Ekonomika, Úvahy
energie, EU, eurokomunismus, green deal, Německo
Poprosíme minutu ticha a kapesníky pro všechny zelené plány. Německý solární gigant Enerparc, vlajková loď eurounijního dotačního blahobytu a neohrožený požírač státních subvencí, chytil drobnou úpalovou virózu. Sekl s sebou o zem a v září vyhlásil insolvenci s dlužním úpisem na roztomilé 3 miliardy eur (tedy lidových 74 miliard korun). Jak k téhle tragédii proboha mohlo dojít? Přičemž plán byl tak dokonalý!
Geniální recept na dotační věčný pohyb (Perpetuum Mobile).
Každý pokrokový politolog a absolvent genderových studií ví, jak funguje ideální podnikání 21. století:
Vyprosíš si od státu dotaci na stavbu (protože stavět za své je přežitek).
Stát ti ze zákona zaručí výkupní cenu (protože trh je sprosté slovo).
Stát přikáže všem hloupým občanům, že tvou elektřinu musí odebrat přednostně (i kdyby dráty hořely).
Ty jen sedíš na terase, počítáš miliardy ze střešních panelů a posíláš děkovné pohlednice do Bruselu.
Byl to dokonalý, socialistický rajčatový záhon! Peníze z daní chudých tečou k bohatým vizionářům a všichni jsou šťastní. Tedy… až do chvíle, kdy se stane nepředvídatelná, zákeřná věc:
Zhasne slunce a přijde zima.
Katastrofa: Do hry vstoupil neohlášený dezinformátor – Listopad!
Kdo mohl tušit, že v Evropě existuje něco jako roční období? Zlí jazykové a prohnilí fyzikové sice přes deset let varovali, že stavět tisíce hektarů zrcadel v zemi, kde od listopadu do února leží deka ze šedé mlhy, je tak trochu ekonomická eutanazie. Varovali, že baterie na uskladnění letního slunce na zimu existují zatím jen v pohádkách a že elektrická síť není gumová.
Ale zelení vizionáři nad tím jen mávli rukou. „To jsou argumenty fosilních zpátečníků a dezinformátorů!“ volali radostně a sypali z veřejných rozpočtů další miliardy do akceleračních zón.
A pak to přišlo. Letní přebytky stlačily cenu elektřiny do záporných hodnot (takže jste museli platit za to, že vám ji někdo vůbec odebere), zatímco v zimě, kdy byla elektřina nejdražší, solární parky Enerparcu vyráběly absolutní, nablýskané NIC. Trh se najednou podíval dotačním baronům do očí a zeptal se: „A z čeho chlapci zaplatíte ty úroky ze 74 miliard dluhů?“ A chlapci museli na soud.
Větrníky a soláry. Dotace dokážou udělat z energeticky mizerného zdroje finanční terno.
Ponaučení pro dotační alchymisty.
Příběh padlého gigantu Enerparc je nádhernou ukázkou toho, jak dopadají všichni ti, kteří si pletou dojnou krávu (státní rozpočet) s reálnou ekonomikou.
Dotace fungují skvěle.
Do momentu, než státu dojdou cizí peníze, nebo než se reálný svět vzepře a řekne, že fyzikální zákony se nedají přehlasovat na Evropské radě.
A co udělají naši pokrokoví politici teď?
Místo toho, aby přiznali, že Green Deal byl od začátku nedomyšlený kolos na hliněných nohách, přijdou s jediným „logickým“ řešením: Nalijí do toho další 4 miliardy eur z našich daní! Protože přece nemůžeme nechat padnout energetický zázrak jen proto, že nefunguje, že?
Čest památce solárním baronům. Vzpomeňme na ně pokaždé, když nám v zimě přijde vyúčtování za elektřinu s tučným příplatkem na podporu OZE. [zdroj]
Zelená energetika bez příkras.
Případ německého Enerparcu ukazuje, že zcela uměle vyvolaný boom OZE, nesmírně draze zaplacený z daní, naráží na technologický strop, což zároveň odhaluje jeho ekonomickou nesmyslnost.
Celý koncept německého přechodu od energie z fosilních a jaderných paliv na obnovitelné zdroje energie (Energiewende), stejně jako koncept eurounijního Green Dealu, je totiž od samého začátku nedomyšlený. Při jejich přípravě se totiž místo reálných podkladů, vzešlých z kvalifikovaných a otevřených oponentur, pracovalo především s přáními a vizemi zelených politiků, lobbistů a lobbistických neziskovek.
Když si někdo postaví své podnikání na produktu, který je dotovaný a jeho odběr je preferovaný, vypadá to jako skvělý plán. Nevýhodou však je, že tento plán stojí na socialistických principech: stát mi dá peníze a stát mi zajistí odbyt. Což vždycky nějakou dobu funguje.
Jenže dříve či později se objeví situace, kdy státu dojdou peníze, nebo se objeví technologické problémy, které stát není schopen odstranit. Případně rovnou obojí. Což je zřejmě to, co se stalo Enerparcu a co by mělo co nejdřív potkat i všechny ostatní dotační podnikatele v energetice. [zdroj]
Špinavá tajemství „čisté“ větrné energie. Stroje na těžbu dotací poháněné zelenou ideologií.
