Nedávno jsem se v rámci občanské války v Jugoslávii věnoval Željkovi Ražnatovićovi alias „Arkanovi“. Nyní přišel čas se podívat i na druhou stranu, tedy k muslimům, kde první místo mezi krvavými psychopaty jednoznačně zaujímá Naser Orič.
Tento původně voják jugoslávské armády, ve které působil jako odborník na chemické a biologické zbraně jugoslávské armády a později i člen speciální policejní jednotky, která mimo jiné chránila i jugoslávského prezidenta Miloševiče, se na začátku války v Bosně stal velitelem Teritoriální obrany, která sídlila v jeho rodném Potočani. Později se stal velitelem Teritoriální obrany pro oblast Srebrenica, kde došlo k tvrdým bojům se Srby. Srebrenici srbské jednotky poprvé obsadily už v roce 1992 a byl to právě Orič a jeho muži, kdo Srby ze Srebrenice tehdy vyhnal. Ve městě a v okolních vesnicích pak zůstalo mnoho srbských rodin a podle pozdější obžaloby v Haagu se na těchto Srbech Orič dopustil prvních zločinů. Jím zřízená vojenská policie se na Srbech dopouštěla fyzického násilí a vraždila je, aby tak ostatní Srby donutila jím kontrolovanou oblast co nejrychleji opustit. Postupně se tak Srebrenica stala centrem pro všechny Muslimy, které v sebrenické oblasti Srbové vyhnali z jejich domovů.
Foto: Občanská válka v Jugoslávii byla mimořádně krutá a patří mezi nejhorší konflikty v dějinách Evropy | Shutterstock
V březnu 1993 pak srbské síly celou oblast obsadily a Srebrenica se dostala do obklíčení. Ve městě, které bylo přecpané uprchlíky, nebylo jídlo, léky a pitná voda a Srebrenicu neustále ostřelovala srbská děla. Orič a jeho vojáci začali z obklíčené enklávy podnikat nájezdy do Srby obsazených oblastí, aby získali zásoby. Mezi jeho bojovníky byli i fanatičtí muslimové z arabských zemích, kteří dříve sloužili v nechvalně známé jednotce Černá labuť a kteří přijeli do Bosny vraždit křesťany. Orič se rychle dostal pod jejich vliv a součástí nájezdů se stalo kontinuální vraždění Srbů.
V Haagu byl pak Orič obviněn, že jeho muži zaútočili na 50 srbských vesnic, kde povraždili 1000 až 3200 civilistů a vyhnali z domovů až 13 000 Srbů. K běžným metodám jeho bojovníků patřilo podřezávání krků, propichování vidlemi, uřezávání hlav pilou a upalování zaživa. Orič se podle svědků vraždění osobně zúčastňoval. Orič po čase začal nahánět strach nejen bosensko-srbských vojákům, ale i důstojníkům bosenského vládního vojska, kteří neměli podobné excesy trpět. Bestialita zahraničních muslimských dobrovolníků v Bosně začala být ve světě nepříjemně známá a na veřejnost pronikly zprávy o vypálenych srbských a chorvatských vesnicích, kde za pokřiku „Allahu akbar!“ muslimští bojovníci povraždili veškeré civilisty. Bosenská vláda musela reagovat, a tak vyčlenila zvláštní oddíl, který měl arabské dobrovolníky hlídat. Ve Srebrenici byl však Orič mimo kontrolu a dělal si prakticky, co chtěl.
Na pravoslavné Vánoce v roce 1993 zaútočila Oričova jednotka na vesnici Kravica, kterou bránila srbská domobrana. O vesnici se tak se svedl krutý boj. Oričovi muslimové nakonec vyhráli a vesnici vypálili. Tehdy zemřelo 59 Srbů, přičemž Oričovi muži některé z nich svázali řetězy a upálili, jiné zas ukřižovali. Mezi zabitými byly i ženy a děti. V Kravici později Srbové během srebrenického masakru popravili 1500 muslimů, což měla být odveta právě za Oričův dřívější výše popsaný masakr. Některé konspirační teorie říkají, že Oričovo vraždění bylo záměrné a předem naplánované a mělo vyvolat krutou srbskou odvetu, jenž měla donutit západní země k útokům na srbské síly. S ohledem na srbskou reakci v podobě srebrenického masakru a následnou reakci západu pak tato konspirace nevypadá jako zcestná. Když Srbové Srebrenicu nakonec obsadili, Orič a jeho muži už ve městě samozřejmě nebyli, protože vzali do zaječích a civilisty nechali Srbům napospas. Bosenský prezident Izetbegovič pak statečného velitele odměnil nejvyšším bosenským vyznamenáním, Řádem zlaté lilie.
Orič byl za své zločiny a vraždy odsouzen na dva roky vězení, a protože ve vazbě strávil už tři roky, byl nakonec po vynesení tohoto směšného rozsudku, který výše uvedenou konspirační teorii jen podporuje, propuštěn na svobodu.
Zdroj: historie válek
