Zelensky je už „prošlý“ prezident » Belobog

Zelensky je už „prošlý“ prezident » Belobog

Andrej Perla        20240401

Prezidentské volby se na Ukrajině nekonaly. Legální moc v zemi buď neexistuje, nebo po polovině května existovat nebude. Ale co bude? A kdo podepíše kapitulaci, až k ní dojde? Tato otázka není vůbec jednoduchá a obsahuje mnoho skrytých významů. Pokusme se ji rozluštit…
 
Kolem nekonání voleb na Ukrajině i kolem samého Zelenského panuje spousta dohadů… – co čeká Ukrajinu?
 
Pojďme začít od jednoduché skutečnosti, že Ukrajina si měla už touto dobou volit nového prezidenta, ať už současného Zelenského, nebo některého z jeho politických soupeřů – ale k tomu nedošlo. Ukrajinská legislativa se podobá legislativě mnoha jiných zemí, včetně Ruska, což znamená, že k půli května pan Zelensky už určitě nemůže být za prezidenta považován, protože všechna rozhodnutí o zrušení voleb byla prováděna nikoli v souladu s vlastní ukrajinskou legislativou.
Když si toho propagandisté u nás i na Ukrajině samé všímají a vykřikují, že země přišla o svého jediného legitimního prezidenta, a kdo vlastně bude podepisovat jejich kapitulaci, je třeba si uvědomit další důležitou věc, že Ukrajina představuje tzv. „Failed state“ – stát, který není schopen udržet svou existenci jako životaschopná politická a hospodářská jednotka. V něm sice existuje jakýsi pořádek a jakési zákony, ale větší část života tohoto státu existuje mimo tento řád a zákon. A otázku nelze stavět tak, zda je zákonný dnes bývalý/současný prezident Zelensky, ale co je pro nás výhodné a víc nám vyhovuje. Je to naprostý chaos na Ukrajině, nebo zachování tam zdání jakéhosi řádu, abychom měli s kým v jistém momentě vést jednání o jejich vzdání se nebo o nových hranicích tohoto útvaru …
 
Teď řeknu nepopulární názor: – zdá se mi, že mají pravdu ti, kteří říkají, že čím bude na Ukrajině s politickou správou hůře, čím více chaosu tam bude, tím lépe pro nás. Jde o to, že „Failed state“ Ukrajina je dnes využíván jako nástroj ve válce proti nám, a tento nástroj musí být přece jen nějak seřízen. Západ vynaložil obrovské úsilí na to, aby zajistil „ruční“ řízení tohoto kvazistátu.
 
– Převzali do přímého řízení zemědělství, čímž zajišťují nějakou zemědělskou produkci z Ukrajiny;
– Převzali do přímého řízení jejich výzvědné společenství a – bohužel – proti nám provádění občas dost efektivní teroristické operace;
– Převzali pod plnou kontrolu válečné plánování a docela efektivně využívají západní pomoc, která je tam dodávána.
 
Proto nemají zájem na fungování všech ostatních oddílů tohoto kvazistátu a kašlou na to, co bude se sociálními programy, průmyslem a dokonce i s energetikou na Ukrajině. To na jedné straně. Na druhé straně ale pokračujcící chaos na Ukrajině vyvolá rozpad ozbrojených sil – VSU a rozpad fronty, protože existence organizované vojenské síly držící frontu v situaci, kdy v týlu probíhá už úplný chaos, nebude možná. A tento moment nesmíme propást.
 
Existuje další moment: – u známého teroristy a extrémisty Arestoviče jsem si nedávno přečetl jeho zamyšlení nad smyslem tohoto kvazistátu, nad smyslem existence ukrajinského projektu samého a proč je ruská propaganda a ruský politický projekt efektivnější a nebezpečnější než ukrajinský. A tento Arestovič dochází k závěru, že se zmýlili v samém základu tohoto projektu tím, že odvozují svou státnost od krajně neúspěšné „Ukrajinské lidové republiky“ (UNR) let 1918-19, od tehdejší Nejvyšší rady, od Skoropackého, Petljury – tedy od neúspěšného a v podstatě zrádcovského projektu – zrádného ke všem, nejen vůči Rusku a Rusům, ale i k samotné Ukrajině a jejím lidem. Na takovém základě nebylo možné vybudovat úspěšný stát – píše Arestovič – bylo třeba hledat jiné historické fundamenty, jež by umožnily vybudovat skutečný politický projekt.
 
Ale kdo může být tím člověkem, který by to tam mohl vystavět?
Obávám se, že dnes už nikdo. I kdyby se u nich, neznámo odkud, objevil nějaký geniální ideolog, neměl by s čím pracovat. Oni mohli dojít k jakémusi rozumnějším (a současně pro nás mnohem nebezpečnějšímu) projektu v roce 2004 po prvním Majdanu – tehdy ano. Což se nepodařilo právě proto, že se příliš opřeli právě o UNR, protože ideology, inspirátory i aktéry na onom Majdanu byli Ukrajinci, ale z Kanady. Tedy právě ti lidé a jejich potomci, kteří utekli po UNR a po Banderovi, a nic jiného v hlavách neměli.
 
Vrátím-li se k dnešní situaci, musíme být absolutně připraveni na to, že už velmi brzy – v tomto roce – dojde k rozpadu státních struktur, které jim ještě zůstaly. Každý další zásah elektrárny, průmyslového objektu tento moment přibližuje. Každý krok Zelenského, jako nelegitimního a nezákonného správce Ukrajiny, tento moment přibližuje stejně, jako každá hádka v jejich genštábu, každý samostatný postup velitele víceméně velké jednotky. Přijde moment, kdy se to nám před očima sesype. Nedokáži odhadnout, v jakém termínu k tomu dojde, ale velmi důležité je, abychom v tu chvíli nestáli na frontové linii a nečekali, až nám přinesou klíče od Kyjeva a Oděsy atd., protože je nebude mít kdo přinést. Ale abychom šli kupředu bez ohledu na odpor a rizika, a přinesli si vítězství silou zbraní a nikoli silou rozhovorů s „panem atamanem Gricanem Taurickým“ nebo „panem atamanem Chersonským“, Lvovským, Ivano-Frankovským a Sumským. Takoví „páni atamani“ budou a budou se pokoušet vstupovat do jednání a cosi vyhandlovat a dokonce se budou pokoušet obnovit cosi životaschopného na tom cípku země nesoucí název Halič… My ale potřebujeme, aby poté neexistoval kvazistát Ukrajina. Právě proto je možné se domlouvat, pokud k tomu dojde, jen se strukturami NATO o demarkaci hranic, ale vůbec ne o tom, co bude na místě Ukrajiny.

Preklad: St. Hroch, 2. 4. 2024