LUBOMÍR VYLÍČIL
Německý kancléř Merz včera narychlo a nečekaně přijel do Kyjeva. Objal se se Zelenským a před objektivy kamer mu slíbil další vojenskou pomoc ve výši zhruba jedné miliardy eur. Rachejtle proti rychlým dronům, satelitní technologie a nějaké další systémy. Krom toho mu věnoval dalších 350 milionů eur na rozflákanou infrastrukturu a energetiku. Generátory, rozvaděče, potrubí a tak…
Pronášel u toho přesně ty profláklé, „hodnotové“ fráze, které se velká část Evropanů naučila, za posledních 5 let, upřímně nenávidět. Například: „Ukrajina čelí klíčovým týdnům. Proto jsem dnes cestoval do Kyjeva s poselstvím – můžete se na nás spolehnout. Bezpečnost Německa závisí také na výsledku této války. Proto pomáháme, a to i z vlastního zájmu.“ Několikrát přitom zdůraznil, že „…Německo ve své podpoře Ukrajiny nepoleví.“
Mezitím jeho straně, doma v Německu, zase o jeden bod spadly preference. Podle nejčerstvějšího průzkumu INSA má teď opoziční AfD v celoněmeckém průměru 30 procent (zas 1 procento získala) a Merzova CDU/CSU 18 % (další 1 procento ztratila). I podle velmi umírněné Deutsche Welle jsou Němci nespokojeni s politickými vůdci země. Nevěří, že se jim podaří zvládnout současné výzvy. Tři čtvrtiny respondentů interního šetření DW považují reformní opatření vlády za zmatečná. Stěžují si na stále rostoucí zátěž, přestože vláda slíbila úlevu. A ze všeho nejvíce kritizují, že vláda nedělá nic pro řešení vysokých cen energií . Tři čtvrtiny z oslovených uvedly, že úsilí vlády je nedostatečné.
A politická opozice? Ta je na koni. Alice Weidel, šéfka v současnosti nejsilnější strany Německa (AfD), Merzovi vzkazuje: „Merz si cestuje na Ukrajinu v den německého státního svátku (měli Den sjednocení) a slibuje další miliardy peněz německých daňových poplatníků, které chybí v penzijních a zdravotních fondech, zatímco Německo se potýká s nejhorší energetickou krizí.“ Veřejný odpor proti miliardové pomoci Ukrajině podle Weidelové neustále roste. Navzdory tomu však Merz opět cestuje do Kyjeva a pokračuje v rozdělování peněz německých daňových poplatníků. AfD proto slibuje, že tomu učiní přítrž a zajistí, aby se Německo nestalo stranou války.
Proč to ten člověk dělá? Proč stále tak tvrdošíjně pokračuje v politice, které se stala v Německu vysoce nepopulární a která mu zcela jasně škodí? Odpověď nám mohou dát dva z jeho výroků, pronesené v průběhu posledních zhruba 3 týdnů. Ten první pochází ze dnů po druhých, zemských volbách, které pro jeho stranu dopadly katastrofálně. Merz slíbil, že bude dál pokračovat ve svém reformním programu i přes drtivou volební porážku jeho CDU v Sasku-Anhaltsku. Druhý je ze včerejší návštěvy Kyjeva: „Celá Evropa závisí na stabilitě v Německu. A to je něco, co možná mnoho lidí v Německu v současné době podceňuje, jak důležité je, abychom měli v Německu stabilní vládu, zejména v těchto turbulentních časech.“
Jak to číst a chápat? Základní poznatek je zřejmý. Merz dává už zcela otevřeně a nepokrytě najevo, že se ze svých činů neodpovídá spoluobčanům, německým voličům, ale někomu úplně jinému. Jak jinak lze chápat jeho veřejný závazek pokračovat v politice, kterou voliči právě drtivě, veřejně a v demokratických volbách odmítli? Druhá z citovaných Merzových vět pak ukazuje mnohem výš, nad Německo. Výrok: „Celá Evropa závisí na stabilitě v Německu“ nám pak naznačuje něco o řídících mechanismech té naší milované, Evropské únie. Něco, co jsme již léta tak nějak tušili.
Čím dál zoufalejší Merz je v pasti. Politika, kterou musí tlačit a která je skrze „jeho“ Německo ordinována celé EU, ničí (kromě Evropy) i jeho karieru a politické vyhlídky… a on nesmí uhnout. Podívejte se někdy na jeho výraz. A zoufalí lidé, dělávají zoufalé věci.
The post Zoufalec first appeared on Pravý prostor.
