Návrh zákona, pracovním názvem lex Špunt: Řidič, který jede o více než 10 km/h pomaleji, než je na daném úseku nejvyšší dovolená rychlost, a za jehož vozidlem se déle než dvě minuty drží kolona více než pěti vozidel, je povinen na nejbližším místě, kde to lze bezpečně provést, sjet mimo jízdní pruh, zastavit a vyčkat, dokud jej všechna vozidla z kolony neobjedou. Poté smí v jízdě pokračovat. Výjimkou není náklad, počasí, technický stav nebo typ vozidla.
Pondělí, cesta do práce, Roudnice nad Labem
Ráno začíná nevinně. Přede mnou se line 15 kilometrů lámaných rovinek, přehledné hlavní silnice a devadesátky. Cestou je jediná vesnice, kde měří pouze při speedmaratonu. Deset minut, dvanáct, když se zakoukáte do krajiny. Tolik to trvá v paralelním vesmíru, kde lidé vědí, k čemu je pravý pedál nebo tempomat.
V reálném vesmíru to trvá i dvacet. Hned za městem na kilometrové rovince se zařadím za tři auta. Červený Karoq 4×4, uvnitř dezorientovaný boomer, který trhá volantem vlevo a vpravo každých 5 sekund, kdy si uvědomí, že jede kolem za čarou. Ručička tachometru stojí na šedesáti. Na devadesátce. Na rovince, odkud je za dobré viditelnosti vidět skrz stromy skoro až do Štětí. Žádný kamion, žádný déšť, žádná mlha. Jen šedesátka na tachometru.
Při výjezdu od posledního kruháče zvažuji předjetí, protože ze zkušenosti vím, že rychleji nepojede. Tři auta už je trochu obtížnější předjet, marně čekám, že s tím začnou ti dva přede mnou. Jedná se však o mámvpíčisty. Mámvpíčisti za Karoqem se mu přisají za nárazník a tam setrvají až do konce věků. Nepředjíždí. Nikdy. Ne protože by to nešlo, ale protože oni prostě nepředjíždí nikdy. Řídí podobný hitlerwagen a nebaví je život. A protože si drží takový nevelký/nemalý rozestup, nejdou předjet ani oni, ani špunt před nimi. Kdo chce vzít tři naráz i s mezerami, potřebuje o trošku delší rovninku a štěstí v prázdný protisměr. Bohužel díky permanentní už dvouleté blokádě mostu v Roudnici přes Labe se zde zahustil provoz na dvojnásobek. Prázdný protisměr pro předjetí tří aut v 6, 7 nebo 8 hodin, kdy půlka regionu míří na D8, neexistuje.
Za mnou se řadí další auta. Pět aut, osm aut. V zrcátku had světel, který končí někde za horizontem. Dvanáct, dvacet aut… Karoq stále jede šedesát. Naprosto chápu, proč Bill Foster ve Volném pádu vystoupil z auta uprostřed zácpy a šel pěšky. Tohle zažívám každý den.
Úterý: Stejná scéna, jen je to novější Mercedes a řidič u ucha drží telefon, protože hands-free je výmysl zednářů a on je koňák, ti zásadně handsfree nepoužívají. Mercedes za 3 miliony, ale spárovat si telefon, to ne. Namačkat si tam 90 taky neumí. Středa. Senior ve fobii, šedesát pět, občas sedmdesát, když ho do zad zahřeje sluníčko, musí stihnout otvíračku v Lidlu. Čtvrtek – Kodiaq, který se nevejde do pruhu a neustále je levým kolem za středovou čarou a v něm 150cm ženská, co se „cítí bezpečně“, ale neumí s tím nikde zaparkovat.
Pátek je výjimka – nikdo. Cesta volná, jedu téměř kilo a celou dobu se bojím, protože tohle přece není normální. Určitě na mě čeká za zatáčkou bagr a za ním 5 aut, které ho nebudou předjíždět, protože vesnice je už jenom za dva kiláky. Každý den se tam někdo táhne šedesát. Každý jeden den. A já už to neumím říct potichu.
Druhé dějství: Špunt dorazí ke štětskému mostu. Toto místo je specifické. 95 % aut jezdí z Roudnice do Štětí a opačně už dva roky – od té doby, kdy se zavřel most v Roudnici pro rychlou opravu vozovky a most je zavřený déle, než hoří Springfieldská skládka pneumatik. Roudnický starosta k několikanásobně předražené a extrémně prodloužené rekonstrukci mostu prohlásil: „Opravu mostu řeší kraj, město s tím nemá nic společného a nevíme, proč bychom tu situaci měli jakkoli řešit, most je pro pěší a cyklisty průchozí. Město podporuje cyklistiku a setkávání.“ Cimrmanovi už pomalu vyrůstá další generace dětí, která si nepamatuje, že by přes most kdy jezdila auta. Do školky a školy se chodí pěšky a auta na mostě tato generace chtít nebude, až o tom v referendu budou jako 18letá hlasovat a most se bude slavnostně otevírat.
Došlo tak k vytvoření dopravní apokalypsy srovnatelné jen s dopravní situací v Litoměřicích při Zahradě Čech, která se absencí Roudnického mostu tím pádem umocňuje. Kdo tuto místní dopravní apokalypsu zažil, raději se na patě otočí a zajede si oddechnout do kolony na magistrálu u Václaváku, kde se ten dvouproudový trychtýř stále ještě pohybuje narozdíl od fronty na zlevněné sazenice brambory na okraji Litoměřic.
K situaci na Štětském mostě: Hlavní proud z Roudnice s „absolutní předností“ (zelený) míří na most, obyvatelé pravého břehu míří opačně (žlutá) směrem k roudnici/D8, tyto proudy tvoří 95 % provozu. Pokud někdo chce směrem k elektráně Mělník (červená), neprojede kvůli špuntu křižovatkou. Nikoho nenapadne auto v červeném směru pustit, protože už tak jede pozdě do Štětí. Po chvíli se začne ucpávat most směrem od Štětí, hlavní Nábřežní ulice na druhém břehu a následně se zacpe i sjezd z mostu okolo Lídlu, kudy bych rád jel… Dojde k takzvanému „Štětskému čuráku“, nebo-li gridlocku (modře) a neprojede nic.
Jak tři auta ucpou půl okresu
Kolona za pomalým autem není jen otrava. Je to živý organismus a chová se jako slinky pružina, co padá ze schodů. Špunt vepředu drží šedesát, jenže nedrží ji přesně. Chvíli jede 62, chvíli 58, u každé odbočky na polňačku přibrzdí, protože co kdyby. Mámvpíčista to kopíruje se zpožděním. Třetí mámvpíčista jen zvětšuje amplitudu s ještě větším zpožděním a o něco silnějším šlápnutím na brzdu. Když se ta vlna dostane k dvacátému autu, z jemného přibrzdění vepředu je vzadu zastavení na nulu. Na devadesátce. Na rovině. Bez jediného důvodu.
Tohle není moje teorie. Japonští vědci v roce 2008 postavili na okruh dvaadvacet aut, řekli řidičům, ať jedou pořád stejně, a za pár minut jim tam z ničeho nic vznikla zácpa, která kroužila dokola jako duch. Fantomová kolona, tak se tomu říká. Nepotřebuje nehodu, nepotřebuje uzavírku, stačí hustý provoz a pár lidí, kteří neumějí držet rychlost. Na naší trase si ten experiment zadarmo zopakuji každé ráno, jen s tím rozdílem, že tu občas někdo zastaví v kufru auta před sebou. Klasika. Ťukanec, dva naštvaní chlapi na krajnici, policie, a kolona, která byla do té doby jen pomalá, je teď stojící.
A pak je tu Matěj. Každá kolona má svého Matěje. Matěj je dnes standardní jméno prvorozeného syna s 50% pravděpodobností. Když zapomenete, jak se ten sousedovic hejsek jmenuje, správně bývá Matěj. Kdyby ho někdy hledala policie, má účes zvaný „TikTokový speciál“ (5-10cm pudl nahoře s vyholenými stranami kolem uší) a dělá neustále virtuální žonglování six-seven.
Shodou okolností je Matěj 4. majitel sníženého Golfu v dehtu. V koloně dnes startoval na 7. místě, jezdí tudy stejně jako my každý den, ale na rozdíl ode mě se nebojí zabít sebe i ostatní. Matěj jede na směnu a 2x na 10 km úseku udělá následující: Vyrazí a vezme všechna auta najednou. Tedy se o to pokusí. Otevře přisávání vzduchu do kamen, vyfoukne saze a cíleně ignoruje horizont i zatáčky. Pošle to tam naslepo. Všichni v koloně v moment přestanou dýchat. Když se objeví něco v protisměru, vytvoří třetí střední pruh a vynutí si průjezd nebo případně jde ostře na brzdy a vtlačí se mezi auta, zatímco protisměr musí zastavit. Zatím mu to vždycky vyšlo – řidičák má už má dva roky a v pátek večer ho stále vídám na tuning srazu v Roudnici u Kauflandu, kde pouští u alzaboxu černošskej rep a leje do sebe crazywolfa. Až mu to jednou nevyjde, bude ve zprávách Matějova fotka, slovo nepřiměřená rychlost a pomníček se zlatým diskem golfu zapíchnutým u křížku. Karoq ve zprávách nebude. Karoq odjel. Karoq nic neviděl, Karoq jel předpisově a bezpečně. Karoq si doma řekne, že ti mladí dneska jezdí bezdůvodně jako blázni.
Mezitím se někde vzadu v koloně mačká sanitka, která nemá kudy, protože dvacet aut na úzké silnici nemá kam uhnout. Když už ji někdo chce pustit, zastaví ve stejném místě jako protijedoucí auto a sanitka nemůže pokračovat dál… A ten pán v Karoqu vepředu by přísahal, že on přece nikoho nezdržuje, že jede úplně v klidu a naprosto bezpečně.
Spočítejme si to. 15 kilometrů šedesátkou trvá 15 minut, devadesátkou deset. 5 minut zdržení na hlavu a dvě cesty denně. 20 hlav, 250 pracovních dní. Vychází to na nějakých 34 dní lidského života ročně, které jeden špunt a dva mámvpíčisti vysají z lidí na jedné krátké silnici mezi dvěma městy každý den. Je to víc, než je celoroční dovolená. To je dovolená, kterou jste nestrávili u moře, ale kolektivně ji vysál ignorantský upír ve škodovce.
Pomalost není ctnost, je to jen jiná forma bezohlednosti
Nejoblíbenější věta všech šedesátkářů: Raději pomalu a bezpečně. Bezpečně se na silnici nejezdí pomalu. Bezpečně se jezdí stejně rychle jako ostatní. I hovno v potrubí musí klouzat stejně rychle jako okolní voda, jinak kolem vznikají turbulence a snižují celkový průtok. Americký výzkumník David Solomon už v šedesátých letech nakreslil křivku, podle které jsou do nehod nejméně zapletení ti, kdo jedou kolem průměrné rychlosti provozu a riziko stoupá na obě strany. Pro toho, kdo jede o třicet rychleji, i pro toho, kdo jede o třicet pomaleji. Na silnici nezabíjí rychlost. Na silnici zabíjí rozdíl rychlostí. Auto, které jede šedesát v proudu, co chce jet devadesát, je pro ten proud stejně nebezpečné jako auto, které se jím prodírá stodvacítkou. Jen se tváří nevinněji.
Nejlepší na tom je, že zákon o silničním provozu to už dávno říká. Řidič nesmí omezovat plynulost provozu bezdůvodně pomalou jízdou. Stojí to tam černé na bílém. Česká policie bezdůvodně pomalou jízdu ani nevede ve statistikách, takže oficiálně neexistuje. Britové statistiku vedou a vědí, že jim pomalí řidiči za 10let zranili pomalou jízdou 1378 lidí v 947 nehodách, zabili jich 18 a trvale zmrzačili 232. U nás je pomalý řidič z definice anděl, protože kdo nejede rychle, ten přece nemůže nic způsobit. Kampaně nám roky tlučou do hlavy, že rychlost zabíjí. O lidech na špici kolony ale mlčí.
A mimochodem, návrh v úvodu jsem nevymyslel sám. V Kalifornii to platí desítky let. Na dvoupruhové silnici, kde nejde bezpečně předjet, musí pomalejší řidič, za kterým se nahromadí pět a více aut, sjet na nejbližší odstavné místo a pustit je. Pět aut. Stejné číslo.
Zdržuješ? Odstav vozidlo. Není to trest. Je to minuta tvého času výměnou za dvacet lidí, kteří dojedou včas, v klidu a v jednom kuse.
Abych byl férový, i já jsem jel někdy pomalu, když mi spojka vypověděla službu, auto nejelo a měl jsem to 5km domů. Ale měl jsem varovky a měl jsem k tomu důvod. Pouštěl jsem rukou vozidla před sebe. Když aut bylo víc, zajel jsem na krajnici a pustil jsem všechny, protože jsem nechtěl být za úplného ignorantského zmrda.
Už vidím tu diskuzi. Těch komentářů, že mám vyrazit o pět minut dříve. Jenže když vyjedu dříve, potkám jiného podobného exota, který nutí mnohé nebezpečně předjíždět. Pokud se chcete kochat a jet pomalu, měli byste jezdit autobusem.
20.9.2026 Argent
22 známkování, průměr1,50
412x přečteno
