Periodicky se objevují kauzy vycházející z toho, že někdo spolupracoval s StB. Naposledy byla tato kauza oprášena u J. Nohavici v souvislosti s vyznamenáním od Putina. Situace kolem premiéra už taky otravuje vzduch moc dlouho.
Ladislav Jílek | foto: FB autora
Začnu příběhem, který se skutečně stal. Pracovníci StB si vyhlédli jako možného spolupracovníka jednoho katolického kněze. Odvezli ho do jednoho hotelu, měli tam místnost, ve které „pracovali“. Předložili mu nabídku spolupráce a slibovali, co mu to přinese. Nezabralo. Tak přešli k výhružkám. Nezabralo. Nakonec mu řekli, že ho klidně připraví o život a že mají lékaře, který vyplní úmrtní list potvrzující přirozenou smrt. Na důkaz toho lékaře přivedli. Ve skutečnosti to byl ředitel hotelu, který s nimi spolupracoval, a teď si jen oblékl bílý plášť. Kněz vyhrnul rukáv a natáhl ruku a řekl: „Prosím, píchněte mi tu smrtící injekci, jsem připraven na smrt.“ Tím je poněkud zaskočil a pracovníci StB změnili taktiku. Přivedli slečnu (byla to servírka z toho hotelu) a řekli ji: „Svlékni se!“ Slečna se svlékla. A příslušníci StB pokračovali: Teď strhneme šaty s tebe, hodíme vás na postel, uděláme fotky a zveřejníme je.“ Za této situace kněz spolupráci podepsal. Uplynulo pár let a po sametové revoluci se najednou objevila kauza: Katolický kněz byl spolupracovníkem StB. To bylo sousto pro noviny. Kněz to nezvládl nervově, skončil v péči psychiatrů.
Pracovníci StB zůstali v anonymitě. Někteří si zřídili bezpečnostní agenturu, jiní se začali věnovat vymáhání dluhů, stali se exekutory a podobně. Všem se daří dobře a nikdo jim nepřipomíná jejich minulost. Byly horší případy: Coufala a Švandu příslušníci StB zavraždili. Zřejmě zavraždili i další nepohodlné osoby, srazilo je nákladní auto, přičemž řidič nákladního auta nebyl potrestán. Nacističtí zločinci byli většinou potrestáni. Nepomohlo jim, že tvrdili, že plnili pouze rozkazy nebo že jednali podle platných zákonů. Tribunál v Norimberku odpověděl, že se provinili proti obecně lidským zákonům. U nás místo toho zněla slova o odpuštění. Dokonce i někteří komunisté věděli, že v modlitbě „Otče náš“ jsou slova „..jakož i my odpouštíme našim viníkům“. Vysvětloval jsem tenkrát, že tato věta znamená, že my máme odpouštět těm, kteří nám ublížili, nikterak se to netýká vedoucích a vládců. Lze to vysvětlit na případu učitelky. Jestliže učitelka zpozoruje, že jeden žák ubližuje druhému, nemůže mu to odpustit, naopak musí udělat vše, aby zabránila šikaně. Pak teprve může říci postiženému žákovi: „Ty mu odpusť, já se postarám, aby už ti neubližoval!“ – Jiný příklad: Kdyby jedna učitelka snižovala před žáky autoritu druhé učitelka, ředitelka školy by jí to nemohla odpustit, naopak by musela rázně zakročit. Pak by mohla té postižené učitelce říci: „Udělal jsem potřebné zákroky, ty už to nemusíš řešit.“
Že nadřízení rozsuzují kauzy svých poddaných, bylo součástí židovské kultury již od počátku. Soudci byli v židovském národě dříve než králové. Křesťanské státy to převzaly. V mnohých nekřesťanských státech tak tomu nebylo, panovníci řešily jen vztahy mezi sebou a poddanými, vztahů mezi poddanými si nevšímali, ti si to vyřizovali sami. V takových státech se rozvinula krevní msta, která se dodnes praktikuje v některých oblastech Kavkazu, Pákistánu a na dalších místech. Připomeňme, že když se v 16. století začaly hlavně mezi šlechtici rozmáhat souboje, papež označil souboje za zlo a stanovil za něm přísné tresty (exkomunikaci).
Náš stát udělil všem zmiňovaným zločincům pardon. Nechal však zveřejnit seznamy jejich spolupracovníků. Je těžké dnes zjišťovat, pod jak velkým nátlakem přistoupili ke spolupráci, to bylo velmi individuální. Zveřejněné seznamy prý nebyly úplné. Kromě spolupracovníků StB byli u nás i spolupracovníci KGB, jejichž seznamy pochopitelně nemáme. Možná bychom se divili, kdo v nich je. Krom toho existovala síť informátorů, kterou si vybudovala přímo KSČ. Pomocí nich sledovali například dění v Chartě 77. Věděli předem, jaké prohlášení připravují, a Rudé právo na toto prohlášení reagovalo s předstihem. Kartotéků těchto spolupracovníku si kompatija ponechala.
Ve věci StB se tedy nekonalo žádné soudní řízení, které by postihovalo její praktiky,
Jen o málo lepší je současná praxe strašně dlouhých soudních řízení. Málo kdo si uvědomuje, že přiměřeně dlouhé soudní řízení by vyřešilo mnoho dnešních problémů. Kdyby například po prvém obvinění Babiše z dotačního podvodu soud do půl roku vynesl rozhodnutí vinen-nevinen, odpadlo by mnoho problémů. Jde přeci o jednoduchou věc, která nevyžaduje dlouhé expertízy znalců. Kauza Rath se táhne roky a ještě není v dohledu konec. Soudní řízení po zřícení mostu na vlak ve Studénce také trvalo neuvěřitelně dlouho. Dnes v 10 hodin se na Novinkách objevil článek, v němž soudce Fiala říká, že z protahování soudního řízení se stal dobrý byznys. To je velmi vážné obvinění.
Jestliže stát rezignuje na řádný výkon soudní moci, pak je to vážné ohrožení demokracie.
Převzato bez vědomí autora z veřejného zdroje v rámci úřední a zpravodajské licence podle § 34 zákona 216/2006 Sb., o právu autorském
