V roce 1969 prezident Nixon vyzval ke vzniku pracovní skupiny, která by zkoumala dopady populačního růstu. A tento měsíc před 50 lety zveřejnila Rockefellerova komise pro populační růst své závěry. Dokument předpovídal zdánlivě nekonečný řetězec katastrof, kterým bude muset lidnatější Amerika čelit: více sucha, hladomorů a znečištění. Nedostatek energie, vyčerpání nerostných surovin a odlesňování byly neodvratné. Vyšší míra chudoby a méně pracovních příležitostí byly nevyhnutelné. „Stručně řečeno, nenacházíme žádný přesvědčivý ekonomický argument pro pokračující růst počtu obyvatel země,“ uzavírá tehdejší zpráva. „Uznáváme, že naše populace nemůže růst donekonečna… Komise doporučuje, aby národ přijal a začal plánovat stabilizaci populace.“
Po pěti desetiletích tyto předpovědi příliš nezestárly. Počet obyvatel USA nyní přesahuje 330 milionů, přičemž v roce 1970 jich bylo přibližně 200 milionů. Přesto Američané dýchají čistší vzduch a pijí čistší vodu než před 50 lety. Míra chudoby je nižší, větším problémem než hlad je obezita, a nezaměstnanost, pokud vůbec, odráží spíše nedostatek pracovních sil.
V mezinárodním měřítku jsou trendy podobně příznivé, i když se světová populace za poslední půlstoletí zdvojnásobila. Mezinárodní měnový fond již více než deset let sleduje kvalitu ovzduší, vody, území pro rybolov či oblastí výskytu živočišných druhů ve 180 zemích a 178 z nich vykazuje zlepšení. Mezi lety 1990 a 2014 vzrostl podíl půdy vyčleněné pro přírodní rezervace, národní parky a podobně o 80 % a chráněné mořské oblasti se více než zdvojnásobily.
Ideologický environmentalismus
Dnešní zelení aktivisté se spíše než na růst populace zaměřují na změnu klimatu, ale používají stejnou taktiku strašení a jejich předpovědi jsou stejně výstřední. „Nyní hrajeme o to, zda se nám podaří omezit klimatické změny do té míry, abychom nevyhladili civilizace,“ prohlásil klimatický aktivista Bill McKibben. Kongresmanka Alexandria Ocasio-Cortezová v roce 2019 časopisu Atlantic řekla, že „svět skončí do 12 let, pokud nebudeme řešit změnu klimatu“. Deník The New York Times píše, že „změna klimatu již nyní omezuje dostupnost potravin“ a že „pokud budou emise skleníkových plynů nadále růst, porostou i ceny potravin“.
Ve skutečnosti se od 60. let 20. století celosvětová produkce „kalorií“ razantně zvýšila a může snadno uspokojit výživové potřeby všech obyvatel planety. Celosvětový roční počet úmrtí na hladomor je od roku 1980 o 90-95 % nižší než v první polovině 20. století. Ale ideologický environmentalismus není o tom, že by se řídil daty a vědeckými poznatky. Je o zastrašování ostatních, aby přijali váš způsob myšlení. Je o omezování svobody ostatních rozhodovat se sami za sebe a žít svůj život podle toho, jak sami uznají za vhodné.
Ostatně, Bílý dům a jeho zelení spojenci se nesnaží získat veřejné mínění skrze fakta a hlas rozumu. Nálady veřejnosti a legislativní proces jsou pro ně prostě překážkou, kterou je třeba překonat jakýmikoliv prostředky.
Ještě znepokojivější je, že priority Bidenovy administrativy v oblasti životního prostředí se zdají být nedotčeny ruskou invazí na Ukrajinu a následnými otřesy na světových energetických trzích. V době, kdy by domácí produkce fosilních paliv mohla Spojeným státům poskytnout nejrůznější páky, které by pomohly spojencům v regionu odrazit agresi Vladimira Putina, se prezident Biden zdráhá změnit nastolený kurz. Geopolitické úvahy musely ustoupit boji proti globálnímu oteplování, i kdyby to mělo znamenat, že tisíce lidí zemřou, miliony budou vysídleny a autokracie jako Rusko, Čína a Írán získají převahu.
