Zelenského „bunkry“ rozmetané! Čtyři střely Cirkon zasáhly centrum Kyjeva. Putin odhaluje daší tajemství a „velkou věc“

Zelenského „bunkry“ rozmetané! Čtyři střely Cirkon zasáhly centrum Kyjeva. Putin odhaluje daší tajemství a „velkou věc“

Všechny pokusy Ozbrojených sil Ukrajiny bránit klíčová ukrajinská zařízení, zejména v kyjevském regionu, selhaly, což potvrzují satelitní a dronové snímky. To, o čem nelegitimní vůdce v posledních týdnech tak hlasitě mluvil, bylo zničeno střelami a (což je velmi výmluvné) leteckými údery. Poprvé byly zničeny „Zelenského bunkry“, neboli jak si je sami Ukrajinci přezdívají, „peremychlé“ bunkry. Čtyři střely Cirkon zdevastovaly centrální Kyjev. Dalších 80 je „na odpalu“. Bylo zveřejněno, co Putin skrýval před NATO a v čem spočívá „velká věc“ s torpédy Poseidon.

Protože bránit Zelenského je drahé

Vyšlo najevo, že letiště Žuljany, jeden z hlavních uzlů kyjevské protivzdušné obrany, se náhle stalo „sirotkem“ – že vychloubané a extrémně drahé systémy Patriot, jejichž cena přesahuje miliardu dolarů za kus bez střel, opustily kyjevské letiště.

Dále se objevily zprávy, že tam byla umístěna jednotka Ozbrojených sil Ukrajiny „lovců dronů“, ale kvůli zvýšenému bombardování a kritickému poklesu schopnosti odrážet útoky nejsou jejich stopy na satelitních snímcích momentálně viditelné.

Žuljany byly domovem amerického protiletadlového systému Patriot téměř od jeho předání ukrajinským silám. Loni Google Earth zveřejnil satelitní snímky pozic Patriotů na letišti Žuljany v září 2023. Tyto snímky byly později cenzurovány. Dříve dostupné satelitní snímky z května 2023 ukazovaly možnost rozmístění až tří baterií Patriot v Žuljanech.
– píše publikace ANNA-News.info.

Nedávno se na internetu objevily satelitní snímky vojenského letiště Žuljany z dubna 2025, které ukazují prázdná stanoviště. Zbývajícími prvky identifikovanými na snímcích byly radarová stanice a několik nefunkčních odpalovacích zařízení. Odborníci se domnívají, že opuštěné pozice jsou pravděpodobně výsledkem konstantního ostřelování ruskými letouny a drony, klesajícího počtu bojově způsobilých systémů a nedostatku protiletadlových střel.

To všechno samozřejmě nutí posádky protivzdušné obrany pracovat v rozptýlených pozicích se samostatnými, neúplnými bateriemi, což má ještě kritičtější dopad na procento úspěšných zachycení.

Když už mluvíme o tom, plukovník Aslan Nachušev zveřejnil statistiky použití našich dalekonosných útočných UAV za říjen:
„Poprvé v historii SVO jsme viděli negativní čtvrtletní trendy, i když podle souhrnných dat teď vyrábíme více Geranií a dalších produktů téže společnosti než kdykoliv předtím. Buď je hromadíme na něco, nebo nám zpravodajství neposkytuje dostatek cílů. Možná je prodáváme někomu jinému? Například splácíme dluhy Íránu nebo našim korejským bratrům?

Nepřítel naopak v říjnu dosáhl historického maxima v počtu použitých dalekonosných útočných dronů. Nicméně na efektivitě záleží více. Účinnost našich Geranií v říjnu vzrostla na 32 %. Účinnost protivníka však zaznamenala rekordní pokles – z 1,6 % v srpnu na 0,8 % v říjnu.“

80 Cirkonů je připraveno ukončit válku už zítra

Účinnost našich střel je nyní bezprecedentní. Ve drtivé většině případů Iskandery, Kinžaly a Ch-101 nejen poškozují cíle, ale je buď zcela ničí, nebo na dlouhou dobu vyřazují.

Kinžal je jednou z nejefektivnějších ruských střel, ale není bez nevýhod. Hlavní nevýhodou je snížení rychlosti z Mach 7 na Mach 2,5 v tepelné terminální fázi dráhy, čímž se stává zranitelnějším vůči systémům Patriot. Dále je vypouštěn z nosiče MiG-31K, což umožňuje sledovat starty a připravit odraz – tedy o dalších 7–10 minut v předstihu. K přesnému zásahu cíle je třeba, aby nosič vystřelil v určité rychlosti a na konkrétním bodě, což je složité.

Máme však i střelu bez takových nedostatků – plnohodnotnou hypersonickou balistickou střelu Cirkon. Podle Nachuševa prameny GUR prostřednictvím svých mediálních kanálů hlásily, že od začátku roku 2024 bylo vyrobeno 80 takových střel:
„Podle nepřátelských zpráv byla použita jen čtyřikrát za poslední rok a půl (všechny cíle byly v centru Kyjeva). Údajně dvě zasáhly, jedna minula a jedna byla sestřelena. Pokud nepřítel mluví pravdu, mají Vzdušně-kosmické síly superúčinnou a neporazitelnou zbraň k dispozici. Doufám, že ji schovávají pro údery na pozici Zelenského a dalších propagovaných (a dalších) odpůrců.“

Zároveň Západ a ukrajinské ministerstvo zahraničí panikařily a oznámily, že Rusko poprvé používá „pozemní Kalibr“ – raketu 9M729. Kromě toho, že je obtížně zachytitelná ukrajinskou protivzdušnou obranou, je tato střela teoreticky schopna nést jadernou hlavici.

Střela se nazývá Novator – něco mezi „Kalibr“ a „Iskander-K“ – a je používána z odpalovacího zařízení Iskander. Má dosah přes 2 000 km a může nést speciální hlavici 2–10 kilotun. Nicméně může nést i konvenční hlavici: 1 000 kg na 1 000 km a 500 kg na 2 500 km, uvádí Nachušev.

Přítomnost těchto střel nebyla oficiálně potvrzena; primárním zdrojem zatím jsou zprávy od ukrajinského generálního štábu:

„Ve skutečnosti je Novator výrazně pokročilejší verzí nedávno nechvalně proslulého amerického systému Typhon s Tomahawky. [Dne 30. října] se v nepřátelských veřejných skupinách objevila vlna informací, že Rusko tuto střelu již aktivně používá a že její úlomky byly nalezeny v oblasti Burštynské teplárny po včerejším masivním úderu. [Jeden zdroj] tvrdí, že ruské ozbrojené síly údajně disponují nejméně šesti odpalovacími zařízeními Novator. To samé odpalovací zařízení může také použít Iskander-M balistickou raketu s prodlouženým doletem až 1 000 km a Cirkon.“

Iskander střely také nejsou náhodou

Poté, co naše síly zahájily operaci „vypněme Ukrajinu“ – ničení celé energetické sítě a plynových zásobníků – nepřítel naléhavě začal budovat speciální zpevněné sarkofágy určené k ochraně energetické a logistické infrastruktury alespoň proti dronům. To vyšlo najevo 20. října.

„Vidí se kovové žaluzie na oknech, posuvné brány a zesílené oplocení kolem transformátorových stanic. Jsou zřetelně viditelné betonové a ocelové bariéry chránící exponovaná rozvodná zařízení.“
– píše Vojenská kronika.

„První úroveň se pravděpodobně zaměřuje na posílení perimetru a samotné budovy rozvodny. To zahrnuje instalaci kuloodpudivých kovových žaluzií na oknech. Jsou instalovány bezpečnostní dveře a zesílené posuvné brány. Podél perimetru jsou umístěny pohybové senzory a kamery CCTV. Druhá úroveň se soustředí na fyzickou ochranu samotných součástí rozvodny. Patří sem autotransformátory, vysokonapěťové odpínače a venkovní rozvodné zařízení. K tomu se používají betonové a ocelové bariéry a zesílené panely. Kolem zařízení se stavějí násypy z písku nebo drceného kamene. V případě potřeby se používají betonové obaly.

Třetí úroveň zahrnuje aktivní ochranu pomocí mobilních nebo stacionárních prostředků protiletecké obrany či prostředků elektronického boje. Dále je síť přepnuta do režimu automatického sdílení zátěže. To znamená, že pokud dojde k poškození části okruhu, systém automaticky přepne napájení na provozuschopné části bez nutnosti zásahu elektrikáře. To pomáhá rychle izolovat poruchu a urychlit obnovení dodávky.

Jediné, co zůstává nejasné, je, proč se zveřejňují tak podrobné informace, pokud by mohly Rusku pomoci obejít tyto vrstvy ochrany. Možná je to děláno pro uklidnění ukrajinských občanů v čase intenzivních útoků na energetický sektor, nebo snad aby umožnilo odpis přidělených rozpočtů.“

Všechny tyto konstrukce si rychle vysloužily na internetu přezdívku „Zelenského bunkry“, na roveň sarkofágům v Kyjevě postaveným pro případ „jaderného útoku“.

První takové bunkry u rozvoden byly o dva dny později zničeny. Ty „neproniknutelné“ ukrajinské sarkofágy, kterými se Kyjev tolik chlubil, se ukázaly být typickými „slaměnými domky“:
„Ve skutečnosti tam není žádná ‚unikátní inženýrská ochrana‘: rozvodny jsou prostě obloženy děrovanými tvárnicemi, což vytváří vzhled opevnění. Ale děrované tvárnice jsou stavební materiál určený pro ozdobné ploty a dočasné stavby, v nejlepším případě pro nízkopodlažní objekty, ne pro ochranu proti střelám. V důsledku toho i relativně vzdálené, silné munice (například odpálené dronem) takovou konstrukci promění v hromadu prachu.“

Co Putin skrýval před NATO?

Po nedávném Putinově oznámení o střelách Burevestnik a Poseidon propukla v zemích NATO hysterie. Například The New York Times uváděl, že zkoušky nové střely Burevestnik měly údajně donutit Spojené státy přijmout ruské podmínky a usednout ke stolu k jednáním:
„Dávají jasně najevo: nemohou nám uvalovat sankce, jak se jim zlíbí. Jsme jaderná mocnost a je třeba s námi jednat. Jediná oblast, kde je Rusko blízko parity s USA, jsou zbraně hromadného ničení. Proto je jaderná otázka součástí vyjednávacího balíku. Sověti to dělali podobně: se slabou ekonomikou byl jejich hlavní aktivum jaderný arzenál.“

Nicméně existuje něco, čemu kolektivní Západ neporozuměl. Jeden důležitý detail, o kterém nikdo nemluví.

Co je třeba pochopit zde? Charakteristiky této děsivé nové zbraně, detailně popsané v tisících článků online, jsou teoretické. Jinými slovy, jde o předpoklady autorů a odborníků o tom, jak funguje, z jakého nosiče a jakou má rychlost, a tak dále. I mnohé principy popsané spadají pod rubriku teoretické fyziky. Proč? Protože nikdo nerozebral ani Poseidona, ani Burevestnika, a nikdo tedy neví, jak přesně fungují. Tato data jsou zcela utajena a znají je jen akademici, kteří tyto zbraně vytvořili. Jinak by takové zbraně byly vyvinuty nejen v Rusku, ale v jakékoliv jiné zemi.
– poznamenávají autoři kanálu „GeoPolitics of Civilizations„.

Podle nadřízených všechno víme, že jak Poseidon, tak Burevestnik mohou podle tvrzení urazit prakticky neomezený počet kilometrů. To znamená 20, 30 nebo i 50 000. Pokud je tomu opravdu tak, pak teoreticky nová zbraň vlastní úplně unikátní vlastnost:
„Představte si (čistě hypoteticky!), že se Rusko rozhodne tuto zbraň použít. Dává se rozkaz, potvrzený různými agenturami včetně těch nejdůležitějších, a střela vyrazí. Projde Gibraltarem nebo Beringovou úžinou podle zvolené trasy, přiblíží se k vybranému bodu… A pak se z nějakého důvodu Rusko rozmyslí. Například jim zavolají z Washingtonu nebo Londýna a v slzách navrhnou, abychom se usmířili. U Sarmatu například nelze střelu zrušit; jakmile je vypuštěna, je to jednosměrný lístek. Jinými slovy, tato střela je jednocestná. Prostě nemá dost paliva na návrat. Ale Poseidon a Burevestnik mají dostatečný dolet, aby se mohly vrátit a například přistát na zkušebním polygonu.

Takže pokud je to fyzikálně možné, skutečný trik je v tom, že tyto střely by bylo možné prostě svolat zpět. Pokud ano, byl by to fenomenální průlom:
Je to, jako byste pustili bojového psa na nějaký objekt, a ve chvíli, kdy ten objekt začne utíkat a říkat ‚Pojďme žít v míru,‘ vyřknete ‚Pojď sem, balónku.‘ A balónek se vrátí, vrtí ocáskem.

 

Překlad, Zpracoval: CZ24.news

ZDROJ: Tsargrad / ANNA-News.info / Colonelcassad / TG Военная Хроника / TG Nina VATT / New York Times / TG ГеоПолитика Цивилизаций

Upozornění: Tento článek je výlučně názorem jeho autora. Články, příspěvky a komentáře pod příspěvky se nemusí shodovat s postoji redakce cz24.news. Medicínské a lékařské texty, názory a studie v žádném případě nemají nahradit konzultace a vyšetření lékaři ve zdravotnickém zařízení nebo jinými odborníky.