců. V květnu 1943 Švédsko obnovilo obchodní vztahy se Spojenci a v červenci švédská vláda oznámila, že již nedovolí Německu převážet vojáky ani válečný materiál přes svou zemi.
Patrně touto dobou si Zarah Leander, švédská filmová hvězda, uvědomila, že Německo je potápějící se loď a že musí odejít.
Podle knihy Guida Knoppa „Hitlerovy ženy“ se Leander při natáčení svého posledního filmu z nacistické éry “ Tenkrát“ dostala do sporu s Goebbelsem a společností UFA. UFA jí kvůli rostoucímu nedostatku zahraniční měny odmítla v rozporu se smlouvou vyplatit 53 % honoráře ve švédských korunách a navrhla výplatu výhradně v říšských markách. Rozzuřená diva odešla z natáčení a zůstala několik dní doma, dokud UFA neustoupila a koruny nepřevedla.
28. listopadu 1942 měla Leander s Goebbelsem poslední rozhovor, který se za přátelský rozhodně označit nedal. Snažil se ji přemluvit k natáčení dalších filmů a nabídl jí zámeček v Německu a slušnou doživotní penzi. Na oplátku požadoval jedinou věc: aby přijala německou národnost. To odmítla a nakonec se rozhodla Německo opustit. Zanedlouho poté odvezla své cenné starožitnosti do svého švédského sídla v Lönö, které koupila v roce 1939.
Poslední film Leander v nacistickém Německu měl premiéru 3. března 1943 a její vila v Grunewaldu byla téhož dne zasažena při náletu. Tehdy se rozhodla přestěhovat do svého švédského sídla v Lönö nedaleko Stockholmu. Byla ještě smluvně vázána k dalšímu filmu pro UFA, ale zdržovala filmové tvůrce odmítáním jednoho scénáře za druhým, až jí v polovině roku 1943 vypršela smlouva.
Z finančního hlediska se Zarah Leander neměla čeho obávat. Výdělky z filmů a honoráře z nahrávek jí vynesly jmění.
Ve Švédsku ji však nepřijali s otevřenou náručí, protože jí vyčítali, že se stala Hitlerovou hvězdou a nemohla tak navázat na své předchozí úspěchy.
Ačkoli se jí postupně dařilo získávat angažmá na švédské scéně, další velké role ve filmu se Leander dočkala až sedm let po filmu „Tenkrát“, kdy se vrátila v hudebně dramatickém filmu s názvem „Gabriela“. Ten se v roce 1950 stal třetím nejvýdělečnějším filmem v Západním Německu.
Po válce se ale nakonec vrátila. Měla turné po Německu a Rakousku, koncertovala, natáčela nové desky a hrála v muzikálech.
Její návrat si našel dychtivé publikum mezi předválečnými generacemi, které na ni nikdy nezapomněly.
Objevila se v řadě filmů a televizních pořadů, ale popularitu, které se těšila před druhou světovou válkou a v jejích prvních letech, už nikdy nezískala.
V roce 1956 se Leander provdala za svého třetího manžela Arne Hülpherse, s nímž žila až do jeho smrti v roce 1978.
Leander byla často dotazována na léta strávená v nacistickém Německu. O své minulosti sice ochotně vyprávěla, ale důrazně odmítala obvinění, že by sympatizovala s nacistickým režimem. Tvrdila, že její pozice německé filmové herečky byla pouze pro potěšení nadšeného publika v těžké době.
Naopak vysoký důstojník sovětské rozvědky Pavel Sudoplatov v rozhovoru, který byl natočen krátce před jeho smrtí v roce 1996, prohlásil, že Leander byla ve skutečnosti sovětskou agentkou vystupující pod krycím jménem „Stina-Rose“. Byla prý naverbována Sovětským svazem ještě před vypuknutím války a odmítla za svou práci dostat zaplaceno, protože byla tajnou členkou švédské komunistické strany. Svou činnost tedy vykonávala z politických důvodů. Sama Leander však odmítla jakékoli spekulace o tom, že by pracovala jako špionka pro nějakou zemi, a žádný důkaz o tom, že by se podílela na špionáži, nebyl nikdy předložen.
Leander, která nedbala na politickou odpovědnost mezinárodní hvězdy, nikdy netvrdila, že je něčím jiným než herečkou a zpěvačkou. Při jednom z rozhovorů řekla: „Jak daleko bych se dostala mimo Německo? Číslo deset v Americe? Nikam. Chtěla jsem jít do Německa a nikdy, nikdy jsem toho nelitovala“.
Zarah Leander, největší hvězdě Hitlerovy Třetí říše, bylo 74 let, když 23. června 1981 zemřela ve Stockholmu po komplikacích způsobených mrtvicí.
Upozornění: Všechny níže uvedené názory a komentáře jsou od členů veřejnosti a neodrážejí názory kanálu World History.
Neakceptujeme propagaci násilí nebo nenávisti vůči jednotlivcům nebo skupinám na základě atributů, jako jsou: rasa, národnost, náboženství, pohlaví, sexuální orientace. World History má právo zkontrolovat komentáře a smazat je, pokud jsou považovány za nevhodné.
► KLIKNĚTE na tlačítko ODEBÍRAT pro další zajímavá videa: https://www.youtube.com/channel/UCMkZyKwX-pLboRxgOeJUNCQ/?sub_confirmation=1
#historie
#dejiny
#ww2
#worldwar2
