Déle než třicet let se jako ekolog zabývám negativními vnějšími projevy větrníků.
Škodlivý infrazvuk, rozsekaní ptáci, stroboskopický efekt, obtížná recyklace laminátových rotorů, snížení cen nemovitostí v okolí, zničení krajinného rázu…
Ale vlastně je to úplně jednoduché, stačí se podívat na fakturu za elektřinu. I když pardon, od letošního ledna tzv. příspěvek na obnovitelné zdroje platí stát, tedy my všichni. Vyjde to nastejno, prostě státem řízené vybírání výpalného. Bez subvencování by žádný “mixér oblohy” nestál, nikomu by se nevyplatilo větrníky budovat.
Ve skutečnosti to nejsou elektrárny, protože elektrárna musí být spolehlivá 24/7, bezpečná a udržitelná na trhu. Jsou to penězovody z našich kapes na účty větrných pijavic. Větrníky nepohání vítr, ale zelená ideologie. Prostě stroje na těžbu dotací.
Tohle je klíčová změna perspektivy, podívejme se na to čistě jako na investiční záměr spekulantů. Těm větrníky dávají smysl, i když zvrácený, pokrytecký, účelový a pro nás ostatní ekonomicky a ekologicky škodlivý. Jako stroje na těžbu dotací jsou větrníky perfektní.
Martin Zelinka v komentu používá hezké přirovnání. Větrné elekrárny je něco jako zimní olympiáda na Sahaře. Nápad je to nesmyslný a hloupý, ale s pořádnými dotacemi by to jistě šlo.
Ivan Brezina (ZDROJ)
