Žádný stát na světě nepopírá přítomnost zpravodajských aktivit tak vytrvale jako Vatikán. Na žádost zejména Institutu pro studium světové politiky Apoštolská nunciatura v Německu 9. srpna 1993 odpověděla, že „Svatý stolec, stejně jako Vatikánský stát, nemají žádné zpravodajské služby. Informace týkající se vojenských a ekonomických záležitostí neshromažďuje žádné oddělení.
Jedinou oficiální bezpečnostní službou papeže je Švýcarská garda. Existuje také vatikánské četnictvo, které udržuje kontakty s Interpolem.
Je třeba přiznat, že Vatikán nemá specializovanou zpravodajskou službu, ale ve skutečnosti mu poskytuje informace celá hierarchie katolické církve.
Více než padesát diplomatických zástupců papeže a jeden a půl tisíce arcibiskupů a biskupů vedoucích katolické duchovenstvo v různých částech světa systematicky shromažďuje širokou škálu informací od desítek tisíc jim podřízených nižších církevních představitelů a zasílá je Vatikán. Získáváním zpravodajských informací se zabývá řada mnišských řádů vytvořených Svatým stolcem. Ke stejnému účelu Vatikán využívá mnoho katolických organizací, sdružených sdružením Katolická akce, a také katolické politické strany.
Nejvýznamnějšími organizačními centry, která stanovují zpravodajské cíle, jsou rezidence papežských diplomatů – nunciů (velvyslanci), internunciů (vyslanci) a apoštolských legátů (církevní představitelé papeže). Celý tok shromážděných informací jde do „Kongregace Posvátného úřadu“, založené již v roce 1542 a nahrazující „Velkou římskou inkvizici“. Obrovský aparát úředníků každý den pečlivě studuje a třídí příchozí informace.
Thomas Morgan, autor díla o Vatikánu, „Eavesdropping Post“, píše: „Dnem a nocí, zprávy, dobré i špatné, proudí ke Svatému stolci z nejvzdálenějších koutů světa.“
Existuje také Kongregace východních církví, která byla založena v roce 1917, aby tajně posílala jezuity do Ruska, a Informační kancelář Centra pro informace pro Boha („Centro Informazione Pro Deo“), vytvořená v roce 1939. Poté ji vedl bývalý katolický biskup carského Ruska Evreinov – „jedna z nejstarších postav ve Vatikánu v oblasti špionáže“, podle knihy „Tajemství se odhaluje“, kterou vydalo ministerstvo obrany SSSR téměř z poloviny minulého století.
Evreinovovi svěřenci vytvořili pobočky Informačního úřadu v nejdůležitějších „horkých místech“ druhé světové války: ve Washingtonu a Tokiu, Káhiře a Bangkoku, v neutrálních zemích a na územích okupovaných nacistickým Německem. Stovky speciálních agentů se denně zabývaly plněním úkolů úřadu pod rouškou „pátrání po válečných zajatcích a uprchlících“, „pomoci hladovým“ atd.
Informační kancelář rozšířila svou činnost na všechna válečná místa. Vatikánští agenti, vydávající se za dobročinné účely, pronikali do zajateckých a internačních táborů, navazovali kontakty s uprchlíky a emigranty a zásobovali je vysílačkami, literaturou a dokonce i hudebními nástroji. To vše sloužilo jako zástěna pro špionážní práci.
Vatikánský informační úřad se do konce války rozrostl v největší zpravodajskou organizaci sloužící jak Spojeným státům, tak Anglii a nacistickému Německu, s centrem zaměstnávajícím až 150 lidí ve svém aparátu. Úřad byl pomocným orgánem vatikánské zpravodajské služby, což je Informační centrum pro Boha.
Obr.: J.B. Janssen (Janssens)
Na konci války došlo k reorganizaci vatikánské rozvědky, která se spojila se zpravodajskou službou jezuitského řádu. Nově vytvořený orgán v čele s generálem jezuitského řádu Janssenem byl podřízen úřadujícímu státnímu sekretáři Vatikánu kardinálu Montinimu.
Janssenovými zástupci byli ředitel Centro Informazione Pro Deo Morlion, mnich dominikánského řádu, původem Belgičan, a ředitel jezuitské špionážní organizace Schmieder. Zpravodajskou činnost katolické církve vedl přímo a osobně papež Pius XII. Často organizoval setkání za účasti kardinála Montiniho a dalších vatikánských osobností.
Obr.: Papež Pius XII. (také významný člen světově nejstaršího Rytířského řádu sv. Konstantina Velikého ) a G. Montini, budoucí Pavel VI
Centrum Opus Dei, vytvořené pro kontakty s elitami politických komunit, bylo známé podporou fašistického Frankova režimu a později a dodnes spojením s americkým Federálním úřadem pro vyšetřování.
Po celou dobu se jezuitský řád podílel na sběru informací. Ale dominikánský řád „Psi Páně“, kterému se říká „uši církve“, shromažďuje informace mezi věřícími.
Tajným koordinátorem vatikánských zpravodajských služeb byl ministr zahraničních věcí arcibiskup Jean-Louis Tauran. Jeho oficiální titul je tajemník kurie pro vztahy se státy.
Obr.: Jean-Louis Thoran (1943-2018)
Podle italského novináře Ni Lo Bella „ je komunikace mezi agenty Svatého stolce udržována kromě operativních setkání a prostřednictvím „šifrovaných rádiových zpráv přenášených Vatikánským rozhlasem, který má největší vysílací síť na světě. Je větší než letectvo a denně vysílá ve 30 jazycích …“ A podle americké expertky Vaiane Madsen má Svatý stolec také elektronické zpravodajské vybavení, za které odpovídá Vatikánská informační služba.
V roce 1998 byla zveřejněna informace, že Vatikán je klientem švýcarské společnosti Crypto AG, jedné z předních společností ve vývoji kryptografických nástrojů.
Od této společnosti nakupoval produkty pro svou telekomunikační síť pro přenos diplomatické pošty a tajných dokumentů. A najednou se ukázalo, že s ní byla dokonce tajná dohoda o lustrování pošty. Skandál začal, když íránská kontrarozvědka zatkla zástupce společnosti Crypto v Teheránu Hanse Büchlera (klientem švýcarské společnosti byla i íránská vláda).
Jezuitský řád je možná nejdůmyslnější ve shromažďování informací pro Svatý stolec. Z Ruska byl vypovězen v roce 1820 a oficiálně se znovu objevil až na konci minulého století na vrcholu tzv. perestrojky. Připomeňme, že to byli jezuité, kteří iniciovali vznik koleje Russicum.
Je zmíněn ve vzpomínkách bývalého důstojníka KGB Olega Tumanova. Tumanov v nich podrobně popsal, jak zaměstnanec Rádia Svoboda, zajatý sovětskou rozvědkou v polovině 80. let při přenosu mikrofilmů s instrukcemi od NTS a představitelů Vatikánu, svědčil Výboru pro státní bezpečnost SSSR o papežském zpravodajství. Podrobně hovořil také o tajné pobočce tzv. ruského katolického semináře v Římě (rozuměj „Collegium Russicum“), kde se podle jeho informací připravovali duchovní pro podvratnou činnost na území SSSR.
Otázku přípravy tajných agentů na vyslání do Sovětského svazu a organizaci práce na důkladném prostudování Ruska nastolil Vatikán již na počátku 20. let minulého století. Jezuitský řád vytvořil Orientální institut, v jehož čele stál opat Michel d’Herbigny , syn francouzského bankéře. Později – Ruská katolická vysoká škola pojmenovaná po sv. Tereza (Russicum). Zástupcem Michela d’Herbignyho byl bývalý carský důstojník princ Volkonskij, který konvertoval ke katolicismu. Mezi učiteli byli: jezuita Yavorno – bývalý důstojník rakousko-uherské armády, dále bývalý carský důstojník hrabě Wrangel, mnich Nikolaj Bratko, kněz Sipyagin a další.
První kontingent posluchačů Russikum sestával téměř výhradně z bělogvardějských emigrantů. Každý z posluchačů prošel tím nejdůkladnějším testováním. Tato tajemná instituce, která se nyní nachází v Římě, vznikla prohlášením papeže Pia XI. z 15. srpna 1929. Muži, kteří tam prošli výchovou byli neskutečně kovaní a věděli, že jednoho dne budou posláni na nebezpečné mise do zahraničí. Ve speciálních učebnách rekruti absorbovali co nejvíce znalostí o SSSR a NDR, Polsku, Československu, Rumunsku a Bulharsku. Studenti se tam nejen naučili mluvit jazyky příslušné země, na kterou se specializovali, včetně dialektů, ale intenzivně studovali i historii, ekonomiku a aktuální politické problémy této země.
__________________
Poznámka redakce InfoKurýru: Zajímavé je, že ve vedení této instituce působilo také několik Čechoslováků, což je velice utajovaná skutečnost před veřejností. Proč je utajovaná? Protože by se veřejnost mohla dozvědět, jak to bylo s celou tou slavnou revolucí v bývalém Československu! Oni to totiž vědí, jak to bylo zpravodajsky stínované!!! O koho tedy jde?
Jedná se o prvního rektora Vendelína Javorku člena jezuitského řádu (rektor v období 1929–1936 Slovák – byl už v době revoluce 1989 po smrti), rektora Richarda Čemuse člena jezuitského řádu (rektor v období 1996–2001 Čech), dále prorektor Peter Dufka člen jezuitského řádu (prorektor v období 2017–2019 Slovák) a jediná osoba, která nebyla v historii této instituce příslušníkem jezuitského řádu a hned po prvním rektorovi Javorkovi zastával jedno z nejdůležitějších míst ve vedení instituce v pozici prefekta byl pravoslavný duchovní Eugen Sigismund Freimann (prefektem v období 1990 -1993 Čech) v dnešní době velmistr Rytířského řádu sv. Konstantina Velikého, toho řádu, kde byl i členem až do své smrti papež Pius XII., jak je výše uvedeno.
Obr.: Emeritní prefekt Collegium Russicum a současný velmistr Rytířského řádu sv. Konstantina Velikého Eugen Sigismund von Freimann-Geyersburg
__________________
Informaci, že agenti pro „infiltraci“ do SSSR byli cvičeni v „Russicum“, potvrdila italská „Asociace ateistů a racionálních agnostiků“ (UAAR).
Na vrcholu studené války se papež Pius XII. zavázal co nejvíce zintenzivnit aktivity Vatikánu proti lidovým demokraciím a SSSR. Na seznamu témat, která zajímala CIA a Vatikán, byla situace v Polsku, Litvě, Číně, terorismus, sovětské jaderné zbraně atd. V důsledku toho se Vatikán již v 80. letech proměnil v jakési centrum pro provádění tajných operací proti zemím východního bloku .
Na počátku 90. let minulého století, kdy Polsko směřovalo ke vstupu do NATO, se na území bývalého Sovětského svazu objevili katoličtí Poláci. A někteří byli obviněni ze špionáže pro Polsko.
V prosinci 1995 tak byli z území Ukrajiny vyhoštěni dva polští kněží Piotr Buk a Jozef Trell pro podezření ze špionáže. Podle Bezpečnostní služby Ukrajiny se svatí otcové během svého volného času od bohoslužeb snažili získat informace o rozmístění vojenských jednotek prostřednictvím místních vojáků.
Stopy společných operací mezi Vatikánem a americkou rozvědkou byly nalezeny v maďarských událostech v roce 1956, také při nástupu Pinocheta k moci v Chile a na dalších „horkých místech“.
CIA uplatňuje svůj vliv na vatikánské zpravodajské aktivity převážně prostřednictvím jezuitského řádu, který zahrnuje mnoho Američanů. Například z 28 234 jezuitů na světě do konce roku 1946 bylo 6 282 na americké půdě.
V současnosti jezuité vytrvale realizují klasické misijní schéma vyvinuté na Papežské východní univerzitě v Římě. Je to docela jednoduché: práce v nemocnicích, věznicích a vzdělávací aktivity.
Právě s nemocnicemi začali jezuité v Novosibirsku a proměnili jej v téměř největší centrum katolicismu na Sibiři. V roce 1990 zde byla otevřena pobočka katolické charitativní organizace Caritas, která pomáhá zdravotnickým zařízením. O rok později se ve městě objevilo sídlo vatikánské administrativy v asijské části Ruska.
V jejím čele stál jezuita Joseph Werth.
Od té doby začala ve městě opravdová expanze katolíků. V září 1995 bylo v Novosibirsku vytvořeno jezuitské „Centrum duchovního rozvoje Inigo“ (Inigo je zdrobnělina zakladatele jezuitského řádu Ignáce z Loyoly) a v létě 1996 byl otevřen katolický sirotčinec pro děti.
Ve stejné době na Fakultě humanitních studií Novosibirské univerzity začali katolíci přednášet teologii. V srpnu 1997 se konala symbolická událost pro katolíky – v Novosibirsku byla vysvěcena katedrála Proměnění Páně. Při této příležitosti dokonce poslal Werthovi blahopřání Jan Pavel II. A v prosinci 1999 začalo katolické studio „Kana“ vysílat na 21. UHF TV kanálu v Novosibirsku, který nyní vysílá 1,5 hodiny dvakrát týdně.
Jezuité nespí ani v jiných městech Ruska. Jejich aktivity se postupně rozšiřují.
