Ruský útok z noci na 24. května znovu otevřel otázku, jakou roli vlastně hraje střela středního doletu Oreshnik v ruské válce proti Ukrajině. Nejde totiž jen o technický detail dalšího úderu. Každé její nasazení je zároveň vojenským signálem, psychologickým nátlakem i propagandistickým gestem. A právě poslední použití této zbraně naznačuje, že Moskva s ní možná sleduje víc než jen zasažení konkrétního cíle.
Foto: Odpálení rakety RSD-10 Pioner – předchádce rakety Orešník | Wikimedia Commons / Public domain
Podle potvrzených informací použila ruská armáda Oreshnik už potřetí v takzvané „kinetické“ verzi při útoku na Ukrajinu. Tentokrát střela zasáhla Bílou Cerekev v Kyjevské oblasti kolem jedné hodiny ráno v neděli 24. května. Vzhledem k tomu, že hlavní ruský úder té noci mířil především na Kyjev, okamžitě se objevila logická otázka: šlo skutečně o útok na Bílou Cerekev, nebo mohla střela minout zamýšlený cíl až o 80 kilometrů?
Právě tato možnost je jedním z nejzajímavějších bodů celé události. Na první pohled by se mohlo zdát, že taková odchylka by ukazovala na zásadní nepřesnost systému. Jenže dostupné informace spíše naznačují, že Rusko mělo v úmyslu zasáhnout právě Bílou Cerekev, například letiště nebo jiný infrastrukturní objekt. Podle zjištění monitorovacích zdrojů však střela dopadla na areál garážového družstva. Místní úřady následně informovaly o poškození právě garážového komplexu a budov dosud nejmenovaného podniku v bělocerkevském okrese. To ukazuje spíše na omezenou přesnost samotného prostředku než na dramatické minutí Kyjeva.
A právě v tom spočívá zásadní analytický závěr: Oreshnik zřejmě není zbraní, kterou by Rusko mohlo spolehlivě používat pro přesné konvenční údery proti bodovým cílům. Tato střela byla primárně vytvořena jako nosič jaderné nálože, nikoli jako chirurgicky přesný prostředek pro vedení klasických útoků. Pokud je nasazována bez jaderné hlavice, její skutečný vojenský efekt je přinejmenším sporný. Dokonce i ruští propagandisté podle dostupných informací reagovali stížnostmi, proč byla střela opět použita „bez bojové hlavice“, což nepřímo ukazuje na rozpor mezi jejím strategickým designem a praktickým využitím v běžné válce.
To ale neznamená, že by její použití bylo bezvýznamné. Naopak. I bez klasické vysoké přesnosti představuje Oreshnik vážnou hrozbu pro civilní obyvatelstvo. Pokud dopadá do městské nebo příměstské zástavby, její destruktivní potenciál je značný. V tomto smyslu funguje především jako nástroj teroru. Nejde jen o to, co přesně zasáhne, ale co vyvolá: nejistotu, strach, pocit, že Rusko je ochotné sáhnout i po prostředcích, které nesou silnou jadernou symboliku.
Právě psychologická rovina je u Oreshniku klíčová. Každé jeho odpálení je doprovázeno mimořádnou nervozitou, protože tato střela je spojována především s možností nést jadernou nálož. Přestože je scénář skutečného jaderného použití hodnocen jako velmi nepravděpodobný, už samotná opakovaná připomínka této možnosti plní svůj účel. Ruská propaganda tím vytváří tlak nejen na ukrajinskou společnost, ale i na širší mezinárodní publikum. Oreshnik tak není jen zbraň. Je to nástroj psychologické operace.
Předchozí dvě použití této střely do této logiky také zapadají. První nasazení proti Dnipru v listopadu 2024 bylo možné chápat jako jakousi demonstraci nebo „zkoušku“ spojenou se symbolikou jaderného úderu. Druhý případ, kdy střela v lednu tohoto roku mířila na okraj Lvova, mohl mít zase jiný účel — otestovat, jak budou evropské státy takový úder sledovat, vyhodnocovat a jak na něj zareagují. Pokud je tato interpretace správná, pak třetí použití proti Bílé Cerkvi ukazuje další fázi: zbraň se už nestává jen experimentálním signálem, ale pravidelnějším nástrojem nátlaku.
Důležitý je i technický a výrobní rozměr. Mezi prvním a druhým úderem uplynulo něco přes třináct měsíců. Mezi druhým a třetím už jen přibližně čtyři a půl měsíce. To může opatrně naznačovat, že Rusko zrychluje tempo výroby těchto střel. Přímé oficiální potvrzení sice chybí, ale časové rozestupy tuto možnost naznačují. Podle dříve zveřejněných údajů mělo Rusko letos v plánu vyrobit šest střel Oreshnik. Zároveň se uvádělo, že do loňska byly vyrobeny celkem tři kusy, přičemž jeden byl použit proti Ukrajině a další byl zničen na polygonu Kapustin Jar silami ukrajinské vojenské rozvědky, SBU a zahraniční rozvědky.
To vede k dalšímu podstatnému závěru: i když Oreshnik zatím nepůsobí jako rozhodující vojenský prostředek na bojišti, jeho význam může růst, pokud se Rusku podaří navýšit výrobu a častěji jej zařazovat do kombinovaných útoků. Už nyní bylo jeho třetí použití součástí širšího masivního úderu, při němž Rusko nasadilo útočné drony dlouhého doletu, střely s plochou dráhou letu, balistické i hypersonické rakety. V takovém scénáři Oreshnik nemusí být hlavní zbraní útoku. Stačí, aby byl jeho nejvýraznějším psychologickým prvkem.
Z čistě vojenského hlediska se tedy zdá, že konvenční efekt Oreshniku zůstává problematický. Pokud měl zasáhnout konkrétní objekt v Bílé Cerkvi a skončil v garážovém areálu, potvrzuje to limity jeho přesnosti v nejaderné konfiguraci. Z hlediska strategie zastrašování ale Moskva pravděpodobně považuje i takové použití za užitečné. Zbraň, která nepřináší vysokou přesnost, může stále plnit jinou funkci: nutit protivníka i civilní populaci přemýšlet o nejhorším možném scénáři.
Ruské použití Oreshniku tak vypovídá méně o schopnosti vést přesné konvenční údery a více o snaze kombinovat vojenský tlak s psychologickou válkou. Pokud se potvrdí, že produkce těchto střel roste, bude jejich význam spočívat právě v tomto dvojím efektu — jako reálné hrozby pro civilní oblasti a zároveň jako nástroje, který má neustále připomínat jaderný stín nad válkou.
Nejdůležitější otázka proto po útoku na Bílou Cerekev nezní, zda Oreshnik dokáže přesně zasáhnout cíl. Mnohem podstatnější je, zda Rusko tuto zbraň začíná používat častěji právě proto, že její skutečná síla neleží v přesnosti, ale ve strachu, který vyvolává.
Zdroj: Autorský text Jonáše Nekolného, CNN, BBC
