Ničivý sesuv bahna proměnil čínský pohraniční přístav Gyirong v trosky. Čínský pohraničník Gui Xinwei při katastrofě přišel o své kolegy a místo, kde více než dvacet let sloužil. Přesto se rozhodl zůstat a pokračovat v záchranných pracích.
Sesuv bahna zasáhl Gyirong Port v jihozápadní Číně 26. srpna. Katastrofu vyvolalo zhroucení vysokohorského ledovce na nepálské straně hranice. Podle dostupných údajů zemřelo 43 lidí a dalších 519 zůstává pohřešovaných.
Gui Xinwei, zástupce velitele stanice hraniční kontroly v Gyirongu, byl v době katastrofy na dovolené. Jakmile se dozvěděl o rozsahu neštěstí, okamžitě se vrátil. Záběry z bezpečnostních kamer mu však ukázaly místo, které téměř nedokázal poznat.
Cesty do centra katastrofy byly zničené a záchranáři se nejprve nemohli dostat přímo na místo. Gui a jeho kolegové proto čekali na pokyny velitelského stanoviště a pokoušeli se postupovat horskými stezkami. Ty však byly kvůli rozsáhlému poškození terénu prakticky neprůchodné.
- srpna se Gui společně se třemi dalšími policisty dostal do nejhůře zasažené oblasti vrtulníkem.
Po přistání ho čekal pohled, který hluboce zasáhl člověka, jenž v Gyirongu strávil více než dvě desetiletí. Z někdejšího rušného přístavu zbyly jen kameny, písek a rozbouřená řeka.
Místo, kde se dříve pohybovali lidé a projížděla vozidla, bylo k nepoznání. Gui si podle svých slov v jediném okamžiku uvědomil, že se dívá na úplně jiný svět.
Katastrofa pro něj nebyla pouze zničením infrastruktury. Byla také ztrátou vzpomínek na kolegy a lidi, se kterými v přístavu dlouhá léta pracoval. Vzpomínky se mu během práce neustále vracely.
Přesto odmítl přestat.
Gui se zapojil do pátrání po přeživších i do následných záchranných operací. Záchranáři prohledávali trosky a hledali také osobní věci, které by mohly pomoci při identifikaci obětí. Z bahna a kamení vytahovali oblečení, šperky, kosmetiku, nabíjecí kabely nebo kryty mobilních telefonů.
Každý nalezený předmět mohl patřit někomu, koho znali.
Pro Guiho však nejdůležitější zůstávala naděje, že pod troskami může být ještě někdo živý. Byl připraven hledat několik dalších dní, pokud by existovala byť jen malá šance uslyšet hlas člověka volajícího o pomoc.
Postupně do oblasti dorazili další záchranáři i těžká technika. Přesto Gui zůstal na místě. Přiznává, že je unavený, ale nedokáže jednoduše odejít od místa, které bylo více než dvacet let součástí jeho života.
Jeho příběh se stal symbolem odhodlání lidí, kteří po přírodní katastrofě pokračují v práci navzdory vlastnímu vyčerpání a osobním ztrátám.
„Země nemůže být bez hranice a hranice nemůže být bez strážce,“ řekl Gui Xinwei.
A právě proto zůstává.
Přístav Gyirong může být zničený. Jeho původní podoba může být nenávratně pryč. Pro Guiho ale práce nekončí. Věří, že dokud má sílu pokračovat, lze i z místa zasaženého katastrofou postupně vybudovat nový začátek.
