Když se zpronevěří svému poslání politik, může jít o život. Když se zpronevěří svému poslání historik, nemusí jít nutně o život, ale v jádru je to stejně nebezpečné.
Josef Provazník | foto: archív autora
Takový „prý“ historik Michal Frankl (dostává grant na svůj „výzkum“ fenoménu uprchlictví) vidí jisté paralely mezi antisemitismem v Německu 30. let 20. století a dnešní (dle mého jen údajnou) islamofobií.
Já sice historik nejsem, ale mezi nenávistí k lidem židovského původu v hitlerovském Německu ve 30. letech 20. století a dnešní kritikou muslimů je paralela asi jako mezi zmrzlinou a mrakodrapem.
Pokud já coby nehistorik vím, tak Židé ve 30. letech 20. století nepáchali vraždy ze cti, nepraktikovali ženské obřízky, nezneužívali sociální systém, nevnucovali Němcům svou víru, nehlásali, že němečtí gójové musí být vyhlazeni, nepáchali teroristické útoky, neútočili na křesťanské symboly, neznásilňovali Němky atd.
A aby toho nebylo málo, tak Frankl tvrdí, že antisemitismus u muslimů se vlastně dost přehání. Prý se používá spíš jako záminka (aby se muslimům asi mohlo ubližovat).
Co k tomu dodat? Pokud by Frankl dostal grant od „Centra pro vzpomínku na chrabré velitele koncentračních táborů za 2. sv. války“, patrně by stejně neochvějně tvrdil, že s antisemitismem u tehdejších nácků se to přehání. Přesněji řečeno, antisemitismus se jim přisuzuje jako záminka (aby se mohl špinit Hitlerův odkaz).
Nevím, jak přísná je obec historiků, ale za tyhle bláboly by měla Frankla ze svého lůna vyvrhnout navždy.
