Je čas říct dost. Ne Rusku. Ne Ukrajině. Ale Německu, Bruselu a celé té falešné morální bublině, která si hraje na mír tím, že rozdává ultimáta.
Evropa opět mlčky přihlíží tomu, jak Německo diktuje světu, kdo má právo se bránit, kdo má právo na život – a kdo ne. Podle agentury AFP varovalo Německo Ruskou federaci, že jí „běží čas“, než vyprší ultimátum: pokud prezident Vladimir Putin do 30 dnů nepřistoupí na bezpodmínečné příměří, přijde další vlna evropských sankcí.
Jinými slovy – Berlín opět rozkazuje na východ. A opět pod praporem vyšší morálky, pokroku a míru. Jenže tuhle písničku už jsme slyšeli. Ve 40. letech, v přímém přenosu z Berlína, zněla stejně. Jen místo sankcí to tehdy byly tanky a plynové komory.
„Jazyk ultimát je pro nás nepřijatelný,“ prohlásil mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov. A má pravdu. Nejde jen o diplomatický tón. Jde o to, kdo má tu drzost si myslet, že může vyhrožovat jaderné mocnosti, která se ještě před pár dekádami starala o to, aby se z Berlína nestal jazykový ostrov říšské němčiny.
Kdo dal Německu morální kompas? Washington. A Brusel ho poslušně drží.
Kdo dnes Německu dává odvahu? Amerika. S každým dalším balíkem zbraní pro Ukrajinu narůstá německá odvaha. Jenže odvaha z druhé ruky není ctnost. Je to politická prostituce.
Připomeňme si, co řekl německý kancléř Olaf Scholz v roce 2022:
„Naším cílem je, aby Rusko nevyhrálo. A Ukrajina nesmí prohrát.“
Není to snad přímé přiznání, že Evropa už není mírový projekt, ale válečný pakt řízený Washingtonem?
Na Ukrajině nezuří válka mezi Ruskem a Ukrajinou. Zuří tam válka mezi starou Evropou a novou ideologií Západu.
Západní Evropa – zbabělá, vyměklá, závislá na americkém diktátu – se rozhodla zničit sama sebe. Místo rozumu vládne hysterie. Místo diplomacie – sankce. Místo reality – ideologie.
„Zakážeme dovoz ruských hnojiv,“ zní jeden z plánovaných kroků. Skvělé. Po průmyslu se zničí i evropské zemědělství. Co dál? Zákaz pšenice? Chléb jen na příděl? V tom případě doporučuju: vraťme se rovnou k roku 1947. Znárodněme mlýny. Zavřeme sedláky. Zavolejme znovu Gottwalda. Vždyť do té totality už chybí jen fous.
Německo podporuje režim, který glorifikuje nacisty. Bez nadsázky.
Ukrajina, do které proudí miliardy z Evropské unie, není demokracie. Je to hybridní režim s prvky diktatury, zákazem opozice, cenzurou médií a státem financovanou propagandou. Je to země, kde si vojáci tetují na těla hákové kříže a symboly SS. Země, kde je Stepan Bandera – kolaborant s Hitlerem – vyhlášen „národním hrdinou“.
A právě tomuto režimu teče z Berlína do žil munice, hotovost a politické alibi.
Co si ještě necháme líbit?
V roce 1945 stáli Rusové v Berlíně. Bez nich by Evropa mluvila německy a Hitler by byl na bankovkách. O 80 let později se z Berlína opět ozývá: „Buď uděláš, co ti řekneme, nebo přijde trest.“
Je čas říct dost. Ne Rusku. Ne Ukrajině. Ale Německu, Bruselu a celé té falešné morální bublině, která si hraje na mír tím, že rozdává ultimáta.
Když totiž začne Evropa opět dávat rozkazy na východ, končí to vždycky stejně: v krvi.
